Proti všem
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Historický román Proti všem vydal Alois Jirásek roku 1893. Zachytil v něm navzájem se proplétající osudy několika lidí na pozadí významných dějinných událostí roku 1420 v českých zemích. Mistrně zde zachytil náladu uvedené doby a postavy nechal aktivně se účastnit a spoluvytvářet historické události považované dnes za vrchol doby husitské. Název „Proti všem“ má vyjadřovat boj husitů proti všem jejich odpůrcům.
[editovat] Charakteristika
Kniha je psána velmi epickým způsobem. Snahou autora jako by bylo vtěsnat do ní maximální množství děje. Popisy osob nebo prostředí mají podtrhnout atmosféru doby, stejně jako ukázky z husitských písní vkládané do úst vystupujícím postavám.
Dějinné události jsou v ní popisovány hodnověrným a vyrovnaným způsobem, i když je poněkud kladen důraz na to, jak jsou češi, popřípadě husité, ti dobří a Němci a jim pomáhající národy ti špatní. Cílem toho dělení bylo zřejmě podnítit národní hrdost. Na druhou stranu ani husité nejsou idealizováni, protože je otevřeně zmíněno jejich loupení a drancování zvláště církevního majetku v oblastech, které odmítali přijímat pod obojí.
[editovat] Rozdělení románu
Román je rozdělen do tří hlavních částí, která zachycují tři významné historické události zmíněného roku:
- Skonání věku – zachycuje období budování a stavby husitského města Tábor se společným majetkem ukládaným do kádí, budování jeho opevnění i domů v okolí hradu. Je zde zobrazeno osidlování města lidmi, kteří často opouští své vesnice, pálí své chalupy, berou svůj chudý majetek, dobytek a stěhují se do místa, kde není žádná vrchnost a všichni jsou si navzájem bratry a sestrami.
- Kruciata – popisuje křížovou výpravu císaře Zikmunda do kacířských Čech přes Hradec, Kutnou Horu až ku Praze, loupení, drancování a vypalování vesnic s českým obyvatelstvem a boje císařových křižáků a žoldnéřů s husity a pražany. Popisuje boje o Prahu a památnou bitvu na Vítkově hoře, která skončila naprostým nezdarem Zikmunda. Je zde zachyceno i tažení husitů od Tábora na pomoc Praze a jejich boje při cestě.
- Boží zástup – ukazuje rozštěpení obyvatel Tábora, kdy se vytvořila sekta Adamitů hlásajících naprosté odloučení od všeho světského a pouhé čekání na vykoupení, neboť konec světa se již blíží. Je zde zobrazeno jejich vyhnání z Tábora a jejich umístění na nedaleký hrad Příběnice.
[editovat] Děj
Děj románu je následující:
Probošt vypáleného Louňovického kláštera společně s novickou Martou a sakristiánem prchá před oddíly husitů putujícími jižními Čechami od vesnice k vesnici. Pokud by je chytili, tak jako odpůrce přijímání pod obojí, by je čekala pouze smrt. V blízkosti vesnice Bukovska se s jedním takovým oddílem setkají. Podaří se jim ale prchnout do sousední vsi Hvozdna, kde najdou útočiště na statku zemana Ctibora. Ctibor z Hvozdna je vědom nebezpečí, které mu hrozí ze strany táborských, pokud by u něj probošta nalezli, dopřeje uprchlíkům odpočinek na jeden den a noc. Zatím při obhlídce sousedního Bukovska je svědkem vypálení a zničení tamního kostela a dobití tvrze táborskými. Společně s nimi pak odchází i většina vesničanů do nového města tábora. S nimi jde i zemanova dcera Zdena, která je nadšena náboženstvím podle výkladu Husa a jeho následovníků i ideálem města, ve kterém jsou si všichni rovni. Mezitím se probošt a ostatní uprchlíci postraními cestami za doprovodu zemanova pacholka a synovce Ondřeje dostanou do bezpečí radonické tvrze patřící Oldřichu z Rožmberka a odtud dál na jeho pevný hrad Příběnice.
V Táboře se Zdena ihned zapojuje aktivně do práce v místním špitále, kde pomáhá pečovat o raněné. Setkává se zde i s mladým knězem Bydlínským a knězem Kánišem, kteří dochází do obydlí k Pytlům a tam aktivně káží proti všemu světskému a proti všem církevním modlám. V jejich kázání ale zaznívají rozpory od ostatních táborských kněží, protože odmítají jít na pomoc Praze, ke které táhne císař Zikmund s početným vojskem. Do Tábora nakonec přichází i zeman Ctibor z Hvozdna i s Ondřejem, i když spíše proto, aby byl nablízku své dceři. Cestou potkají zachráněného probošta, kterého Oldřich z Rožmberka, vlastnící panství v okolí Tábora, poslal k císaři Zikmundovi jako posla s prosbou o pomoc proti rozmáhajícím se táborským.
Probošt jako posel cestuje za postupujícími Zikmundovými vojsky nejprve v přestrojení, aby unikl hrozbě ze strany vesničanů podporujících táborské, a později ve svém duchovním oděvu, aby unikl nebezpečí ze strany křižáků. Je přitom svědkem řádění cizích vojsk ve vesnicích, kde zabíjí bezbranné ženy a děti a vše pálí na cestě ku Praze. Probošt se s císařem Zikmundem setkává v Kutné Hoře, kde je ochotně jako posel přijat, aby společně domluvili plán, podle kterého Zikmund napadne Prahu a ve stejnou dobu Oldřich z Rožmberka se svým vojskem napadne Tábor. V Kutné Hoře přichází k Zikmundovi i poselstvo z Prahy snažící se odvrátit útok na Prahu. Poslové jsou však císařem ponižováni, uráženi a císař jim diktuje nepřijatelné podmínky. Poslové se s nepořízenou vrací zpět do Prahy.
Přes odpor kněží Kániše s Bydlínským se vypraví z Tábora Žižka se svým vojskem na pomoc Praze. S vojskem táhne na prahu i Ondřej v předním jízdním oddíle a Ctibor z Hvozdna v zadním záložním jízdním oddíle. Ondřej se aktivně účastní dobývání Benešova i následného střetu s křižáky u brodu přes Sázavu, kde je lehce raněn. S Žižkovým vojskem dojde až ku Praze, kde je jeho nehojící se zranění ošetřováno místním lékařem.
Praha je tou dobou vzhůru nohama a dochází neustále zprávy, jak se Zikmundova vojska k ní blíží ze všech stran. Žižkovo vojsko obklíčí pražský hrad a snaží se, aby se jeho posádka vzdala. Ježe nepříteli se lstí podaří dovézt na hrad zásoby, čímž pomine smysl obléhání. Táborští se vrátí zpět do města, kam dojsou zprávy o tom, že Oldřich z Rožumberka obklíčil město Tábor a snaží se jej dobýt. Žižka vysílá svoji jízdu na pomoc. Ctibor z Hvozdna, Ondřej a další jezdci překvapí jednoho rána obléhatele Tábora a rozpráší vojska Oldřicha z Rožmberka. Při boji je však těžce raněn Ctibor z Hvozdna a upálen louňovický probošt.
Ctibor se dostává do špitálu v Táboře, kde o něj pečuje jeho dcera Zdena. Od ní se dovídá, jaký rozkol mezi knězi se v Táboře děje a že ona přislíbila manželství knězi Bydlínskému. Ctibor se jí zřekne, protože nesouhlasí s učením kněží Kányše a Bydlínského. I mezi těmito dvěma vzniká rozpor způsobený žárlivostí Kániše kvůli Zdeně.
Ondřej zatím spěchá s ostatní jízdou zpět ku Praze, kam již mezitím dorazil i císař Zikmund se svým hlavním vojskem. Táborští staví opevnění na Vítkově hoře, která stojí v jediném směru, odkud Praha není obklíčena císařským vojskem. Ondřej slouží jako jízdní posel mezi jednotlivými oddíly táborských a pražanů. Jednoho rána početná vojska císaře Zikmunda přebrodí Vltavu, aby zaútočila na Žižku a Prahu. Táborští zdatně odolají v opevnění na Vítkově hoře za pomoci pěšího oddílu pražanů, kteří jim včas přijdou na pomoc. Ondřej se přitom zúčastní výpadu jízdy na oslabená vojska císaře na Špitálském poli ( dnešní Karlín) a ženou císařova vojska pryč od Prahy. Tak je dosaženo slavného vítězství.
Po vítězné bitvě se Ondřej s ostatním vojskem vrátí zpět na Tábor. Ctibor z Hvozdna se uzdravuje. Novicka Marta ukrytá za zdmi hradu Příběnice často přemýšlí o svém setkání kdysi s Ondřejem ve Hvozdně. Přemýšlí o táborských, z nichž několik je vězněno a mučeno ve věži hradu Příběnice. Přijde ji, že nejsou tak hrozní, jak se o nich povídá. Jednoho dne se podaří vězňům vzbouřit se a odeslat informaci o tom na Tábor. Z Tábora dorazí k Příběnicím husitské vojsko a hrad snadno dobude. Jeho správcem je následně určen Ctibor z Hvozdna. Marta se opět setkává s Ondřejem, když ten jí pomáhá, aby se jako novicka nestala obětí jiného náboženského smýšlení táborských. Je převezena na Tábor.
Kněží Kániš a Bydlínský kolem sebe shromáždí věrné posluchače, kteří vystupují i proti ostatním táborským. Rostoucí spory vyústí v jejich vyhnání z Tábora do městečka v podhradí Příběnic. Tam odchází z Bydlínským i Zdena jako jeho manželka. Na jejich manželství však žárlí Kániš a tak neustále podporuje ostatní proti Bydlínskému. Jedné noci Kánišem zfanatizovaný dav obklíčí Zdenu a Bydlínského v jejich chalupě a upálí je. Pomoc, kterou tam pošle Ctibor z Hvozdna z hradu, přichází pozdě. Na to jsou Adamité kolem Kániše vyhnáni i z Příběnic a dále se potulují a žijí v lesích a ohrožují vesnice v okolí, dokud je Žižkovo vojsko definitivně nerozežene.
Ondřej se pak vrací z tažení zpět na Tábor, kde se setkává s Martou, která mezitím přestoupila, stejně jako její strýc, na táborskou víru a stala se znovu Janou, což bylo její pravé křestní jméno. Na obou je vidět vzájemná zamilovanost a radost ze setkání.