Posttraumatická stresová porucha
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Posttraumatická stresová porucha (PTSD – Posttraumatic Stress Disorder), jinak také nazývána jako reakce na závažný stres, vzniká jako reakce na traumatickou událost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům a situacím, ve kterých k události došlo.
Porucha se často projevuje poruchami spánku, soustředění nebo úlekovými reakcemi. Současně s PTSD se může vyskytovat i deprese, generalizovaná úzkostná porucha, OCD, agorafobie, depersonalizace nebo různé závislosti. Rozlišuje se akutní reakce na stres (příznaky trvají méně než 3 měsíce) a chronická PTSD (příznaky trvaní déle než 3 měsíce).
Ke vzniku posttraumatické stresové poruchy může dojít následkem situací ohrožujících postiženého nebo jeho blízké (např. válka, povodně, požár, těžký úraz, autonehoda, znásilnění, únos, život ohrožující choroba) nebo v důsledku změn v mezilidských vztazích a sociálních rolích (ztráta zaměstnání, nevěra partnera, rozvod).
Obsah |
[editovat] Diagnostická kritéria
A. Osoba byla vystavena traumatické události a prošla jedním nebo obojím z následujících:
- prošla nebo byla svědkem události v souvislosti s kterou došlo ke smrti nebo v souvislosti s kterou hrozila smrt nebo vážné zranění.
- reagovala intenzivním strachem, beznadějí nebo zděšením. (U dětí to může být vyjádřeno neorganizovaným nebo rozrušeným chováním)
B. Traumatická událost je stále znovu prožívána následujícími způsoby:
- opakující se neodbytné úzkostné vzpomínky na událost, včetně obrazů, myšlenek nebo pocitů. (U dětí se může objevit opakující se hra kterou je trauma vyjadřováno)
- opakující se úzkostné sny o události. (U dětí to mohou být děsivé sny bez rozpoznatelného obsahu)
- osoba jedná nebo se cítí jako by se traumatická událost opakovala (iluze, halucinace…)
- postižený pociťuje silnou úzkost pokud je vystaven něčemu, co připomíná traumatickou událost
C. Osoba se neustále vyhýbá podnětům připomínajícím traumatickou událost a její obecná schopnost reagovat na podněty se snížila. Jsou přítomny tři nebo více příznaků z následujících:
- snaha vyhnout se myšlenkám, pocitům nebo konverzaci spojené s traumatem
- snaha vyhnout se aktivitám, místům nebo lidem kteří vyvolávají vzpomínky na trauma
- neschopnost vzpomenout si na důležitou věc ohledně traumatu
- nápadně zmenšený zájem o vykonávání důležitých činností
- pocit odcizení nebo odloučení od ostatních
- omezení citového rozsahu (např. neschopnost cítit lásku)
- změněný pohled na budoucnost ( např. postižený neočekává kariéru, sňatek, děti)
D. Neustálé příznaky podráždění (které nebyly přítomny před traumatem). Vyskytuje se dva nebo více z následujících:
- potíže s usínáním a spánkem
- podrážděnost, přecitlivělost nebo výbuchy vzteku
- potíže s koncentrací
- přehnaná ostražitost (bdělost)
- přehnané úlekové reakce
E. trvání příznaků déle než 1 měsíc
F. příznaky významně zasahují do společenského nebo pracovního života postiženého
[editovat] Míra rozšíření
- celoživotní prevalence se pohybuje mezi 1 – 9 %
- ženy : muži = 2 : 1
Odhadem postihuje porucha až 30% obětí živelných katastrof. Záleží ale také na intenzitě stresoru. Například u veteránů z vietnamské války postihla posttraumatická stresová porucha jen 4 % těch kteří se účastnili bojů, ale až 20 % těch, kteří utrpěli zranění.
[editovat] Léčba
Posttraumatická stresová porucha se obvykle léčí pomocí antidepresiva, která po delším podávání často zabraňují nebo pozitivně ovlivňují znovuprožívání traumatického zážitku. Antidepresiva ale neovlivní negativní příznaky jako je vyhýbavé chování. Tady je nutné použit psychoterapii. Jako účinná se v případě PTSD ukázala kognitivně behaviorální terapie zahrnující přehodnocení traumatické události, změnu pohledu pacienta na sebe sama a na okolní svět a plánování budoucnosti.
