Kognitivně behaviorální terapie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kognitivně-behaviorální terapie vychází z kombinace kognitivní a behaviorální psychoterapie.
Behaviorální psychoterapie získala podnět ke svému rozvoji v experimentální psychologii zabývající se studiem procesů učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako naučené reakce.
Kognitivní psychoterapie věnuje pozornost poznávacím procesům a to především myšlení.
Spojením obou směrů vzniká terapeutický přístup, kde se obě filosofická východiska kombinují dle aktuální potřeby.
[editovat] K hlavním rysům terapie patří
- krátkodobost a časová omezenost
- zaměření na přítomnost
- zaměření na konkrétní ohraničené problémy
- stanovení konkrétních funkčních cílů
- směřování k rychlé soběstačnosti klienta
- nácvikové metody: na principu opakování, učení, tréninku získává klient dovednosti a zvládá situace
Tato metoda se s úspěchem používá především při terapii specifických úzkostných poruch, sociální fobie apod.
[editovat] Literatura
- Kratochvíl: Základy psychoterapie