Duchcov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Duchcov | |
|---|---|
 |
|
|
|
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0426 567515 |
| kraj (NUTS 3): | Ústecký (CZ042) |
| okres (NUTS 4): | Teplice (CZ0426) |
| obec s rozšířenou působností: | Teplice |
| pověřená obec: | Duchcov |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 15,40 km² |
| počet obyvatel: | 9 114 (2006) |
| zeměpisná šířka: | 50° 36' 13.56" s. š. |
| zeměpisná délka: | 13° 44' 46.35" v. d. |
| nadmořská výška: | 201 m |
| PSČ: | 419 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| místní části: | 3 |
| katastrální území: | 13 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Duchcov náměstí Republiky 5 419 37 Duchcov |
| starosta / starostka: | Petr Kňourek |
| Oficiální web: http://www.duchcov.cz E-mail: mu@duchcov.cz |
|
Duchcov (německy Dux) je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a má přes 9 000 obyvatel.
Obsah |
[editovat] Popis města
Město je známé pobytem Giacoma Casanovy, který zde pracoval jako knihovník, napsal paměti a také umřel.
Hlavním faktorem, který ovlivňuje celé město je těžba uhlí z přilehlých povrchových dolů, která je však v dnešní době již v útlumu. Na těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojnický průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící známé duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia.
V současnosti je střed města zrenovovaný a prohlášený za městskou památkovou rezervaci.
[editovat] Historie
V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla nejspíše ve 11. století, kdy je o ní první písemná zmínka[1]. Město mělo mnoho jmen: ves Hrabišín pochází z 13.století, Tokczau (1352), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.
V době třicetileté války bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova. S rozvojem železnice v 19. století dochází k zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, zahájena je také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).
V 80. letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámeckém parku (do dnešních dní se z něj zachovala pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámeckém parku). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence tzv. duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize v 30. letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem. Na základě této události se ujalo klišé „Masaryk střílel do dělníků“. Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou a každoročně se zde v den výročí střetu konaly a dosud konají[2] komunistickou stranou organizované slavnosti.
V současnosti probíhá rekultivace vytěžených ploch.
V ulici Mostecká se nachází Český dům, jenž nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.[3] Historicky zajímavá je také restaurace U Fričů,kde bývala první česká škola na severu Čech.[3]
[editovat] Památky
[editovat] Zámek Duchcov
Hlavní článek: Duchcov (zámek)
Zámek byl založen v 13. století jako pevnost hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic přestavěna stará sulevická tvrz v zámek, ve kterém bydlel Václav Popel až do své smrti roku 1584. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostaliho. V letech 1675 – 1685 byly další přestavby podle plánů architekta Jeana Baptista Matheye. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie).
Podobu trojkřídlé budovy, kterou má zámek dodnes, dala až významná přestavba v roce 1707, podniknutá arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, který z Duchcova vytvořil základ nového valdštejnského fideikomisu. Zámeckou zahradu projektoval Jan Ferdinand Schor.[4]
Od roku 1785 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, až do své smrti (1798), jenž zde také napsal své paměti.
Rodina Valdštejnů prodala panství státu a opustila zámek v roce 1921. Zámek je otevřen veřejnosti.
[editovat] Morový sloup Nejsvětější Trojice
Morový sloup Nejsvětější Trojice dal vybudovat František Josef Jiří z Valdštejna. Barokní sousoší vytvořil v letech 1750-1760 duchcovský sochař Matyáš Kühnel.
[editovat] Kostel Zvěstování Panny Marie
Hlavní článek: Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)
Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem. Dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl v roce 1722.
10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od V. V. Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván na výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši (24. 12). Kostel čeká na schválení památkářů ohledně rekonstrukce podlahy.
[editovat] Kostel Církve Československé husitské
Hlavní článek: Kostel Církve Československé husitské (Duchcov)
Kostel Církve Československé husitské je secesním evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Julius Willi Gräbnerem a Rudolfem Schillingem. Postaven byl v letech 1899-1902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[5]
[editovat] Kaple sv. Barbory
Hlavní článek: Kaple sv. Barbory (Duchcov)
Hřbitovní kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého je barokní stavba postavena podle plánu Octavia Broggia z roku 1726 a dokončena F. I. Préem roku 1731. Na místě kaple stála dříve kaplička postavená zřejmě již v 16. století. Stavbu obklopoval hřbitov s branou a s kostnicí. Do roku 1702 se také v kapli pohřbívalo. V kapli se dochovaly dodnes náhrobky z první poloviny 18. století. Bývalý hřbitov u sv. Barbory je i pravděpodobně místem posledního odpočinku Giacoma Casanovy, který zde žil a zemřel. Kaple nese i jeho pamětní desku.
[editovat] Heymannova kaple
Kaple se nachází v Havířské ulici, v domě č.30. Je to stavba v barokním slohu a jejím zakladatelem byl P. Johann Christoph Heymann z roku (okolo) 1700[6] (nebo 1600[7]). Sloužila jako domácí kaple svému majiteli a jedná se o poslední stavbu tohoto typu v Duchcově. V současnosti (2008) není kaple přístupná.[6]
[editovat] Kultura
[editovat] Dům kultury Duchcov
Dům kultury Duchcov pořádá kulturní a společenské akce. Velký sál má kapacitou 160 míst, malý sál s 40-80 míst. Je zde také učebna, občerstvení a šatna.[8] Vystoupili zde známé osobnosti Ladislav Potměšil, Saša Hemala[9] a jiné.
[editovat] Kino Lípa
Kino Lípa bylo postaveno v letech 1928-1929 podle plánů architekta Richarda Brosche z České Lípy. Kinosál má kapacitu 470 sedadel a je ho možné pronajmout pro pořádání kulturních akcí.[8]
[editovat] Divadlo M
Hlavní článek: Divadlo M (Duchcov)
První soukromé kamenné divadlo v ČR. V repertoáru divadla jsou hry pro děti i dospělé, kabaretní pořady a externí akce na hradech a zámcích.[8]
[editovat] Muzeum
Muzeum města Duchcova bylo založeno v jedné místnosti radnice, v roce 1896 starostou, jenž byl však v té době ještě městský radní, Františkem Xaverem Reidlem.[10] F.X. Reidl také vyzval obyvatelstvo aby darovalo nejrůznější předměty kulturního či přírodně historického významu na vzniklé muzeum.[11] Roku 1898 zde byla otevřena první muzejní expozice, která byla neustále doplňována, přesouvána a nakonec zrušena. Roku 1901 bylo muzeum přemístěno do (pravděpodobně) Bílinské ulice č. 12,[12] do domu, jenž věnoval městu zámečnický mistr a městský radní Dreiunker ke vzdělávacím účelům.[13] Muzeum ukončilo svou činnost v 80. letech 20. století, až roku 1994 byla činnost opět obnovena a to v památkově chráněném objektu v Masarykově ul. č. 7., jenž musel projít náročnou rekonstrukcí, aby v něm byly zřízeny kanceláře, depozitář, badatelna a archiv muzea. Ve výstavní síni, pojmenované po duchcovském sochaři Janu Ignáci Poppelovi, jsou po celý rok výstavy zaměřené na život a umění v Duchcově a okolí. Lze také navštívit atrium se zachovalou částí téměř zaniklých hradeb a jsou zde umístěny historické kamenné prvky.
Muzeum má jednu stálou expozici - expozice Historie města Duchcova,[14] jenž byla po dlouholetých přípravách v muzeu slavnostně otevřena dne 1. června 2001.[15]
[editovat] Náboženský život
Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.[16].
Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí děkanství Duchcov. K českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.
[editovat] Školství
[editovat] Základní školy
[editovat] ZŠ Antonína Sochora
ZŠ Antonína Sochora je budova bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Několik let jako česká dívčí škola a později jako základní devítiletá škola. V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním.
Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovy.
[editovat] ZŠ Jaroslava Pešaty
ZŠ Jaroslava Pešaty byla zřízena výnosem ZŠR v Praze ze dne 1. července 1919 jako Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí v Duchcově. 12. března 1996 byla škola pojmenována podle duchcovského rodáka, učitele a náčelníka sokolské župy Krušnohorské– Kukaňovy, Jaroslava Pešaty.
Škola je rozdělena na dvě budovy. Budova 1. stupně (na obrázku) se nachází ve Smetanově ulici - odtud také pochází místní slangové označení „Smetanka“. Druhá budova - 2. stupeň a ředitelství se nachází v ulici Jaroslava Pešaty. Jedná se o panelovou tříkřídlovou budovu na okraji města.
[editovat] Demografický vývoj
| Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1995 a 2006 | |||||||||||
| 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 |
| 8 936 | 8 963 | 8 998 | 9 073 | 9 137 | 9 128 | 8 789 | 8 820 | 8 898 | 8 947 | 8 989 | 8 931 |
[editovat] Pověsti
Když v roce 1590 zemřel zdejší pán Jiří Popel z Lobkovic, zvony z kostela Zvěstování Panny Marie prý zvonily samy od sebe [17] (pravděpodobnější datum smrti Jiřího Popela z Lobkovic je však 1613- více v článku o něm. Navíc plány na stavbu kostela vznikly v roce 1696, dostavěn byl 1721, tedy je obzvlášť pravděpodobné, že se jedná pouze o pověst).
[editovat] Zajímavosti
- Od roku 1994 se každoročně 8.-9. června ve městě pořádají Casanovské slavnosti na počest pobytu Giacoma Casanovy.
- Jméno Casanova nese penzion a kavárna, dále pak má Duchcov pěveckou soutěž: Růže od Casanovy, která se pořádá od roku 1997. V roce 2007 se jako host soutěže zúčastnil Miroslav Moravec a v porotě zasedli: Uršula Kluková, Petr Kolář a Zdeněk Podhůrský jako předseda poroty[18].
- Město vydává měsíčně své noviny.
[editovat] Související články
- Lidé
- Generálmajor Antonín Sochor - československý voják a národní hrdina
- P. Jacob Mibes - byl první rektor University ve Wroclawi[19]
- Josef Marcel Sedlák - český spisovatel a učitel působící v Duchcově
- Jan Bůžek - český hudební skladatel a pedagog, jehož vrcholem tvorby jsou skladby vokálně instrumentální – In memoriam Duchcov 1931 (1972)
- Michal Pěchouček - český umělec - výtvarník
- Věra Bartošková - česká publicistka a básnířka
- František Xaver Parč
- Sportovní osobnosti
- Eva Birnerová - současná profesionální česká tenistka
- Iva Budařová - bývalá profesionální československá tenistka
- Martin Kasal - český kulturista
- Štěpán Vachoušek - český fotbalista
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- ↑ http://www.duchcov.cz/historie/histor2.htm
- ↑ http://www.kscm.cz/calendar.asp?thema=2725&category=&item=37027&dtDate=1.2.2008
- ↑ a b http://www.duchcov.cz/noviny/novi0497.htm
- ↑ http://www.duchcov.cz/noviny/200712/franc.htm
- ↑ soubor pdf: Zamyšlení zvané Trnovany - část první: Němečtí stavitelé- osudy jejich secesních staveb z let 1890-1926 - citováno 29. dubna 2008
- ↑ a b http://www.duchcov.cz/noviny/dn9904/zhistori.htm
- ↑ http://www.duchcov.cz/noviny/dn1198/slovnice.htm
- ↑ a b c http://www.kamzajit.cz/mesto/duchcov.php
- ↑ http://www.tp-a.cz/kultura_26-03-08-koktejl-party.html
- ↑ http://www.duchcov.cz/kultura/muzeum.htm
- ↑ http://www.euroregion-labe.cz/cz/tu-te-jtc.asp
- ↑ http://www.euroregion-labe.cz/cz/tu-te-jtc.asp
- ↑ http://www.duchcov.cz/historie/histor12.htm
- ↑ http://www.duchcov.cz/kultura/muzeum.htm
- ↑ http://www.euroregion-labe.cz/cz/tu-te-jtc.asp
- ↑ Souhrn výsledků sčítání lidu 2001 pro obec Duchcov, dostupné: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/567515?OpenDocument
- ↑ SVÁTEK, Josef. Pražské pověsti a legendy. Praha : Paseka, 1997. ISBN 80-7185-133-7. S. 62.
- ↑ http://www.duchcov.cz/noviny/200709/ruze.htm
- ↑ http://web.telecom.cz/muzeumduchcov/zprava.html
| Města, městys a obce okresu Teplice |
|---|
|
Bílina • Bořislav • Bystřany • Bžany • Dubí • Duchcov • Háj u Duchcova • Hostomice • Hrob • Hrobčice • Jeníkov • Kladruby • Kostomlaty pod Milešovkou • Košťany • Krupka • Lahošť • Ledvice • Lukov • Měrunice • Mikulov • Modlany • Moldava • Novosedlice • Ohníč • Osek • Proboštov • Rtyně nad Bílinou • Srbice • Světec • Teplice • Újezdeček • Zabrušany • Žalany • Žim |
