Veřejná doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Veřejná doprava je doprava provozovaná za předem určených a vyhlášených přepravních a tarifních podmínek a přístupná každému zájemci. Pojem se používá zejména u osobní dopravy.

Obsah

1 Dělení
2 Linková a jiná pravidelná doprava
3 Veřejná doprava v Česku
4 Související články
5 Externí odkazy a reference

[editovat] Dělení

Osobní veřejná doprava se rozlišuje na

drážní (železniční včetně dopravy metrem, tramvajová, trolejbusová, na lanové dráze)
- pravidelnou
- nepravidelnou
silniční
- silniční linkovou, zahrnující zejména autobusovou (neveřejná silniční linková doprava se nazývá zvláštní linková doprava)
- silniční nelinkovou, do níž spadá zejména
  - taxislužba
  - doprava nemotorovými vozidly (nepodléhá regulaci linkové dopravy)
  - jiné formy, například radiobus, rozvoz cestujících podle potřeb
leteckou
vodní
jiné formy: doprava na nosítkách, eskalátorem, lyžařským vlekem a podobně

[editovat] Linková a jiná pravidelná doprava

Linková nebo pravidelná doprava se provozuje podle předem vyhlášeného jízdního řádu. Může být veřejná i neveřejná.

[editovat] Veřejná doprava v Česku

[editovat] Státní regulace

Některé formy veřejné dopravy je možné provozovat pouze se speciální koncesí nebo licencí podle zvláštního zákona, jiné podléhají jen obecným předpisům o podnikání (živnostenský zákon atd.). V současné době veřejnou dopravu a její zajišťování upravuje zejména Zákon o drahách a Zákon o silniční dopravě (okrajově též Zákon o civilním letectví a Zákon o vnitrozemské plavbě). Již delší dobu se připravuje Zákon o veřejné dopravě, ale dosud nikdy nedospěl do fáze oficiálního návrhu.

[editovat] Financování

Veřejnou dopravou může být jak doprava objednaná nebo financovaná veřejnými subjekty (stát, kraj, obec), tak doprava, jejíž provoz je plně hrazen z jízdného nebo dotován soukromým subjektem.

[editovat] Závazek veřejné služby

V České republice mají kraje a některé obce zákonem stanovenou povinnost hradit dopravcům prokazatelnou ztrátu vzniklou při zajišťování dopravní obslužnosti území. V právní úpravě jsou některé nejednoznačnosti, které vedly v roce 2006 k několikadennímu kolapsu autobusové dopravy v Ústeckém kraji, protože kraj odmítl Dopravnímu podniku Ústeckého kraje zaplatit požadovanou úhradu, kterou považoval za příliš vysokou.

[editovat] Standardy

Zejména v souvislosti s povinností veřejnoprávních korporací (státu, krajů, obcí) objednávat a dotovat dopravu v určitém rozsahu a kvalitě vznikají standardy dopravní obslužnosti veřejnou dopravou. „Pracovní skupina pro standardy ve veřejné dopravě“, kterou ustavilo Ministerstvo dopravy České republiky v souvislosti s přípravou Zákona o veřejné dopravě, dělí standardy do pěti skupin:^[1]

dosažitelnost (může být charakterizována frekvencí a časovým rozložením spojů, docházkovou vzdáleností ke stanicím a zastávkám atd., kvalitou a dostupností informací o provozované dopravě, dostupností pro osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace, možnostmi přepravy dětských kočárků, jízdních kol, zavazadel)
spolehlivost (např. dodržování jízdního řádu, operativní nahrazování vadných vozidel a nízká závadovost atd.)
bezpečnost (moderní vozidla v řádném technickém stavu, dodržování bezpečnostních předpisů pro provoz i údržbu atd.)
ekologičnost (moderní vozidla v rádném technickém stavu, udržování čistoty a nákladání s odpady při údržbě a deponaci atd.)
kultura cestování (dostatečná kapacita vozidel, příjemné a pohodlné prostředí ve vozidlech i na stanicích a zastávkách, úklid a údržba, osvětlení a ochrana před vlivy počasí při čekání, nepřipuštění nežádoucích osob do přepravních prostor, doplňkové služby ve vozidlech a ve stanicích a zastávkách – např. občerstvení, záchody, umývárny aj.)

[editovat] Sankce dopravcům

Sankce za nedodržení standardů kvality dopravy mohou být v zásadě dvojího druhu:

Sankce za porušení povinností uložených zákonem nebo licenčními podmínkami. Takovou sankci uděluje orgán státní správy (například magistrát nebo městský úřad v přenesené působnosti, případně ministerstvo).
Sankce vyplývající se smlouvy s objednatelem. Někteří objednatelé (např. kraje, obce…) motivují dopravce smluvními sankcemi zohledňujícími kvalitu poskytnutých služeb. Takové sankce mohou být koncipovány buď objektivně, nebo mohou zohledňovat míru zavinění nepravidelnosti dopravcem.
Cestující v pozici zákazníka veřejné dopravy nemá příslušnými zákony a vyhláškou o přepravním řádu daný žádný nárok uplatnit vůči dopravci sankce ani náhradu škod, nedodrží-li dopravce svůj závazek. V některých případech však má nárok na vrácení jízdného nebo jeho části nebo na bezplatnou přepravu zpět do výchozí stanice nebo zastávky.

Olomoucký kraj v listopadu 2007 uplatnil vůči Českým drahám pokutu 5 454 000 Kč za zpožděné železniční spoje v období leden až září 2007, přičemž případy zpoždění nezaviněné dopravcem nebyly do pokuty zahrnuty. Celková úhrada prokazatelné ztráty krajem tomuto dopravci za rok 2007 přitom má činit 303 miliónu korun.^[2]