Upálení na hranici
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Upálení na hranici je forma trestu smrti, používaná k trestání nejtěžších zločinů. Touto formou byly trestány zejména za velmi závažné náboženské prohřešky (kacířství, čarodějnictví) či závažné prohřešky proti tehdejší představě mravnosti (incest, sodomie), žhářství a také, zejména v novověké Evropě, za travičství, které bylo chápáno jako těžší zločin než vražda.
Obsah |
[editovat] Průběh popravy
V případě upálení na hranici dřeva existují dva způsoby upálení. První, pokládaný za o něco efektnější, byl užíván zejména ve Španělsku, Německu, i v českých zemích, a spočíval v tom, že odsouzenec byl připoután ke kůlu a kolem něj byly přibližně do výše kolen naskládány otepi a polena, která se později zapálila. Druhý byl užíván spíše v Anglii, Itálii a Francii, a spočíval v tom, že se postavila jakási ohrada z otýpek a dřeva až do výše hlavy. Uvnitř té byl kůl, k němuž byl odsouzenec připoután a prázdné místo bylo opět zaplněno slámou.[1]
Z prvního způsobu vychází také obecně rozšířená, leč mylná představa odsouzenců, stojících na hranici dřeva. Při tomto způsobu také často docházelo k tomu, že odsouzenec nezemřel v důsledku popálenin, ale v důsledku udušení nebo otravy oxidem uhelnatým, protože vlastní oheň způsobil jen popáleniny nohou, které nevedly ke konečné smrti. Větší byl podíl popálenin při druhém způsobu, i tam ale bylo častější udušení.
Trest smrti byl zejména v pozdějších obdobích pro svou velkou krutost často zmírňován - nejčastěji tak, že kat odsouzence na zvláštní tajný příkaz soudu, nazývaný retentum, těsně před smrtí zardousil, jsou ale doloženy i další prostředky (např. byl odsouzenci na krk zavěšen váček střelného prachu).
[editovat] Historie
Historie upalování na hranici je dlouhá, nařizoval ho již Chammurapiho zákoník, zmínky o něm je možno nalézt takév bibli (například Leviticus, 20,14, kde je upálení předepsáno jako trest za určitou formu incestu), byla užívána v Řecku i v Římě.
V antice se užívala také řada variant, většinou zvětšujících krutost trestu, například tzv. sicilský býk, dutá mosazná socha býka, v níž byl odsouzenec zavřen a socha byla poté rozžhavena, takže se odsouzenec zaživa upekl (tímto způsobem byl popraven např. svatý Eustach), nebo tzv. tunica molesta, oděv napuštěný hořlavinou a poté zapálený. V tomto případě ale nejde o upálení na hranici.
Upálení na hranici bylo často užíváno ve středověku (v této době bylo užíváno především jako trest za zločiny proti církvi, například kacířství a čarodějnictví, v tomto směru častými a okázalými popravami upálením na hranici proslula inkvizice). V tomto období bylo pro kacířství či čarodějnictví upáleno mnoho významných osobností, včetně například Jana Husa či Giordana Bruna (viz seznam níže).
V 18. století začalo být považováno za barbarskou praktiku a jako takové postupně přestalo být v Evropě užíváno. Poslední zákonná poprava upálením na hranici v Evropě se uskutečnila v roce 1834 v rámci španělské inkvizice.[2] V některých zemích ale upalování přežilo až do 20. století, převážně jako forma lynčování (například tzv. necklacing v Jižní Africe[3]), výjimečně i jako oficiální forma trestu smrti.[4] Ani zde však nejde o upálení na hranici v pravém slova smyslu.
[editovat] Příklady upálených
- Svatý Pionius († 250)
- Mariades († 253)
- Manfreda z Pirovana († 1300)
- Ondřej Saramita († 1300)
- Fra Dolcino († 1307)
- Jacques de Molay († 1314)
- Geoffroy de Charnay († 1314)
- Jana z Arku († 1431)
- Jan Hus († 1415)
- Jeroným Pražský († 1416)
- Petr Hromádka († 1421)
- Hans Böhm († 1476)
- Girolamo Savonarola († 1498)
- Balthasar Hubmaier († 1528)
- Patrick Hamilton († 1528)
- Jiří Blaurock († 1529)
- Jakob Hutter († 1536)
- William Tyndale († 1536)
- Michael Servetus († 1553)
- Jan Bradford († 1555)
- Hugh Latimer († 1555)
- Nicholas Ridley († 1555)
- Thomas Cranmer († 1556)
- Giordano Bruno († 1600)
- Avvakum († 1682)
- Kryštof Alois Lautner († 1685)
- Kašpar Sattler († 17. století)
- Karel Lwanga († 1886)
[editovat] Reference
- ↑ MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti. Překlad Vladimír Čadský. Praha : Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-40-1.
- ↑ http://istina.rin.ru/eng/ufo/text/296.html
- ↑ http://www.africancrisis.org/ZZZ/ZZZ_News_008730.asp
- ↑ http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml?xml=/news/2004/06/13/wkor13.xml