Pálení čarodějnic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) jsou označení pro noc z 30. dubna na 1. května. Je to velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.

Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy přírody jsou ale silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.

Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Rakousko). Různé země označují tento svátek různými jmény.