Renaud de Châtillon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Renaud de Châtillon (či také Renauld, Reynaud, Reynald, Reynold, Renald, Reginald popřípadě Arnaut, mezi Araby známý jako Brins Arnat (Urostlý Arnat), narozen 1125 - 4. července 1187) byl francouzský rytíř, který odešel z Evropy společně s druhou křížovou výpravou a již se nevrátil a zůstal na Blízkém východě. V letech 1153-1160 vládl jako kníže v Antiochii. Později se díky druhému manželství stal pánem v Zajordánsku. Pohled na jeho povahu je dodnes kontroverzní.
Obsah |
[editovat] Původ
Původ Renauda de Châtillon není zcela přesně znám. Podle Charlese du Fresne se Renaudovy kořeny nacházejí v Châtillon-sur-Marne, ale podle Jeana Richarda, byl synem Hervého II. de Donzy, který někdy v době, kdy odešel na křížovou výpravu zdědil město Châtillon-sur-Loing. Jiné zdroje však říkají, že byl druhým synem Henriho I. de Châtillon, pána v Châtillon-sur-Loing a jeho ženy Ermengarde de Montjay.[1]
[editovat] Kariéra na Východě
Poté, co se rozhodl zůstat ve Svaté zemi, vstoupil do služeb mladé antiochijské kněžny Konstancie, jejíž první manžel Raimond z Poitiers padl, nedlouho po Renaudově příchodu, v roce 1149. O čtyři roky později se Konstancie za nemajetného rytíře v tajnosti provdala. Není zcela jasné, proč tak učinila. V každém případě svůj krok nekonzultovala ani s předními šlechtici knížectví či antiochijským patriarchou, ani se svým regentem, jeruzalémským králem Balduinem III., který jí již nabízel množství jiných urozených ženichů. Byzantský císař Manuel I. Konstancii nabízel také sicilského šlechtice Rogera, který žil u císařského dvora v Konstantinopoli - kněžna však vždy odmítla. Zda ji ke sňatku s nemajetným šlechticem vedl vzdor vůči Jeruzalému či prostá náklonnost k Renaudovi už zůstane tajemstvím. Král Balduin nakonec po krátkém váhání svatbu uznal.
Hned poté vzal Renaud de Châtillon vládu v Antiochii pevně do svých rukou. Byzantskému císaři, jehož byl antiochijský kníže oficiálním leníkem, odmítl Renaud složit hold a zaplatit lenní tribut. Namísto toho se spojil s arménským knížetem Thorosem, který byl s Byzancí ve válečném stavu a dohodl s ním invazi na Kypr. K takové vojenské akci však neměl Renaud v antiochijské pokladně dost peněz. Jediným subjektem disponující bohatstvím, které by zažehnalo Renaudovy problémy byla církev, v Antiochii ztělesněná patriarchou Aimerym. Když však patriarcha odmítl peníze vydat, kníže dal patriarchu uvrhnout do vězení, kde byl zbit a poraněn na hlavě. Rány na hlavě mu poté věznitelé namazali medem a Aimeryho přivázali na střechu paláce na celý den na žhavé slunce. Po tomto mučení patriarcha Aimery částku Renaudovi vyplatil a odjel do Jeruzaléma, kde Renaudův čin vyvolal hluboké pohoršení. Podobné praktiky však křižáci praktikovali zcela běžně, pokud byl obětí muslim. Aimery také krále Balduina informoval o chystaném útoku na Kypr. Jeruzalémský král, který se s Byzantinci snažil dobře vycházet poslal varování, ale nestihl to již včas. Arméni a vojáci z Antiochie se vylodili na Kypru, snadno porazili slabou byzantskou posádku a prosperující ostrov vyplenili. Když se o tomto činu dozvěděl byzantský císař Manuel, vyslal na Kypr loďstvo. Před řeckými loděmi se Renaud i se svými arménskými spojenci stáhl zpět na pevninu.
Následujícího roku se císař Manuel vydal v čele silného byzantského vojska na Východ osobně na trestnou výpravu proti Arménům i Antiochijskému knížectví. Arménský kníže Thoros byl poražen a sesazen z trůnu a poté se císař zaměřil na Renauda de Châtillon. Když přitáhl Manuel k Antiochii, dal Renaud zavřít brány a císař město oblehl. Když obránci města viděli, že proti obléhacím strojům, kterými Řekové disponovali se neubrání, přesvědčili knížete, aby císaři vydal hold a přijal byzantskou posádku do města. Manuelovi však jenom tohle nestačilo a požadoval osobní ponížení zpupného Francouze. Renaud tak byl donucen přijít bosý, prostovlasý v šatu kajícníka před císaře a prosit o slitování. Manuel z tohoto aktu udělal velkolepou podívanou pro celý svůj dvůr i vojsko. Císař Manuel poté triumfálně vstoupil do Antiochie a nad citadelou dal vyvěsit svou standartu. Také si nechal od Renauda složit slib věrnosti a dosadil ve městě ortodoxního patriarchu. Později ho však jeruzalémský král Balduin přesvědčil, aby se latinský patriarcha Aimery směl vrátit do svého úřadu.
Od té doby Renaud de Châtillon své kořistnické nájezdy soustředil na muslimské území. V roce 1160 byl však v malé potyčce s Turky zajat a uvězněn v Aleppu. Protože na jeho vykoupení neměl nikdo z jeho krajanů zájem, zůstal Renaud v zajetí šestnáct let a do Antiochie se již nikdy nevrátil.
[editovat] Opět na svobodě
Poté, co byl Renaud de Châtillon propuštěn na svobodu, nemohl již pomýšlet na to, že by se mohl chopit vlády v Antiochii. Jeho žena Konstancie zemřela v roce 1163 a antiochijským knížetem byl Bohemund III. Ovdovělý Renaud se tedy znovu oženil, tentokrát se Stephanií de Milly, vdovou po baronu Homfroii III. z Toronu a Milesu de Plancy, a dědičkou Zajordánského panství, ke kterému naležely také hrady Kerak a Montréal. Díky těmto hradům Renaud získal kontrolu nad karavanními trasami mezi Damaškem a Egyptem a přístup k Rudému moři. Ze svých hradů se záhy stal známým díky svým loupeživým útokům proti arabským obchodním karavanám.
V roce 1177 jeruzalémské vojsko v čele s králem Balduinem IV. Renaud podpořil a v bitvě u Montgisardu křižáci Saladina donutili k ústupu z křižáckých území. V roce 1181 Renaud porušil příměří mezi Saladinem a jeruzalémským králem, když opět přepadl muslimskou karavanu, a zboží i rukojmí odvedl do Keraku. Saladin požadoval na králi Balduinovi Renaudovo potrestání, ale ten král Saladinovi vzkázal, že zkrotit jeho vazala není v jeho možnostech. V roce 1182 proto mezi Saladinem a Jeruzalémským královstvím vypukla válka. Renaud se proto podle toho zařídil. Nechal na velbloudech a jiných soumarech převézt válečný materiál a materiál na výrobu lodí převézt na jih k Rudému moři, kde na pobřeží dobyl přístav Akaba. Město sice Renaudovy oddíly dobyly, přístavní pevnůstka však stále vzdorovala. Zatímco část vojáků v čele s Renaudem pokračovala v obléhaní přístavní věže, zbytek mužů sestavil malé lodě a Renaud najal posádky z řad místních korzárů. Ti poté jeho jménem vyplenili arabská města na pobřeží Rudého moře, přepadali obchodní lodě a zabíjeli poutníky na cestě do Mekky. Nakonec se se křižáci vylodili na arabském pobřeží a napadli samotnou Mekku. Tato akce nezůstala bez odezvy. Egyptský místodržící okamžitě do Rudého moře vyslal flotilu pod velením admirála jménem Lulu, který většinu Renaudových pirátů a rytířů zajal. Část zajatců byla poté v Mekce popravena a zbytek byl popraven v Káhiře. Sám Renaud těsně vyvázl jen s hrstkou svých vojáků. Saladin poté Renaudovi přísahal pomstu a příštího roku zaútočil na pevnost Kerak. V hradu zatím probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Homfroie IV. z Toronu a princezny Isabely. Obležený hrad vysvobodil až hrabě z Tripolisu Raimond III. a se Renaud až do roku 1186 uklidnil.
S novým jeruzalémským králem Guyem de Lusignan Renaud de Châtillon úzce spolupracoval. Jeho vliv u královského dvora za vlády Guye de Lusignan, navzdory nevoli hraběte Raimonda III. a baronů z Ibelinu, byl také díky tomu, že Renaud byl tchánem Guyovy švagrové, nepřehlédnutelný. Rovněž mladý Homfroi IV. setrvával na straně svého nevlastního otce a krále.
V roce 1186 Renaud opět zaútočil na arabskou karavanu putující mezi Damaškem a Káhirou, čímž porušil další příměří mezi Saladinem a křižáky. Další karavana cestující Zajordánskem již byla ozbrojená a opatřena doprovodem z řad Saladinových vojáků. S touto karavanou také cestovala Saladinova sestra vracející se z hadždže. Renaud de Châtillon karavanu opět napadl, vojáky pobil a přeživší zajal, včetně Saladinovy sestry. Guy de Lusignan se Renaudovi pokusil domluvit, ale ten však odvětil, že je pánem svého území a žádný mír s muslimy neuzavřel. Mezi křižáky a Saladinem opět vypukla válka. V bitvě u Hattínu byl Renaud de Châtillon spolu s dalšími jeruzalémskými šlechtici zajat.
[editovat] Smrt
Když byli Guy de Lusignan a ostatní přední baroni v bitvě u Hattínu zajati, byli předvedeni do Saladinova stanu. Sultán Guyovi podal číši s ledovou vodou, což v arabské symbolice znamenalo, že zajatcův život bude ušetřen. Guy však vodu podal vedle stojícímu Renaudovi, který se napil. Saladin přes tlumočníka králi řekl, že to byl on a nikoliv Saladin, kdo Renaudovi vodu podal. Renaud reagoval arogantně a rozzuřený Saladin mu osobně usekl hlavu. Guy de Lusignan, který gesto s nápojem nepochopil, padl na kolena v očekávání, že na řadě on. Saldin mu však pokynul, aby povstal a řekl:„Není zvykem králů zabíjet se navzájem.“
Renaud de Châtillon byl poté kronikáři vykreslován jako křesťanský mučedník, zabitý rukou muslima. Dnešní pohled na něj však o něm podává obraz jako o bezohledném kořistníkovi, který měl pramalý zájem o blaho Jeruzalémského království. Mnoho konfliktů bylo vyprovokováno jen Renaudovou nezodpovědností, když útočil na muslimská území, která obklopovaly celé křižácké zámoří.
[editovat] Rodina
Z prvního manželství s antiochijskou knženou měl Renaud de Châtillon jednu dceru Agnes de Châtillon, která byla později provdána za uherského krále Bélu III. Z druhého manželství se Stephanií vzešla další dcera Alex de Châtillon, která byla provdána za Azza V. d'Este.
[editovat] Odkazy
- This article incorporates text from the Encyclopædia Britannica Eleventh Edition, a publication now in the public domain.
[editovat] Literatura
- Věra Hrochová, Křižáci v Levantě, 1975, Praha
- Antony Bridge, Křížové výpravy, 1980, Londýn
- Hamilton, Bernard, „The Elephant of Christ: Reynald of Châtillon“, Studies in Church History 15 (Oxford, 1978), pp. 97-108.
- Hamilton, Bernard, The Leper King and His Heirs, 2000.
- Maalouf, Amin, Crusades Through Arab Eyes, 1985.
- Peter of Blois Petri Blesensis tractatus duo: Passio Raginaldi principis Antiochie, Conquestio de dilatione vie Ierosolimitane, ed. R.B.C Huygens, in Corpus Christianorum Continuatio Mediaevalis vol. CXCIV, 2002.
- Richard, Jean, „Aux origines d'un grand lignage: des palladii Renaud de Châtillon“, in Media in Francia: Recueil de mélanges offert à Karl Ferdinand Werner, 1989.
- Runciman, Steven, A History of the Crusades: Volume 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East (1952)
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
 |
Související články obsahuje Portál Křížové výpravy |
[editovat] Poznámky
- ↑ http://web.genealogie.free.fr/Les_dynasties/Les_dynasties_celebres/France/Dynastie_de_Chatillon.htm
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Raynald of Chatillon na anglické Wikipedii.
| Předchůdce: Raimond z Poitiers |
 |
Kníže z Antiochie 1153 - 1160 |
|
Nástupce: Bohemund III. |
