Partyzánská válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Partyzánský boj (někdy zvaný též jako guerilla (šp.), drobná válka či záškodnická válka) je forma vedení ozbrojeného konfliktu, která se vyhýbá velkým a rozhodujícím bitvám a soustředí se na drobné dílčí přepadové akce. Je založena na myšlence, že i menší vojenské útvary mohou způsobovat značné potíže lépe vyzbrojenému a organizovanému nepříteli, když bude vhodně napadán na slabých místech ze zálohy. Často jde o válku vedenou partyzány.
Způsob boje se vyznačuje malými skupinkami bojovníků, kteří operují v nepřehledném terénu (často minimálně formálně kontrolovaném nepřítelem), kde je snadná možnost provést taktiku zaútoč a zmiz. Po útoku se partyzánská skupina rychle přemístí a zmizí ve známém terénu dříve, než přijedou další jednotky, které by mohly skupinu ohrozit. Dalším hlavní náplní partyzánů je provádění sabotáží a špionáže. Neprostupný a nepřehledný terén může být nahrazen též hustě obydlenou oblastí, kde útočníci splynou s obyvatelstvem – které tím ovšem mohou vystavit krutým represím (které však jsou pro stranu, která je provádí, dvojsečné, neboť mohou partyzánům nahnat další rekruty).
Nenadálé útoky v týlu nepřítele mají trojí efekt:
- narušují pravidelnost dodávek z týlu na frontové linie, čímž zpožďují, či naprosto znemožňují probíhající vojenské operace
- při přílišné aktivitě partyzánů se stává, že celá území jsou pod jejich vlivem a tak se oblasti dostávají z vlivu nepřítele, který nemůže využívat jejich ekonomický potenciál (příkladem může být dnešní situace ve Srí Lance, kde povstalci kontrolují oblasti, na nichž vybírají vlastní daně pro financování dalšího boje proti vládě)
- partyzáni vážou na sebe značné množství vojenských jednotek, které chybí na frontě v boji, či jako strategické zálohy pro případné nasazení do průlomu. Nepřítel musí vynaložit značné síly na eliminaci partyzánského hnutí.
Pro partyzánské oddíly je časté, že jejich vyzbroj není homogenní, ale že je složena z ukořistěné výbavy nepřítele. Značná část jejich výbavy je získávána při útocích na zásobovací konvoje. Důležitým předpokladem úspěšného partyzánského boje je získání si sympatií domorodého obyvatelstva, které pak často zásobuje potravinami partyzánské skupiny. Hlavním důvodem získání obyvatelstva je fakt, že antipatie obyvatelstva mají za následek vyzrazování pozic partyzánů nepříteli, který je postupně svojí materiální a početní převahou zničí.
Taktika partyzánského boje je poměrně často využívána. Byla využita za II. světové války v Jugoslávii (kde partyzáni ovládli velkou část země), na Slovensku, v Rusku atd. Obdobou partyzánského boje byla i ve válce ve Vietnamu, boje během sovětské invaze do Afghánistánu, válka v Somálsku. V dnešní době podobné formy boje probíhají i na územích některých států střední a jižní Ameriky (kde je zván guerilla). V současné době je nejznámější asi partyzánský boj v Afganistánu a Iráku proti vojákům koaličních sil (převážně USA).
Možnosti eliminace partyzánů spočívá v náklonosti a sympatiích obyvatelstva v příslušné oblasti (či jejich zastrašení – ovšem toto řešení může být velmi dvojsečné), v zamezení jejich zásobování, v nasazení značných ozbrojených sil na zajištění a prozkoumání rozlehlých oblastí.
Partyzánský boj zůstává i ve 21. století jednou z nejefektivnějších cest, jak se bránit proti invazi technicky vyspělejšího a materiálně i početně silnějšího nepřítele.
