Německé válečné zločiny ve druhé světové válce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obsah |
[editovat] Zločiny proti míru
Nacistické Německo po tajné dohodě se Sovětským svazem připravilo a posléze i začalo 1. září 1939 v Evropě válku, která pokračovala takřka 6 let a připravila o život na kontinentě desítky milionů lidí. Adolf Hitler uskutečnil export svého režimu i rasistických zákonů do většiny obsazených zemí, kam přenesl teror proti obyvatelstvu, který předtím už několik let uplatňoval v Německu a Rakousku.
[editovat] Zločiny proti lidskosti
Když se v roce 1933 dostal v Německu k moci Adolf Hitler, došlo k výraznému vzestupu ideologie, která se zakládala na teorii nacismu a fašismu. Uvedená ideologie mimo jiné hlásala teorii nadřazenosti árijské rasy, teorii německého „nadčlověka“, a zároveň se stavěla vůči všemu neněmeckému. Tato rasistická teorie byla zaměřena vůči tzv. méněcenným rasám, a to zejména proti:
Další součástí této německé ideologie bylo nepřátelství vůči demokratům, hlásající svobodnou společnost, komunistům, sociálním demokratům či homosexuálům. Teror vůči těmto skupinám byl uplatňován v Německu již od třicátých let, ovšem po vypuknutí 2. světové války se rozšířil i do porobených států.
- Válečné zločiny vůči Židům – holocaust – termín, označující likvidaci židovského obyvatelstva. Židé byli vražděni nejen v koncentračních táborech, ale zejména v Sovětském svazu byli i hromadně popravováni. Mezi neznámější událost patří masakr v Babím Jaru, kde zvláštní jednotky SS (Einsatzgruppen) ve dnech 29. a 30. září 1941 postřílely přes 33 tisíc kyjevských Židů. Celkem zde bylo povražděno a v masových hrobech zahrabáno 100 tisíc (dle některých zdrojů 200 tisíc) sovětských občanů.
- Válečné zločiny vůči Rómům – Rómové patřili společně ze Židy do „1. kategorie“ podlidí, se kterými se měla Třetí říše bez milosti vypořádat. Rómové byli soustřeďováni do zvláštních rómských pracovních táborů, odkud byli k likvidaci převáženi do koncentračních táborů.
- Válečné zločiny vůči slovanskému obyvatelstvu – na teror vůči Slovanům doplatily téměř všechny slovanské národy, ovšem nejvýrazněji obyvatelé Sovětského svazu, ale také Jugoslávie a Polska. K tomu byly vytvořeny jednotky SS „Einsatzgruppen“ – jejímž úkolem bylo „očistit“ okupovaná území od Židů a Slovanů. Němečtí okupanti používali drastických metod nejen vůči zajatým sovětským vojákům, ale zejména i vůči civilnímu obyvatelstvu. Lidé byli mnohdy doslova vražděni „na potkání,“ zvláště v době, kdy byly zřejmé neúspěchy německé armády. Německá armáda a zejména oddíly SS používali civilistů jako cvičných cílů při střelbách, docházelo k hromadným popravám, k upalování rolníků, pohřbívání lidí zaživa, znásilňování žen a jejich zneužívání k nucené prostituci, masovému zabíjení lidí v partyzánských oblastech, vypalování měst a vesnic. Jestliže v některých oblastech SSSR lidé vítali v roce 1941 Němce jako osvoboditele od stalinismu, po získání negativních zkušeností s německou armádou a v souvislosti s jejím terorem se mínění obrátilo a velké množství z nich začalo bojovat v partyzánských oddílech, či tyto oddíly podporovalo.
- Válečné zločiny vůči porobeným národům obecně – Třetí říše používala teroru nejen proti všem formám odporu (odboj, partyzánská válka, sabotáže), ale i vůči ideologiím, které hlásala. Po porobení jednotlivých států byli nejprve likvidováni komunisté, Židé a Romové. Následovali představitelé sociálních demokratů a elita jednotlivých národů, která se dokázala postavit vůči nacismu. Tito lidé byli likvidování přímo jednak na popravištích v jednotlivých zemích, jednak byli posíláni do koncentračních táborů. Jednou z nejstrašnějších forem utrpení byly nucené práce v objektech, kde vlivem nedostatečné stravy, nadměrného pracovního vytížení a nevyhovujících hygienických podmínkek docházelo k drastickému počtu úmrtí. V těchto případech bylo úmrtí plánovanou složkou pracovní činnosti těchto novodobých otroků. Například při pracích na výstavbu německých podzemních továren, kde pracovali zajatci (zejména ze slovanských zemí, zajatci Rudé armády), byla počítána průměrná životnost člověka provádějící tuto nelidskou práci jeden měsíc. Další zločinnou formou likvidace lidí byly pochody a transporty smrti, které se uskutečňovaly zejména v závěru války.
- Pokusy na lidech – byly prováděny v koncentračních táborech. Jednalo se jednak o pokusy vycházející z nacistické rasové teorie (zkoumání rozdílů mezi rasami, dědičnost, genetika, testy s dvojčaty, sterilizace „podřadných“ apod.). Dalšími pokusy bylo např. zkoumání vlivu rychlých změn tlaku na lidský organismus, pokusy s podchlazováním a opětným zahříváním lidského těla, pokusy s hojením ran (sypání různých látek do otevřených ran), pokusy s různými očkovacími látkami, pokusy s šířením různých infekčních chorob, různé amputace apod.
- Totální nasazení – další z forem zločinů Třetí říše. Původně byly práce pro německé hospodářství konány dobrovolně na základě náborů, avšak po mobilizaci dalších Němců do armády se přeměnily v nedobrovolnou práci pro Německo. Lidé z okupovaných území byli násilně odvlečeni do Německa, kde museli vykonávat práci, kterou dříve vykonávali muži, kteří odešli bojovat. Totální nasazení se týkalo jak běžných prací (průmysl, zemědělství), tak i otrockých prací, kde docházelo k vysokému počtu úmrtí. Počet lidí, odvlečených na nucené práce, se odhaduje na 13,5 miliónu. Např. jen v roce 1942 bylo do Německa násilně deportováno na práce 2 milióny lidí ze Sovětského svazu a 940 tisíc lidí z Polska. Z českých zemích bylo za celou válku totálně nasazeno kolem 640 tisíc osob.
- Zacházení s válečnými zajatci – nebyly dodržovány konvence s nakládáním s válečnými zajatci, přičemž horší vztah byl k sovětským vojákům, kterých bylo v prvním roce Velké vlastenecké války (1941) zajato obrovské množství. Vojáci byli buď likvidováni, nebo nasazováni na otrocké práce, na jejichž následky umírali. Sovětský političtí komisaři byli po zajetí zastřeleni. Vojáci exilových armád (Poláci, Čechoslováci atd.) byli po případném zajetí popraveni, anebo odsunuti do koncentračních táborů.
- Taktika vydírání rukojmími – zpravidla se jednalo o vyhlašované akce, při nichž bylo oznámeno, že za každého zabitého německého vojáka, či uskutečněnou sabotážní akci, bude popraven určitý počet civilních osob. Tyto hrozby byly většinou realizovány. Nejkrutější podmínky byly přitom na východní frontě, když velitelství německé branné moci vydalo dne 16. září 1941 příkaz, že za každého zabitého německého vojáka bude zatřeleno 50 – 100 civilních osob. Tyto drastické rozkazy však většina důstojníků Wehrmachtu odmítla v praxi realizovat, což ovšem neznamená, že se tyto zločiny nedělaly. V jejich provádění se angažovala většinou vojska Waffen SS.
- Tresty smrti za méně závažné činy – např. opuštění pracoviště, čtení a šíření letáků, poslouchání nepřátelského rozhlasu, zdržování se na veřejných prostranstvích mimo stanovenou dobu, prodej a koupě zboží mimo stanovený systém apod.
- Nálety na města a civilní cíle, které prováděla Luftwaffe od prvých dní války, byly v některých případech zaměreny proti civilním cílům. Hitler předpokládal, že se mu nálety na města podaří vyvolat v řadách svých nepřátel hrůzu, strach a otřást jejich odhodláním vzdorovat. Při některých, zejména nečekaných náletech zahynuly tisíce až desítky tisíc civilistů ve Varšavě, Rotterdamu, Coventry, Bělehradu, Stalingradu a v mnoha dalších evropských městech. Tyto nálety byly příčinou spojenecké odvety, která pak těžce zasáhla samotná německá města, kde v důsledku spojeneckých náletů zahynulo naopak mnoho Němců.
- Loupežné získávání majetku – po obsazení jednotlivých zemí spadlo národní bohatství prakticky zdarma do klína Třetí říše, která využívala tento majetek bez omezení, drancovala nerostná bohatství států, zkonfiskovala státní zdroje, národní poklady, majetek státu (např. vybavení armády, policie). Stejně loupežně si počínala i vůči podnikatelským subjektům, bankám, které se násilnými administrativními opatřeními dostaly do německých rukou.
- Krádeže půdy, vyhánění rolníků – tato opatření se prováděla zejména ve slovanských zemích, které představovaly v dlouhodobé strategii Německa životní prostor „Tisícileté německé říše.“ Jednalo se zejména o Protektorát Čechy a Morava, Polsko (Generální gouvernement) a Sovětský svaz. Zatímco v českých zemích nacisté v rámci programu germanizace využívali „jemnější“ metody – výkup půdy za úředně stanovené (směšné) ceny, v Sovětském svazu vyhlásili 15. února 1942 „nový agrární pořádek,“ podle něhož se veškerá půda v okupovaný oblastech prohlašovala za vlastnictví Německa.
- Rekvírování majetku – jednalo se o násilné odebírání majetku za účelem vedení války. Týkalo se to zejména všech druhů zemědělských produktů, ale i ve velkém kostelních zvonů, jejichž materiál byl využit ve zbrojní výrobě.
- Taktika spálené země – tuto metodu používali vojáci Wehrmachtu a SS (stejně jako vojáci Rudé armády) při ústupu a opouštění svých pozic na dobytých území. Podle možností byl movitý majetek (stroje, zařízení, dopravní prostředky, inventář) buď odvezen do Německa k dalšímu používání, nebo byl spolu s nemovitým majetkem (domy, továrny, komunikace, mosty, přehrady) zničen. Jednalo se jak o majetek státní, tak o majetek firem a majetek občanů. Taktika spálené země je též známa pod zkratkou ARLZ – demontáž, vyklízení, ochromení, zničení.
- Ničení a krádeže kulturních hodnot – zločin, kterého se dopouštěli jak nacističtí pohlaváři, tak němečtí vojáci. Týkal se všech zemí bez rozdílu, kde byly uloupeny klenoty obrovské historických hodnot, tak i východních zemí, kde docházelo k ničení památek, muzeí, knihoven. Mezi nejznámější zločiny patří loupež petrohradské Jantarové komnaty.
[editovat] Potrestání válečných zločinů
Obrovské množství obětí 2. světové války, a to nejen z řad vojáků, ale i z řad civilního obyvatelstva vedlo světové politiky k rozhodnutí, že tyto zločiny musí být potrestány. Proto byl v listopadu 1945 zahájen Norimberský proces, který soudil zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny proti míru.
[editovat] Externí odkazy
- Nacistické lékařské pokusy na lidech (svědectví MUDr. F. Bláhy)
- Babí Jar, místo genocidy
- World War II in Ukraine (anglicky)
