Lomnice (okres Brno-venkov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lomnice
Pohled na Lomnici
znak vlajka
status:	městys
NUTS 5 (obec):	CZ0623 581976
kraj (NUTS 3):	Jihomoravský (CZ062)
okres (NUTS 4):	Brno-venkov (CZ0623)
obec s rozšířenou působností:	Tišnov
pověřená obec:	Tišnov
historická země:	Morava
katastrální výměra:	14,534 km²
počet obyvatel:	1 342 (25. 2. 2008)
zeměpisná šířka:	49°24'16.63" s. š.
zeměpisná délka:	16°24'48.93" v. d.
nadmořská výška:	368 m
PSČ:	679 23
zákl. sídelní jednotky:	4
místní části:	4
katastrální území:	4
adresa úřadu městyse:	Úřad městyse Lomnice Palackého nám. 32 67923 Lomnice
starosta / starostka:	Milan Vojta
Oficiální web: http://www.lomnice.cz/ E-mail: lomnice@volny.cz

Lomnice je městys nacházející se v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov. Ke dni 25. 2. 2008 zde žilo 1 342 obyvatel, z toho 673 mužů a 669 žen^[1]. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou^[2]

[editovat] Příroda

Přírodní hranici Lomnicka tvoří údolí řeky Svratky a údolí Chlébského potoka. Na východě je území ohraničeno katastry obcí, které patřily k lomnickému panství – Zhoře, Bukovice a Unína. Jižní hranice jde přes Jamné a Lomničku ke Štěpánovicím. Toto území má plochu přes 100 km². Vysoký kopec u Lomnice se nazývá Sýkoř a má nadmořskou výšku 704 m n. m. Oproti Sýkoři je nejnižším místem městyse potok Besének s nadmořskou výškou 270 m n. m.

V Lomnici se nachází doubravy, bučiny, suťové lesy a skály, potoční a říční luhy, olšiny a prameniště, jehličnaté lesy, rozptýlená dřevinná vegetace, nejvíce křoviny, louky a pastviny, vlhké luky a mokřády, xerotermní lada a lemy.

Z živočišstva je zde srnec, daňci, prase divoké, mufloni v sýkořských lesích, kuna skalní, jezevec lesní, kuna lesní, veverka obecná a ježek východní.

Zdejší hora Sýkoř se jmenuje takto, protože v lesích bylo hodně sýkor. Kromě sýkor tu jsou mlynaříci, králíčci obecní, taky tu je sojka obecná, holub hřivnáč, brhlík lesní, střízlík obecný, šoupálek dlouhoprstý, linduška lesní, budníček lesní aj.

Je tu i Přírodní park Svratecká hornatina. Z lomnického náměstí vede naučná stezka Járy Cimrmana, která končí u Sýkořské myslivny, kde je jeho plastika.

Příroda na podzim
Barevné stromy	Podzimní příroda	Pasoucí se stádo krav

[editovat] Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1281, kdy jistý Tas, syn Vznaty z Lomnice, svědčí na listině Artleba Dubna (rodem z Deblína), který prodává klášteru v Tišnově vesnici Újezd u Pohořelic. Jde tu o první zmínku Lomnice jako obydleného místa, ale taky o první zmínku šlechtického rodu, který obýval lomnický hrad.

V polovině 30. let 12. století zakládají královna Konstancie, manželka Přemysla Otakara I., a její syn Přemysl, moravský markrabě a bratr Václava I., klášter blízko Tišnovic, dnešního Tišnova, který se jmenuje Porta Coeli (Brána nebeská). Byl to první ženský klášter cisterciáckého řádu na Moravě, založený královskou rodinou. Roku 1235 věnuje markrabě Přemysl tišnovskému klášteru ves Lomnici a ta byla později přejmenována na Lomničku.

Vedle kolonizace zeměpanské se v 1. polovině 13. století rozjíždí i kolonizace šlechtická. O blízkosti Lomnicka a zboží patřících příslušníkům rodu Tasovců, ze kterého pocházel Vznata, by se mohlo hovořit o listině z roku 1235, jež potvrzuje statky kláštera v Doubravníku dobře obdařeného pány z Medlova (později Pernštejnové), která mluví o Manow, Clococh, Racov, Borihnev et omnia novalia, que sunt illa parte aque usque ad terminos Thassonis (o Maňové, Klokočí, Rakově, Boříkově a o všech nově obdělaných polích (území), která jsou na té straně vody až k hranicím tohoto území a na ty má nárok Tas.

Hrad kde přebývali Tasovci se nachází 2 km na jih od Osik, nad údolím potoka Besénku s kostelíkem sv. Stanislava v předpolí. První písemné zmínky o hradě byly v roce 1361. Hrad vznikl asi v polovině 13. století. Jmenoval se Levnov a sloužil jako centrum zabezpečující šlechtickou kolonizaci a okolí.

Pohled na Lomnici na podzim

Pánové z Lomnice jako svůj erb měli černé křídlo ve stříbrném poli. V roce 1415 měl tento erb nejvyšší komoří soudního okrsku, Jan starší z Lomnice.

Tasovou manželkou se stala Kateřina z Deblína, zakladatelka kláštera dominikánek na Starém Brně (nyní na tom místě stojí nemocnice u sv. Anny). Klášter se stal místem, kde lomničtí pánové mohli přebývat, když byli v Brně.

V polovině 14. století patří rod pánů z Lomnice mezi staré rody a společně s pány z Lipé, Pernštejny, Kunštáty, Lichtenburky, Boskovici nebo Cimburky může být počítán mezi šlechtickou elitu Moravy.

V blízkostosti Lomnice byl hrad Louka, první zmínky v roce 1360 a vznikl nejspíš do konce 13. století (v roce 1416 prodán Janu Ozorovi z Boskovic), a hrad v Deblíně (dědictví po pánech z Deblína, z tohoto rodu pocházela Tasova manželka Kateřina), v roce 1415 prodán Artlebovi z Drahotuše.

V 2. polovině 15. století se Lomnice stává městečkem, protože v roce 1504 je takto o ní zmiňováno. Posledním lomnickým pánem z Markvartovy strany, byl Jiřík z Lomnice. A pak v Lomnici přebýval Oldřich z Lomnice. Od roku 1662–1848 v Lomnici byli Serényiové. Za první republiky a okupace (1918–1945) byl posledním majitelem lomnického velkostatku Alois Serényi. Po přestavbě, kterou hrabě Serényi podnikl, se z Lomnice stalo jedno z nejkrásnějších a barokních městeček na moravském venkově.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. ^[3]