Logos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řecké slovo "logos (λόγος) znamenající „slovo“, „řeč“, „rozum“, ale zejména také "smysl". Pokud bereme v úvahu logos = smysl, je velice zajímavé interpretovat názvy mnoha vědních oborů, jako např. bio-logie (=smysl života), pato-logie (smysl nemoci), či archeo-logie (=smysl počátku). Logos v antickém Řecku chápali tak, že naše myšlení (logos) odpovídá řádu světa. Odtud "vláda Logu".

Logos pojmem, který používá filozofie a křesťanská teologie.

Slova ve filozofickém významu používá poprvé Hérakleitos z Efesu, aby jím popsal lidské poznání a řád vesmíru. V dobách Sókratových, Platónových a Aristotelových označuje pojem schopnost lidského rozumu a poznání člověka o světě a o sobě navzájem. Aristotelés pojmu používá pro popis pravidel lidského myšlení. Stoikové chápali logos jako sílu, která oživuje vesmír.

Rané křesťanství připisuje pod vlivem Janova evangelia pojem logu Ježíši Kristu, a popisuje pomocí něho Ježíšovu podstatu. Tento křesťanský pojem vychází z teologické představy, že Ježíš jakožto Boží Syn je jediným sdělením, „slovem“, prostřednictvím něhož Bůh tvoří svět a skrze něž se světu dává poznat.