Královna ze Sáby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Královna ze Sáby (hebrejsky מלכת שבא, arabsky ملكة سبأ, Ge'ez ንግሥተ ሳባ) byla vládkyní starověkého království zmiňovaného ve Starém zákoně. Zmiňována je v hebrejském Starém zákoně, konkrétně v 1. knize královské a 2. Paralipomenon, ale také v Novém zákoně, Koránu a etiopské historii, Etiopané ji znají pod jménem Makeda (Ge'ez ማክዳ mākidā), ale její jméno bylo v různých zemích a různých dobách jiné. V islámské tadici je známa jako Bilkis. Král Šalomoun ji znal jako Královnu ze Sáby. Žila pravděpodobně v 10. století před Kristem. Přibližná poloha její říše je historickým sporem mezi Etiopií a Jemenem.

Ve starozákonní genealogii národů (Genesis 10:7) je Sába spolu s Dedanem vedena jako jedním z následovníků Noemova syna Háma (jako syn Raamaha, syna Kušova, syna Hámova). Jméno Kuš dané této civilizaci pochází ze starozákonní postavy Kuš, jednoho z Hámových synů, který se usadil po potopě světa v Africe. V Bibli bylo území dnešní Etiopie, Saúdské Arábie, Eritrey, Jemenu a Somálska známé jako Kuš.

Obsah 1 Náboženské pohledy na Královnu ze Sáby 1.1 Židovský pohled 1.2 Křesťanský pohled 1.3 Muslimský pohled 2 Královna ze Sáby v umění 2.1 Středověk 2.2 Renesance 2.3 Královna ze Sáby v lidové mluvě 3 Historicita Královny ze Sáby 4 Odkazy 4.1 Literatura 4.2 Související články 4.3 Reference 4.4 Externí odkazy

[editovat] Náboženské pohledy na Královnu ze Sáby

[editovat] Židovský pohled

Podle Starého zákona, 1. Královské 10:1-13, nejmenovaná královna země sábské slyšela o veliké moudrosti krále Šalomouna, vládnoucího v Izraelském království. Královna proto cestovala k Šalomounovi spolu s cennými dary, zlatem, drahým kamením a vzácným dřevem, aby vyzkoušela Šalomounovu moudrost svojí otázkou. Královna byla Šalomounovou moudrostí a bohatstvím naprosto ohromena a vyslovila požehnání k Bohu, kterého uctíval Šalomoun. Šalomoun královně oplatil její dary a „vše co požadovala“, načež se královna vrátila zpět do své země. Královna ze Sáby musela být zřejmě velmi bohatá, když byla schopna zakoupit cřtyři a půl tuny zlata, které darovala Šalomounovi (1 Královská 10:10)

Píseň písní obsahuje nějaké odkazy na Královnu ze Sáby, které byly v různých dobách vykreslovány, jako důkaz lásky mezi Šalomounem a Královnou ze Sáby. Takto, jako o Šalomounově milence se o ní vyjadřuje 1:5:

"Jsem tmavá, ale půvabná, ó, dcery Jeruzaléma. Jako stan Kedaru, jako záclona Šalomounova. Nedívá se na mě, protože jsem tmavá, protože slunce mě popálilo.

Šalomounova Píseň písní (hebrejsky שיר השירים) je jednou z knih židovského Starého zákona a jeden z pěti svitků čteného při židovské bohoslužbě.

[editovat] Křesťanský pohled

V Novém zákoně je v Matoušovi 12:42 a Lukášovi zmiňována Královna ze Sáby jako „Královna jihu“ a jak Ježíš naznačoval, že ona a Ninivané budou soudit generace Ježíšových současníků, kteří ho odmítnou.

Křesťanská interpretace Královny ze Sáby, mající své kořeny ve Starém zákoně typicky zdůrazňovalo historické a přenesené hodnoty z příběhu. Příběh může být vyložen jako křesťanská metafora. Královna navštívíc Šalomouna byla přirovnávána k manželství s církví Kristovou, kde je pomazaný Šalomoun jedním z mesiášů a Královna ze Sáby představuje pohanský lid, který přijímá svého mesiáše.

Královnina neposkvrněnost je také zobrazována jako předzvěst Panny Marie a tři dary, které Královna Šalomounovi přinesla, tedy zlato, koření a drahé kameny jsou obdobou k darům Tří králů novorozenému Ježíšovi, což souhlasí s pasáží z Izajáše 60:6:

„A přijdou ze Sáby a přinesou zlato a kadidlo a budou chválit Pána“

Flavius Iosephus o Královně mluví jako o „Královně Sáby a Etiopie“. Oba raně církevní otcové, Órigenés i Svatý Jeroným Makedu považují za královnu černošské africké národnosti.

Vskutku, podle řeckého historika, zeměpisce a filosofa Strabona z druhého století před Kristem žila královna po obouch, jak východoafrickém tak arabském pobřeží. Homér dále říká: „Etiopané žijí na hranicích Egypta, ale jsou rozděleni do dvou skupin. Jedna žije v Asii a ta druhá v Libyi (v Africe), přesto se liší v nerespektování se navzájem.“ Není pochyb o tom, že v těchto raných dobách mnoho lidí křižovalo úžinu Rudého moře a ještě v historických časech etiopští králové ovládali oblast jižní Arábie například v 6. století.

[editovat] Muslimský pohled

Korán se o Královně ze Sáby nikdy nezmiňuje jménem, ačkoliv arabské zdroje ji jmenují Bilkis. Příběh je téměř stejný jako v Bibli. Svatá kniha muslimů vypráví, že král Šalomoun získával zprávy o království, kterému vládla královna jejíž lid uctíval Slunce. Poslal proto královně zprávu, kde ji zval, aby k němu přišla v pokoře:

„Ve jménu Alláha, nejdobročinnějšího a nejmilosrdnějšího: nepovýšíš se vůči mě, ale přijdeš jako muslimové - praví věřící, kteří se podrobili s plnou pokorou.“ (Korán 27:30-31)

Poté co se Královna poradila se svým lidem, odpověděla Šalomounovi svým darem. A Šalomoun odpověděl výhrůžkou invaze. Poté jeden z džinových Šalomounových sluhů králi navrhl, že mu během mrknutí oka přinese trůn Sáby (27:40). Královna přicestovala k Šalomounově dvoru do Jeruzaléma a když vstoupila do králova křišťálového paláce a byl jí ukázán její vlastní trůn, přijala Abrahámský monoteismus a začala uctívat jen samotného Boha.

"Můj pane. Skutečně jsem se zhřešila a podrobuji se, spolu se Sulejmanem Alláhovi, pánovi Alaminu." (Alamin - v islámské filosofii znamená vesmír, nebo také "vše co exituje", tedy lidé, zvířata, rostliny, země, andělé atd.; Korán 27:20-44)

Příběh pochází z Koránu od (27:23) do (27:44), kapitola 27.

Muslimská víra dodává: Podle Ibn Kathira v „Příbězích proroků“ Šalomoun vykonal pouť do svaté mešity v Mecce, kterou vybudoval prorok Ibrahim. Poté pokračoval v cestě dále na jih do města San'á, dnešního hlavního města Jemenu, kde byl ohromen zdejším zavlažovacím systémem kanálů. Zeměpisně je San'á poblíž města Ma'arib, které je podle víry hlavním městem Sábského království. Šalomoun poslal dudka, aby prozkoumal zemi a aby našel zdroje podzemní vody, aby král mohl vystavět stejný zavlažovací systém i ve své zemi. Dudek se vrátil k rozzuřenému Šalomounovi později, než ptáka očekával se zprávami o zemi, které vládne královna uctívající Slunce. Korán přesně nepopisuje, kde se mělo království přesně rozkládat, ale další islámské zdroje říkají, že hlavním městem Sáby měl být Ma'arib, který leží v dnešním Jemenu, nedaleko San'y. Archeologické vykopávky ve městě nakonec objevili „Ma'bed Bilqis“, Bilkisin chrám uctívání. Před několika tisíci lety se zamořené myši prokousaly přehradou v Ma'aribu a následná potopa zničila město a jeho obyvatele. Súra 34, 15-16 se zmiňuje, jak bylo Království Sába zničeno staletí po smrti Bilkis, protože se lidé navrátili zpět k polyteismu:

Sába byly, dříve než se na své vlasti podepsali - dvě Zahrady. Jedna na pravé straně a druhá na levé… ale když se odvrátili od Boha, poslali proti sobě povodeň (uvolněnou) z přehrady, a my proměnili jejich dvě Zahrady na „zahrady“ dávající trpké ovoce a tamaryšek a několik omráčených stromů." (překlad Abdulláha Jusufa Aliho)

Nejsou však žádné islámské zdroje, které by říkaly, že Královna ze Sáby by byla sestrou Slunce, nebo dcerou ducha či džina. Obvykle se věří, že Královna ze Sáby byla v době návštěvy Šalomouna svobodná a že se vdala krátce poté.

[editovat] Královna ze Sáby v umění

[editovat] Středověk

Středověké umění zobrazovalo především návštěvu Královny ze Sáby u krále Šalomouna, včetně na portálu Cathédrale Notre-Dame d'Amiens v francouzském městě Amiens, který zahrnuje jako obdobu části většího vyobrazení darů od mágů.^[1] Katedrály ze 12. století, například Notre-Dame de Strasbourg, Notre-Dame de Chartres, katedrála v Rochesteru či Canterbury mají umělecké vyobrazení Královny ve zdobení oken a dveřních futer.^[2]

[editovat] Renesance

Giovanni Boccaccio ve svém díle De mulieribus claris následoval Flavia Iosepha a Královnu ze Sáby nazýval Nicaula a Christine de Pisan v knize Le Livre de la Cité des Dames, kterou reaguje na Boccacciovu De mulieribus claris v tom pokračuje. Na freskách v Arezzu (přibližně pocházející z roku 1466) od Piera della Francescy na „Legendě o Pravém kříži“ je ztvárněna audience Královny ze Sáby u Šalomouna. Legenda spojuje paprsky Šalomounova paláce, které uctívala Královna ze Sáby, s dřevem ukřižování. Renesanční kontinuita s metaforickými pohledy na Královnu ze Sáby se shoduje s gotikou v tématu darů od mágů a je zřetelnější v klanění se. Například Hieronymus Bosch si v roce 1510 vybral scénu Šalomouna a Královny ze Sáby na ozdobném límci jednoho z mágů.^[3]

[editovat] Královna ze Sáby v lidové mluvě

Ve Velké Británii a Kanadě je běžné slyšet poznámku And I'm the Queen of Sheba." nebo "If (that is so), then I'm the Queen of Sheba." - A já jsem Královna ze Sáby nebo Pokud (to tak je), tak já jsem Královna ze Sáby, ve významu Nevěřím.

Další hovorové užití výrazu "Královna ze Sáby" je možné ve Spojeném království a Severní Americe je možno slyšet, když si někdo dělá legraci z osoby, která se vychloubá, popřípadě, pokud se někdo chová povýšeně, tak může od druhých slyšet: "Who does she think she is, The Queen of Sheba?"" - „Kdo si myslí že je, Královna ze Sáby?“

[editovat] Historicita Královny ze Sáby

Zůstává otevřeno, zda Královna ze Sáby skutečně žila či nikoliv. V tomto ještě žádné nápisy svědčící o sábské královně nalezeny nebyly. Jako biblický příběh může mít svůj původ zpětně v některé starší sumerské či chaldejské mytologii. Písemný hebrejský biblický text vznikl pravděpodobně mezi sedmým a šestým stoletím před Kristem. Je možné, že král Šalomoun mohl sice udržovat spojení s nějakou africkou královnou, že v případě Šalomouna bylo zdůrazněno jméno Sába. Jiná teorie se opírá o vyprávění o Královně ze Sáby z kanaanského zvyku Hieros gamos. To by obzvláště vysvětlovalo, proč dnešní křesťanský etiopský královský rod pochází od nemanželských potomků krále Šalomouna a Královny ze Sáby. Poslední habešský císař Haile Selassie I. měl pocházet z 225. generace potomků Šalomouna a Královny ze Sáby.

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

• Rolf Beyer: Die Königin von Saba, Engel und Dämon. Der Mythos einer Frau. Lübbe, Bergisch Gladbach 1988, ISBN 3-7857-0449-6
• Nicholas Clapp: Die Königin von Saba. Rütten und Loening, Berlin 2002, ISBN 3-352-00639-3
• Werner Daum (Hrsg.): Die Königin von Saba: Kunst, Legende und Archäologie. Belser, Stuttgart 1988, ISBN 3-7630-1748-8
• Daniel Friedmann: Les enfants de la reine de Saba - les juifs d'Éthiopie (Falachas): histoire, exode et intégration. Éd. Métailié, Paris 1994, ISBN 2-86424-185-4
• Oleg V. Volkoff: D'où vint la reine de Saba ? Institut Français d'Archèologie Orientale, Le Caire 1971
• Annelies Glander: The Queen of Sheba's Round Table, a Study of the Most Favoured Daughters of Eve. Lang, Frankfurt am Main 2004, ISBN 3-631-52939-2
• Alice Jankowski (Hrsg.): Die Königin von Saba und Salomo. Buske, Hamburg 1987, ISBN 3-87118-792-5
• Dierk Lange: Äthiopien im Kontext der semitischen Welt. Die Königin von Saba als kanaanäische Liebesgöttin. In: H. P. Hahn, G. Spittler: Afrika und die Globalisierung. Münster 1999, 269-277
• Jacob Lassner: Demonizing the Queen of Sheba. Boundaries of Gender & Culture in Postbiblical Judaism & Medieval Islam. University of Chicago Press, Chicago 1993, ISBN 0-226-46915-8
• H. St. John Philby: The Queen of Sheba. Quartet Books, London 1981
• James B. Pritchard (Hrsg.): Solomon and Sheba. Phaidon, London 1977, ISBN 0-7148-1613-2
• Roswitha G. Stiegner: Die Königin von Saba in ihren Namen. dbv, Graz 1977 (Dissertation der Universität Graz 1977)

[editovat] Související články

• Bible
• Starý zákon
• Nový zákon
• Korán
• Šalomoun
• Šalomounovská dynastie
• Menelik I. Etiopský

[editovat] Reference

1. ↑ Murray, Stephen, The Portals:Access to Redemption, http://www.mcah.columbia.edu/Mcahweb/facade/body.html, webpage, accessed August 6, 2006.
2. ↑ Byrd, Vickie, editor; Queen of Sheba: Legend and Reality, (Santa Ana, California: The Bowers Museum of Cultural Art, 2004), p. 17.
3. ↑ Web Gallery of Art, http://www.wga.hu/frames-e.html?/html/b/bosch/91adorat/01tripty.html, website accessed August 2, 2006

[editovat] Externí odkazy

• (en)Makeda, Queen of Sheba by Torrey Philemon.
• (en)Queen of Sheba Temple restored (2000, BBC)
• (en)The Queen Of Sheba by Michael Wood and the BBC.
• (en)The Queen of Sheba, web directory with thumbnail galleries
• (en)Jewish Encyclopedia with information on Jewish and Muslim legends
• (en)"Queen of Sheba mystifies at the Bowers" — Gladys Rama's review of a museum exhibit for UC Irvine's 'New U' publication
• (fr) La reine de Saba à Jérusalem

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článků Queen of Sheba na anglické Wikipedii a Königin von Saba na německé Wikipedii.