Slunce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|
| Pozorování | |
|---|---|
| Střední vzdálenost od Země |
149,6×106 km (8,31 světelné minuty) |
| Hvězdná velikost (V) | −26,8m |
| Absolutní hvězdná velikost | 4,8m |
| Elementy dráhy | |
| Střední vzdálenost od středu Mléčné dráhy |
2,5×1017 km (26 000 světelných let) |
| Galaktická perioda (oběžná doba) | 2,26×108 a |
| Orbitální rychlost | 217 km/s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Průměr | 1,392×106 km (109 Zemí) |
| Zploštění | 9×10-6 |
| Povrch | 6,09×1012 km² (11 900 Zemí) |
| Objem | 1,41×1018 km³ (1 300 000 Zemí) |
| Hmotnost | 1,9891 × 1030 kg (332 950 Zemí) |
| Hustota | 1,408 g/cm³ |
| Gravitace na povrchu | 273,95 m/s2> (27,9 G) |
| Úniková rychlost na povrchu |
617,54 km/s |
| Povrchová teplota | 5780 K |
| Teplota koróny | 5 MK |
| Teplota jádra | ~13,6 MK |
| Zářivý výkon (L☉) | 3,827×1026 W |
| Intenzita záření (I☉) | 2,009×107 W sr-1 |
| Charakteristiky rotace | |
| Sklon | 7,25° (k ekliptice) 67.23° (k rovině Mléčné dráhy) |
| Rektascenze severního pólu |
286,13° (19 h 4 min 31,2 s) |
| Deklinace | 63,87° |
| Perioda rotace na rovníku |
25,3800 dní (25 d 9 h 7 min 12,8 s) |
| Rychlost rotace na rovníku |
7174 km/h |
| Složení fotosféry | |
| Vodík | 73,46 % |
| Hélium | 24,85 % |
| Kyslík | 0,77 % |
| Uhlík | 0,29 % |
| Železo | 0,16 % |
| Neon | 0,12 % |
| Dusík | 0,09 % |
| Křemík | 0,07 % |
| Hořčík | 0,05 % |
| Síra | 0,04 % |
Slunce je od Země nejbližší hvězda. Je asi 150 milionů km (1 AU) daleko od Země. Je to koule žhavých plynů o hmotnosti 1,989×1030 kg (330 000 krát více než Země a 99,8% hmotnosti sluneční soustavy), která neustále produkuje ohromné množství energie. Její výkon je zhruba 4×1026 W, z něhož na Zemi dopadá jen asi 45 miliardtin. I tak tok energie ze Slunce na Zemi činí asi 1,4 kW m-2. Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2. Slunce patří do třídy svítivosti V. Slunce obíhá okolo středu Galaxie ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let od jejího středu. Oběh trvá přibližně 226 milionů let.
Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což ho řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto ho vnímáme jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km což je asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce je průměrně 1 400 kg m-3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak -26,8. Je to tak nejjasnější těleso na obloze.
Obsah |
[editovat] Složení Slunce
-
Složení Slunce v procentech počtu atomů vodík 92,1% helium 7,8% kyslík 0,061% uhlík 0,030% dusík 0,0084% neon 0,0076% železo 0,0037% křemík 0,0031% hořčík 0,0024% síra 0,0015% ostatní 0,0015%
V hmotnostních poměrech je Slunce složeno ze zhruba 3/4 vodíku a 1/4 hélia.
[editovat] Struktura Slunce
[editovat] Jádro
Uprostřed Slunce se nachází jádro, kde dochází k uvolňování energie.
Teplota v jádru dosahuje 1,5 . 107 K a hustota plazmy se zde pohybuje okolo 130 000 kg.m-3. V tomto prostředí se vodík postupně a velmi pomalu mění na helium za uvolnění obrovského množství energie. Každou sekundu se při tom spálí 700 000 000 tun vodíku. Ani to však neznamená, že uvnitř Slunce děj probíhá nějak překotně. Musíme mít na paměti velké rozměry Slunce. Hustota výkonu Slunce je pouhých 0,19 mW.kg-1.
Postupně přes několik mezistupňů v tzv. proton-protonovém cyklu dojde ke sloučení čtyř protonů v jednu α-částici - jádra helia, přičemž dva z protonů se přemění na neutrony. Řetězec těchto reakcí produkuje mnoho energie ve formě fotonů tvrdého gama záření. Ty pronikají k chladnějšímu povrchu, což jim trvá podle různých odhadů od asi 17 tisíců[1] po 50 miliónů let.[2] Za tu dobu předají většinu své energie hmotě Slunce a stanou se z nich fotony o mnohem delších vlnových délkách, například fotony viditelného světla. Mnohem rychleji se k povrchu dostanou vzniklá neutrina, pro které hmota Slunce prakticky není překážkou.
[editovat] Vrstva v zářivé rovnováze
Tato vrstva je široká zhruba půl milionu km. Zářivá rovnováha znamená, že co atomy v této vrstvě pohltí, to také později vyzáří, přičemž tlak záření vyrovnává gravitační tlak. Právě tato vrstva způsobuje výrazné zpomalení fotonů, protože každý foton, který je pohlcen, je následně vyzářen v náhodném směru.
[editovat] Konvektivní zóna
Tato vrstva o tloušťce asi 200 tisíc km se podobá hrnci s vroucí vodou. Studenější hmota padá směrem ke středu Slunce, ohřátá se dere k povrchu.
[editovat] Fotosféra
Fotosféra je to, co na Slunci vidíme. Je na ní možné pozorovat vrcholky vystupujících proudů z konvektivní zóny (granulace). Nápadné jsou také sluneční skvrny a protuberance.
[editovat] Chromosféra
Chromosféra je vcelku tenká vrstva nad fotosférou. Její teplota stoupá směrem od Slunce. Objevují se v ní chromosférické erupce.
[editovat] Koróna
Koróna nemá vnější hranici a zasahuje hluboko do sluneční soustavy. Její teplota je okolo 1 500 000 K. Velmi dobře se dá pozorovat při zatměních Slunce.
[editovat] Pozorování Slunce a poškození zraku
 |
Faktická přesnost tohoto článku je zpochybněna. Relevantní diskuse je na diskusní stránce. |
Slunce je velmi jasné. Krátce pohlédnout přímo do Slunce prostým okem po krátkou dobu může být bolestivé a nemusí vést k poškození zraku; zírat však po několik sekund do Slunce v nadhlavníku způsobí poškození.[3] Přímý pohled do Slunce způsobuje fosfénové vizuální jevy a dočasnou částečnou slepotu. Při přímém pohledu do Slunce sítnice dostává asi 4 miliwatty slunečního světla, což vede k zahřívání sítnice a k jejímu možnému ač ne běžnému poškození. Vystavení ultrafialovému záření vede během let k postupnému žloutnutí sítnice a může vést ke kataraktům, nicméně ty jsou spojeny s obecným vystavením slunečnímu ultrafialovému záření spíš než s přímým pohledem do Slunce.
Pozorování Slunce optikou soustřeďující záření jako je dalekohled je bez ochranného filtru tlumícího záření velmi nebezpečné. Je důležité použít vhodný filtr; improvizované filtry mohou propustit UV záření, které může při vysoké jasnosti poškodit zrak. Nefiltrovaný dalekohled může na sítnici doručit 500 krát více slunečního světla než prosté oko, čímž téměř okamžitě zabíjí buňky sítnice. I krátký pohled do poledního Slunce přes nefiltrovaný dalekohled může způsobit trvalou slepotu.[3] Bezpečný způsob jako pozorovat Slunce je promítnutím obrazu na obrazovku pomocí dalekohledu nebo malého teleskopu.
Pozorovat částečné sluneční zatmění je nebezpečné, neboť zornice není přizpůsobena na neobyčejně vysoký kontrast; zornice se rozšiřuje podle celkového množství světla ve viditelném poli, spíš než podle nejjasnějšího předmětu v poli. Během částečného zatmění je nejvíce slunečního světla blokováno Měsícem procházejícím před Sluncem, nicméně nezakryté části mají stejnou jasnost jako během běžného dne. V celkové tmě se zornice rozšíří z asi 2 mm na asi 6 mm, čímž každá buňka sítnice vystavená slunečnímu obrazu obdrží asi desetkrát více světla než by obdržela při pohledu na nezatmělé Slunce. To může tyto buňky poškodit či zabít, s vytvořením trvalých slepých míst.[4] Riziko je záludné pro nezkušené pozorovatele a pro děti, neboť nezpůsobuje bolest: není očividné, že dochází k poškozování zraku.
Během východu a západu Slunce je sluneční světlo zeslabeno rozptylem světla díky obzvláště dlouhému průchodu zemskou atmosférou; pak je přímé Slunce mnohdy dostatečně mírné aby šlo pozorovat přímo dalekohledem bez nepohodlí a bezpečně. Mlha, atmosférický prach a vysoká vlhkost přispívají k atmosférickému zředění.
[editovat] Barva
Slunce je viděno ze Země jako červené jen při svém východu a západu. Tedy tehdy, kdy je nízko nad obzorem a sluneční světlo na Zemi dorazí až poté, co vykonalo dlouhou cestu nižší a hustší vrstvou atmosféry. Molekuly vzduchu absorbují kratší vlnové délky světla (modré světlo), takže pozorovateli zůstane převážně červená. Při východu a západu se nám může Slunce zdát šišaté či velmi velké, což je také způsobeno tím, že světlo urazí dlouhou dráhu hustší atmosférou, čímž je zkreslen jeho tvar. Naopak, je-li Slunce kolem poledne vysoko nad obzorem, jeví se nám barva oblohy jako modrá, protože sluneční světlo urazí nejkratší vzdálenost atmosférou, tato vzdálenost odpovídá vlnové délce modrého světla, ostatní vlnové délky (delší - červená,…) jsou molekulami absorbovány, proto je obloha modrá a v této fázi tvar Slunce nejvíce odpovídá skutečnosti. Obsahuje-li ovšem atmosféra velké množství vodních par, dojde k absorpci i vlnových délek odpovídajících modré barvě a na obloze tak vznikají mraky, jež jsou šedé až černé barvy.
[editovat] Další drobné informace
Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unikódu ☉.
Varovaní: přímý pohled do Slunce může poškodit zrak!
[editovat] Reference
- ↑ Bitesize Tour of the Solar System: The Long Climb from the Sun's Core [online]. Bad Astronomy, [cit. 2006-03-22]. Dostupné: <[1]>.
- ↑ Šablona:Cite book
- ↑ a b Bezpečné pozorování Slunce od Britské astronomické společnosti (anglicky)
- ↑ Bezpečnost při slunečním zatmění - upraveno z NASA RP 1383 Total Solar Eclipse (anglicky)
[editovat] Externí odkazy
- Slunce na Aldebaran.cz
- Bezpečné pozorování Slunce
- Stránky Sluneční observatoře SOHO, včetně webové kamery angl.
- Aktuální družicové snímky Slunce
- Bezpečné pozorování Slunce (anglicky)
- Bezpečnost zraku při slunečním zatmění (NASA, anglicky)
| Sluneční soustava |
|---|
 |
| Slunce · Merkur · Venuše · Země · Mars · Ceres · Jupiter · Saturn · Uran · Neptun · Pluto · Eris |
| Planeta · Planetka· Trpasličí planeta · Měsíce: Měsíc · Marsovy · asteroidní · Jupiterovy · Saturnovy · Uranovy · Neptunovy · Plutovy · Eridin |
| planetky | Hlavní pás | meteoroidy | komety | Oortův oblak | Kuiperův pás | transneptunická tělesa | sluneční vítr |
