Jerome Bruner
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jérôme Seymour Bruner (* 1. října 1915, New York) je psycholog s pedagogickými a právnickými zájmy. Významně přispěl ke konstruktivní teorii učení. Po bakaláři na universitě Duke v roce 1937 promoval v roce 1941 na Harvardské universitě. Bruner vyučoval budoucí psychology. Byl profesorem na Harvardu (1952-1972), Oxfordu (1972-1980) a na New Yorkské univerzitě (od roku 1980). Svými studiemi vývojové psychologie představuje průkopníka v teorii vývoje myšlení a řeči. Poukázal na význam okolí na učení a zdůraznil ve své teorii slovní zásoby (1983) význam interakce matka-dítě při hře ve fázi, kdy dítě ještě nemluví, pro vývoj logických struktur myšlení jako diferenciaci subjekt-objekt. Tím rozšířil Noam Chomského formulaci vrozeného systému slovní zásoby o rodinnou, systémovou podporu slovní zásoby. Kritici namítají, že existují specifické případy z minulých let, ale jako takové nemůžou být zobecněné. Ve školní praxi je znám jeho návrh, jak zařadit učební látku do formy spirálního kurikula. Ale také reprezentativní způsoby (enaktivní=pantomimicky, ikonicky=názorně, symbolicky=jazykově) ovlivňují vývoj dítěte, vylíčil jako adici. Působivé bylo jeho vystoupení o učení skrz poznání jako cestě k porozumění slova. Je považován za partnera Davida Ausubela, který široce analyzoval instrukce a vysvětlení vývoje učení.
[editovat] Spisy
- The Process of Education, 1960.
- Child's Talk: Learning to use Language, New York: Norton. Deutsch: Wie das Kind sprechen lernt, Bern: Hans Huber, 1987 ISBN 3-456-83891-3.
- Entwurf einer Unterrichtstheorie, München 1974
- Actual Minds, Possible Worlds, Cambridge: Harvard University Press, 1987.
- The Culture of Education, Cambridge: Harvard University Press, 1996.
- Acts of Meaning, Cambridge: Harvard University Press, 1991.
- A Study of Thinking, společně s J. J. Goodnowem a G. A. Austinem, New York: Wiley, 1956.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Jerome Bruner na německé Wikipedii.
