Slovní zásoba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovní zásoba představuje soubor všech slova (lexikálních jednotek, lexémů), která 1. se v jazyce vyskytují a 2. člověk v daném jazyce zná (individuální slovní zásoba).
Do aktivní slovní zásoby patří ta slova, která člověk používá při ústním i psaném projevu. Slovům z pasivní slovní zásoby člověk rozumí, ale sám je běžně nepoužívá.
Počet slov v slovní zásobě se liší mezi jazyky i mezi lidmi. V češtině tvoří aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3000–10 000 slov[1]. Pasivní slovní zásoba je u češtiny průměrně 40 000 slovZdroj?.
Obsah |
[editovat] Obohacování slovní zásoby
Slovní zásoba patří k nejméně stabilním prvkům jazyka. Vyvíjí se podle aktuálních potřeb mluvčích daného jazyka. K obohacování slovní zásoby dochází několika způsoby:
- tvoření slov – odvozování (derivace), skládání (kompozice), zkratky;
- změna slovního významu;
- víceslovná pojmenování (kolokace);
- přejímání z cizích jazyků;
- doslovný překlad (kalk)
[editovat] Vrstvy slovní zásoby
Slovní zásobu tvoří jádro, přechodová část a periferie. Jádro slovní zásoby tvoří základní, nejčastěji užívaná slova, která jsou základem aktivní slovní zásoby. Jádrová slova jsou pro běžnou komunikaci nepostradatelná. Proměnlivá část reaguje na všechny změny skutečnosti, reaguje na chod doby. Nacházejí se zde slova, která se buď přestávají užívat, jejich frekvence užití klesá, anebo se naopak začínají užívat víc a víc. Do periferie pak patří např. historismy (knecht = pacholek), archaismy (almara) či neologismy (manažer). Tedy slova, která vyšla nebo vycházejí z užívání a slova nová, která se teprve užívat začínají. Některá slova, která vznikla někdy v minulosti jako neologismy přešla z periferie až do jádra slovní zásoby a později přestala být užívána úplně. Tím se vrátila zpět na periferii, příkladem mohou být zmíněné historismy.
[editovat] Slovní zásoba češtiny
Slovní zásoba[1] češtiny je převážně slovanského původu. Jako u většiny evropských jazyků řada slov z oblasti kultury a vědy byla převzata z řečtiny a latiny. Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov přejata z němčiny, případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu, mnoho slov proniklo do nespisovných vrstev jazyka. V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – polštiny, ruštiny aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (kalky). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány. Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů . Z italštiny pochází řada pojmů z oblasti hudby, z francouzštiny slova týkající se módy. Angličtina původně byla zdrojem sportovních výrazů, v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti výpočetní techniky a mnoha dalších oblastí života. Mnohá slova pocházejí z exotických jazyků, často byla přejata prostřednictvím jiných jazyků.
Přesný počet slov v češtině není možné určit, jelikož se čeština jako živý jazyk neustále vyvijí. Zatím nejrozsáhlejší Příruční slovník jazyka českého, postupně vydaný v letech 1935–1957, má zhruba 250 000 hesel. Obsahuje i slova, která zná málokdo, a neobsahuje naopak některá slova obecně známá (např. vulgarismy). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. Slovník spisovného jazyka českého, jehož první vydání vyšlo v letech 1960–1971, druhé vydání v r. 1989, má přibližně 192 000 hesel. Rozsahem nejmenší Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (první vydání 1978, druhé, upravené vydání 1994) obsahuje zhruba 48 000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby.[2]
[editovat] Reference
- ↑ Karlík, Nekula, Rusínová (1995), s. 101–102.
- ↑ Na co se nás často ptáte [online]. Praha : Ústav pro jazyk český, [cit. 2007-12-18]. Dostupné online. (česky)
