Chammurapi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chammurapi (též Chammurabi) byl šestý král starobabylonské říše ze Sumuabumovy dynastie, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l. Proslul především jako zákonodárce – vydal tzv. Chammurapiho zákoník.
Chammurapi byl jedním z nejschopnějších válečníků, diplomatů a organizátorů své doby. Svou osobní moc zaštiťoval poukazy na vůli nejmocnějšího babylonského boha Marduka, odpor vůči němu znamenal pro každého tvrdý trest, tímto ovšem odstranil veškeré mocenské spory mezi kněžími a panovníkem. Po vnitřní konsolidaci své říše si Chammurapi nejdříve vojensky podmanil sumerská města ležící na jih od Babylonie, centra jeho říše, během dalších let se mu nakonec podařilo ovládnout podstatnou část celé Mezopotámie.
Chammurapi zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do čela krajů starobabylonské říše postavil místodržící.
Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku, který byl ještě nedávno považován za nejstarší na světě (starší jsou jen doklady o zákonech sumerského krále Urnammy z Uru a další dva zákoníky z Mezopotámie).
Po smrti Chammurapiho se jeho královským nástupcům nepodařilo postavení starobabylonské říše udržet. Babylon byl nejdříve postižen vpádem Chetitů a následně podmaněn Kassity.
[editovat] Související články
