Brno-Slatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Brno-Slatina
Pohled na sever z křižovatky ulic Tuřanka a Kikrleho
znak vlajka
městská část / obvod statutárního města Brna
kraj:	Jihomoravský
okres:	Brno-město
historická země:	Morava
katastrální výměra:	5,83 km²
obyvatel:	8502 (2005)
zeměpisná šířka:	49° 10' 33" s. š.
zeměpisná délka:	16° 41' 13" v. d.
PSČ:	627 00
zákl. sídelních jednotek:	8
místních částí:	1
celých katastrálních území:	1
částí katastr. území (ÚTJ):	0
adresa úřadu:	Budínská 2 627 00 Brno info@mcslatina.cz
starosta / starostka:	Ing. Jiří Navrátil
Oficiální web: www.mcslatina.cz/ Ofic. web úřadu: www.mcslatina.cz/

Slatina (německy Latein) je historická obec, městská čtvrť a katastrální území, a současně od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Slatina také městská část rozkládající se na východním okraji statutárního města Brna, na území, které bývalo obývané odpradávna, jak dokázaly zdejší četné archeologické nálezy. Do roku 1990 tvořila Slatina součást tehdejšího městského obvodu Brno IV.

[editovat] Obchody

Obyvatelé Slatiny mají k dispozici 3 supermarkety, jimiž jsou PLUS Discount, Lidl, a Albert, nacházející se v obchodním středisku Slatinka.

[editovat] Dějiny

Jako zemědělská ves existovala Slatina již ve 13. století (první dochovaná písemná zmínka je z roku 1247) a v následujících obdobích se často měnili její majitelé církevní i světští, měšťané z nedalekého Brna i šlechtici. Jako majetek olomouckého biskupa se poprvé připomíná v r. 1306 a následně olomoucké kapituly, a to od roku 1399. V roce 1592 byla Slatina prodána brněnskému měšťanu Janu Menclovi z Kolsdorfu. Až v roce 1628 byla přičleněna k líšeňskému panství a od té doby s ním sdílela svoje osudy až do zániku poddanství v polovině 19. století. Do té doby obec řídil rychtář a konšelé, ustanovovaní líšeňskou vrchností. Potom už si obec volila svoje zastupitelstvo, v jehož čele stál starosta a několik radních.

Téměř až do konce minulého století měla Slatina dvě části - zemědělskou (zvanou Dědina - dnes Přemyslovo náměstí) a dělnickou (Budín). Už před první světovou válkou se však začala rozšiřovat výstavbou rodinných domků kolem silnice do Líšně, k Tuřanům a k Brnu. Líšeňský velkostatek obhospodařoval ve Slatině vlastní rozsáhlý dvůr až do začátku dvacátých let tohoto století. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 a po připojení Slatiny (se 1400 obyvateli) k Brnu v roce 1919, vykoupilo totiž město v rámci pozemkové reformy od majitele líšeňského velkostatku slatinský dvůr s příslušnými polnostmi a rozparcelovalo jej z části k pronájmu zdejším rolníkům, z části pro výstavbu rodinných domků. To umožnilo další rozšíření obce ve všech uvedených směrech (Tuřanka, Ráj, Nová čtvrť). Vznik továren Bratří Johanové (1925), ing. Erich Roučka (1929) a později Václav Jiránek (1937) svými pracovními příležitostmi vedl k dalšímu rozvoji obce a zvýšení počtu obyvatelstva (na 3300) a s ním přibývalo i živnostníků a řemeslníků. V obci byl zřízen poštovní úřad Brno 27, zahájila činnost lékařská ordinace. V roce 1932 bylo zavedeno autobusové spojení s Brnem, které bylo podstatně výhodnější než dosavadní vlakové (od roku 1886).

Další vlna rozvoje Slatiny nastala po druhé světové válce. Už v roce 1949 autobus vystřídala první trolejbusová linka. V padesátých letech byly postaveny rodinné domky na východní straně obce, v šedesátých činžovní bloky na západní straně směrem k Brnu. Závažné bylo vybudování silnice podél železniční tratě od kasáren k novému brněnskému letišti v roce 1973, což bylo podnětem k postupnému zastavění téměř veškeré okolní zemědělské půdy různými sklady a továrními objekty. Kolektivizace zemědělství, která se i ve Slatině těžko rodila, stala se sice posléze dobře prosperující, ale v důsledku neustálého úbytku orné půdy muselo zdejší JZD upustit od veškeré živočišné výroby a spojit se s družstvem tuřanským. V rámci katastrální reformy ve druhé polovině 60. let 20. století byly úpravou katastru ke Slatinskému katastru připojeny části Černovic (Černovičky, kasárny, vozovna, Lidl), Židenic (oblast Stránské skály, a ulice Stránská a Podstránská s přilehlými pozemky), Líšně (severovýchodní část Slatiny, počínaje severní stranou dnešní Rousínovské ulice, a domy v severní části Bedřichovické ulice), jakoby protiváha na opačném konci ležící Malé Slatinky, která patřila ke Slatině už od minulého století. Došlo též k úpravě hranice s Tuřany. V sedmdesátých letech potom pokračovala výstavba i směrem jižním. Největší změnu však přinesla stavba sídliště s panelovými domy, zakončená až v osmdesátých letech. Počet obyvatel se téměř ztrojnásobil a přesáhl 9000. S tím souvisela i občanská vybavenost (jesle, mateřské školky, velká základní škola, obchodní středisko Slatinka a jiné). Do sídliště byla zavedena druhá trolejbusová linka.

Další rozvoj celkové vybavenosti i služeb ve všech směrech přineslo období po sametové revoluci v roce 1989 vlivem rozvoje všestranného podnikání. Tehdy se také Slatině vrátila po mnoha letech samospráva volbou zastupitelstva jakožto jedné z městských částí. To už však naprosto zmizel venkovský, zemědělský ráz obce a Slatina se stala doslova a v plném rozsahu brněnským předměstím se všemi kladnými i zápornými stránkami této skutečnosti. V současnosti má Slatina na padesát ulic a 8502 obyvatel.^[1]

[editovat] Osadní výbory

Od roku 2003 působí z rozhodnutí zastupitelstva městské části na území Slatiny také dva osadní výbory^[2], jimiž jsou osadní výbor Slatinka (pro ulici Slatinka), a osadní výbor Černovičky (pro ulice Černovičky, Stránská a Podstránská).

[editovat] Pamětihodnosti

Přírodní lokalita Stránská skála, která přinesla mnohé nálezy pozůstatků prehistorického života.
Kostel Povýšení svatého Kříže postavený roku 1947.
Kaplička sv. Floriána na Přemyslově náměstí byla postavena v roce 1703 podle návrhu architekta Domenica Martinelliho.
Kaplička zasvěcená Panně Marii postavená roku 1911.