Bitva v Korálovém moři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva v Korálovém moři
Konflikt: Druhá světová válka
Hořící USS Lexington během bitvy v Korálovém moři
Trvání: 4. květen - 8. květen, 1942 Místo: Korálové moře, Tichý oceán Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Japonské taktické vítězství, ale strategická prohra Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko	Spojenci
Velitelé
Takeo Takagi Tadaiči Hara	Frank J. Fletcher
Síla
2 velké letadlové lodě, 1 malá letadlová loď, 6 křižníků, 7 torpédoborců, 125 letadel	2 velké letadlové lodě, 8 křižníků,13 torpédoborců, 2 tankery, 133 letadel
Ztráty
1 malá letadlová loď, 77 letadel, přes 1057 mužů	1 velká letadlová loď, 1 torpédoborec, 1 tanker, 66 letadel, asi 543 mužů
{{{poznámky}}}

Bitva v Korálovém moři byla jednou z velkých a důležitých námořních bitev odehrávajících se během druhé světové války v Tichomoří. Byla to první bitva letadlových lodí, kdy se nepřátelská loďstva ani na okamžik nezahlédla a veškeré ztráty způsobilo druhé straně pouze letectvo.

Bitva se odehrála počátkem května 1942 v Korálovém moři mezi japonským a spojeneckým loďstvem a těsně souvisela s boji na Nové Guiney a dlouhodobými plány japonského císařského námořnictva.

Obsah 1 Japonské záměry 2 Spojenecké síly 3 Průběh bitvy 4 Výsledek a dopady bitvy 5 Související články 6 Literatura 7 Externí odkazy

[editovat] Japonské záměry

Cílem Japonců bylo:

1. Vylodění v Port Moresby, které měla provést skupina pod velením kontraadmirála Sadamiči Kadžioky ve složení 1 lehký křižník, 6 torpédoborců, minonoska, 12 transportních lodí, 3 zásobovací plavidla a strážní člun.
2. Vylodění na Tulagi, které měla provést skupina pod velením kontraadmirála Kijohide Šimy ve složení 2 minonosky, 4 minolovky, 2 torpédoborce a transportní loď.
3. Zřízení základny hydroplánů v Luisiádách, které měla provést skupina pod velením kontraadmirála Kininori Marumo ve složení 2 lehké křižníky, mateřská loď hydroplánů a 4 dělové čluny.

Těmto vyloďovacím operacím poskytoval blízkou podporu svaz pod velením kontraadmirála Aritmo Gotó ve složení 1 lehká letadlová loď (Šóhó), 4 těžké křižníky a 1 torpédoborec. Vzdálenou podporu pro vyloďovací operace poskytoval svaz letadlových lodí pod velením viceadmirála Takea Takagiho ve složení 2 velké letadlové lodě (Zuikaku a Šókaku), 2 těžké křižníky a 6 torpédoborců.

[editovat] Spojenecké síly

Tyto 2 krycí skupiny se utkaly s operačnímy svazy TF 17, TF 11 a TF 44. TF 17 velel kontraadmirál Frank J. Fletcher a byl složen z 1 velké letadlové lodi (Yorktown), 2 těžkých křižníků a 5 torpédoborců. TF 11 velel kontraadmirál Aubrey W. Fitch a byl složen z 1 velké letadlové lodi (Lexington), 3 těžkých křižníků a 4 torpédoborců. TF 44 velel kontraadmirál J. C. Crace a byl složen z 3 těžkých křižníků a 2 torpédoborců. Zásobování pro tyto 3 operační svazy zajišťovaly 2 torpédoborce a 2 tankery.

[editovat] Průběh bitvy

[editovat] Výsledek a dopady bitvy

Ačkoliv spojenecké ztráty lodí byly evidentně větší, podařilo se zabránit japonskému vylodění v Port Moresby a tím přímému ohrožení Austrálie. Navíc pro japonskou stranu byly ztráty bolestnější, nahrazovaly se nesrovnatelně hůře, protože dvě poškozené japonské letadlové lodě se nemohly v několika následujících měsících zúčastnit žádné operace. Navíc se ukázalo, jak krátkozraký je japonský přístup k pilotům, kteří byli považováni za postradatelné. Jejich časté obětování vedlo k vysokým ztrátám zkušených pilotů, které Japonsko nedokázalo dostatečně rychle nahrazovat a podepsalo se na výkonech palubního letectva v dalších bitvách.

Nutno také podotknout, že díky průmyslové a technické převaze USA, bylo jedinou šancí Japonska na vítězství ve válce v Tichomoří rychlé rozdrcení spojeneckých loďstev a přinucení USA k míru. K tomuto cíli se bitvou v Korálovém moři přiblížilo jen málo, a to tím spíše, že Američané dokázali opravit těžce poškozený USS Yorktown v rekordním čase, takže byl (ke štěstí Spojenců) k dispozici již o měsíc později v bitvě u Midway.

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

• Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech. Panorama (1990). ISBN 80-7038-049-7
• Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Krvavé oceány. Naše vojsko (1994).ISBN 80-206-0391-3

[editovat] Externí odkazy

• Bitva v Korálovém moři na Palba.cz

Tento válečnický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.