Alfred Jodl
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfred Josef Ferdinand Jodl, rodným jménem Alfred Baumgärtler (10. května 1890, Würzburg – 16. října 1946, Norimberk) byl německý důstojník zastávající pozici náčelníka operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW) za Druhé světové války a byl zástupcem Wilhelma Keitela.
Alfred Jodl hrál klíčovou roli v německých válečných akcích od roku 1939. Byl poradcem Adolfa Hitlera ve všech důležitých vojenských a technických záležitostech.
Generálplukovník Alfred Jodl podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa 7. května 1945 v Remeši jako vyslanec Karla Dönitze. Poté byl zatčen a uvězněn v zajateckém táboře ve Flensburgu.
Alfred Jodl byl souzen mezinárodním soudním tribunálem pro válečné zločiny v Norimberku. Byl odsouzen za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Klíčovým bodem obžaloby bylo zejména, že distribuoval některé zločinné rozkazy, např. rozkaz o politických komisařích. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest byl vykonán, Jodlova žádost o změnu způsobu popravy na zastřelení před popravčí četou byla zamítnuta.
Jeho odsouzení vyvolalo rozporuplné reakce, protestoval proti němu např. i hlavní francouzský soudce u tribunálu, Henri Donnedieu de Vabres, který označil popravu vojáka, který nebyl nacistou, za naprosté selhání spravedlnosti. Britský válečný hrdina a politik Airey Neave, který sloužil u Norimberského tribunálu, napsal ve své knize, že Jodl zasloužil vězení, ale ne smrt.
V roce 1953 soud v Mnichově, který přezkoumával rozhodnutí Norimberského tribunálu, dospěl k závěru, že se Jodl neprovinil válečnými zločiny trestanými podle mezinárodního práva smrtí a zprostil jej 2. března 1953 kompletně viny. Na vysoký nátlak vysokého komisaře USA byl však tento rozsudek napřed zrušen, a až po mimosoudní dohodě advokátů Jodlovy vdovy s americkými okupačními úřady došlo 3. září 1953 k odvolání zrušení rozsudku, Jodl byl rehabilitován.
Případ A. Jodla zůstává jedním z hlavních argumentů skupin prosazujících názor, že Norimberský tribunál byl nespravedlivý a představuje typický příklad spravedlnosti vítězů. Přes všechny nedostatky však Norimberský proces zůstává přelomovou událostí v mezinárodním právu především proto, že vítězná strana iniciovala a uspořádala nezávislé soudní přelíčení proti válečným zločincům a neuplatnila tzv. spravedlnost vítězů.
Generálplukovníkové Třetí říše |
---|
Wilhelm Adam | Hans-Jürgen von Arnim | Ludwig Beck | Johannes Blaskowitz | Eduard Dietl | Friedrich Dollmann | Nikolaus von Falkenhorst | Johannes Frießner | Werner von Fritsch | Friedrich Fromm | Heinz Guderian | Curt Haase | Franz Halder | Kurt von Hammerstein-Equord | Josef Harpe | Gotthard Heinrici | Walter Heitz | Wilhelm Heye | Carl Hilpert | Erich Höpner | Karl-Adolf Hollidt | Hermann Hoth | Hans-Valentin Hube | Erwin Jaenecke | Alfred Jodl | Georg Lindemann | Eberhard von Mackensen | Erhard Raus | Hans-Georg Reinhardt | Lothar Rendulic | Richard Ruoff | Hans von Salmuth | Rudolf Schimdt | Eugen von Schobert | Adolf Strauß | Karl Strecker | Heinrich von Vietinghoff-Scheel | Walter Weiß | Kurt Zeitzler |