Svantovít
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svantovít (někdy psáno též Swantovít) byl západoslovanský bůh války uctívaný zejména v Pobaltí, kde se stal nejdůležitějším bohem. Jeho jméno, ačkoliv byly marné snahy o ztotožnění se zbožštěným sv.Vítem (kult boha je mnohem staršího data než křesťanská legenda), je odvozeno od praslovanského základu „svętъ“, což znamenalo nikoliv „svatý“, ale „silný“, „mocný“. Koncovka „–vit“ je běžná v mnoha slovanských jménech, znamená „vítěz“ („vitęzъ“), „pán“ nebo „vládce“. Svantovít tedy znamená „mocný pán“, což ale může být jen přívlastek původního jména boha a Svantovít tak vlastně může být Perun či jiný slovanský bůh.
Jeho nejhonosnější svatyně, a vůbec nejslavnější pohanská stavba Slovanů, stávala na hradišti Arkona na ostrově Rujána ležícím v Baltickém moři, který obýval slovanský kmen Ránů (Lutici). V první polovině 12. století to bylo poslední nezávislé slovanské území západně od Baltu a také poslední místo, kde byla oficiálně vyznávána původní slovanská víra. Chrámoví kněží ke Svantovítovi cítili takovou úctu, že při uklízení svatyně dokonce nemohli dýchat. Když jim došel dech, museli vyběhnout ven a nadechnout se. Teprve potom se mohli vrátit a pokračovat v úklidu.
Autor „Kroniky dánské“ Saxo Grammaticus popsal svatyni v Arkoně takto: „…dřevěný velice pěkný chrám, těšící se oblibě nejen pro okázalou bohoslužbu, nýbrž i pro sochu boha uvnitř umístěnou. Ohrada chrámová na vnější straně poutala pozornost bohatými řezbami, obsahujícími různé malování… V ní toliko jeden vchod se příchozím otvíral. Svatyni samu naopak obklopovala dvojí přepážka, z nichž vnější ze stěn utvořená nesla střechu, kdežto vnitřní o čtyřech sloupech místo stěn skvěla se visutými oponami… Ve svatyni stála ohromná modla v nadlidské velikosti, měla čtyři hlavy a čtyři šíje, z nichž dvě vpřed a dvě vzad hleděly. Vousy měla oholené a vlasy ostříhané, jakoby umělec chtěl napodobit obyčej Ránů v úpravě hlavy. V pravici držela roh různými kovy vykládaný, který kněz, obřadu jeho znalý, každoročně vínem naplňoval, ze způsobu tekutiny budoucí úrodu předpovídal. Levice byla obloukem podepřena v bok. Nohy se dotýkaly podlahy a jejich podstavec byl ukrytý v podlaze. Nedaleko se nacházela uzda a bohovo sedlo s mnoha odznaky božské hodnosti. Z nich vzbuzoval obdiv hlavně meč podivuhodné velikosti, jehož čepel a pochvu mimo ryteckého umění i stříbrné vykládání zdobilo.“
Posvátným Svantovítovým zvířetem byl bílý kůň, který i ve svatyni žil. Pokud zemřel, bylo to pro chrámové kněží znamení něčeho zlého.
Svantovít byl dárcem úrody. V ruce držel roh hojnosti, podle kterého Ránové předpovídali úrodu na další rok. Jeho největší svátek byl každoročně po žních. Jako k válečnému božstvu se k němu Ránové obraceli vždy, když hodlali podniknout vojenskou výpravu proti svým nepřátelům.
Roku 1169 byla Arkona obležena a zničena dánským králem Valdemarem na popud jeho křesťanského rádce Absalona. Svatyně byla vypleněna a Svantovítova socha vláčena před zraky Slovanů po městě, rozsekána a spálena. Ránové byly poté násilně pokřtěni.
Svantovít se zobrazuje se čtyřmi hlavami podobně jako se Triglav zobrazuje se třemi, Porevít s pěti a Rugievít se sedmi. Mnohohlavnost je výrazem instinktivního zážitku Germánů a Keltů z mnohosti v jednotě božského světla i jako výraz znásobení moci příslušného božstva. [1]
[editovat] Zdroje
- ↑ Zdeněk Váňa, Duchovní kultura Slovanů. Její kořeny a budoucnost, článek v časopise Sophia 14, 1997
[editovat] Externí odkazy
- Svetovit – Zbrucz Archeologiczne Muzeum w Krakówie - Polska
- Svetovit figurka odkryta na wyspie Wolin - Polska
