Rudolf Karel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tomuto článku chybí obrázky.
Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku.

Rudolf Karel (9. listopadu 1880, Plzeň - 6. března 1945, Terezín) byl přední český hudební skladatel a dirigent 20. století, jehož nejvíce proslavily jeho opery, klavírní a orchestrální práce a komorní hudba.

[editovat] Život a dílo

[editovat] Raná léta

Rudolf Karel se narodil v roce 1880 v Plzni. Jeho otcem byl Ing. Josef Karel, s kterým se po jeho přeložení v roce 1894 přestěhovala rodina do Prahy. Nejprve studoval na německém gymnázium ve Štěpánské ulici, po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě a nakonec přeci jenom vyhrála jeho obrovská touha stát se hudebníkem. Rodiče mu totiž povolili studovat na konzervatoř pod podmínkou, že bude řádně studovat práva.

Rudolf Karel dával ale spíše přednost hudbě a zanedlouho se mu splnil jeho velký dětský sen, stát se žákem jeho oblíbence Antonína Dvořáka. Karel si dal záležet a snažil se být vzorným a spolehlivým žákem velkého skladatele. Vyzbrojen znalostí skladebného řemesla i uceleným názorem na umění komponoval s mimořádným elánem. Tím, že opustil studia si hodně rozezlil své rodiče a ještě větší zlost jim nahnal tím, že se před světovou válkou snaží osamostatnit a prosazoval jako skladatel. Následující léta nebyla pro Rudolfa Karla jednoduchá, setkával se s velkým úspěchem, ale zároveň i s neúspěchem. Mezi první skladby z těchto let patří symfonická epopej Ideály, Renesanční symfonie, Symfonie pro housle a orchestr a opera Ilseino srdce.

Následovně, v roce 1908 si vzal za ženu dceru Zikmunda Wintra.

[editovat] Vrcholná léta

Těžké období následovalo i s První světovou válkou (1914-1918). Takřka součaně, co byl zavražděn rakouský následník trůnu, odjel Karel na letní pobyt do Ruska. Zde byl ale zastižen a obviněn jako domnělý rakouský špion. Nakonec se mu podařilo stěží utéci. Z období, kdy pobýval v Rusku se zachovala symfonická báseň, která sklidila neuvěřitelný úspěch jak v Česku, tak v zahraničí - Démon, jejíž partitura vznikala v železničním vagónu na trati Jekatěrinburg - Vladivostok. Vyprává o démonovy vášně jako o věčném principu zla, který skladatele podnítil ke kompozici tohoto významného díla.

Po významném působení v Tagangoru u Azovského moře a v Rostavu, kde dostal díky svým přátelům místo na hudebních učilištích narychlo ujel do Sibiře, konkrétně do Inkurtska, aby si zachránil život. Později vystřídal několik zaměstnání, ale ať byl kdekoliv, komponoval. Vstoupil do Československých legií, kde se konečně očistil od narčení ze špionáže a po téžkém vojenském výcviku se stal dirigentem legionářského symfonického orchestru.

Do svého rodného Česka, konkrténě do Prahy se vrátil s ruskými legionáři v roce 1920. Neprve byl zaměstnán jako archivník nově založeného Památníků odboje. Z tohoto období, kdy měl Karel poměrně dosti času na své skládání pochází díla jako jsou písňové cykly V září helénského slunce, Samá láska a Exotická balada Černoch, mužský sbor Zborov, kantáty Vzkříšení a Sladká balada dětstká. Z instrumentálních děl jsou nejpozoruhodnější II. smyčcový koncert a Jarní symfonie. Později, v roce 1923 se stal známým profesorem skladby na pražské konzervatoři. Téhož roku odcestoval též do Bulharska. Sám bulharský král udělil Karlovi řád za občanské zásluhy za uspořádání třídenního hudebního festivalu bulharské hudby v Praze. Karlovým stěžejním dílem s této doby je pohádková opera Smrt kmotřička na text Stanislava Loma, která byla s velkým úspěchem po roce 1933 zařazena do repertoáru mnoha českých operních scén. Téhož roku měla také premiéru v Brně, později i v Praze pod taktovkou O. Ostrčila a M. Krásy.

[editovat] Pozdější léta a smrt

Po celkem úspěšném období však nastala okupace Československa, Druhá světová válka (1939-1945), která znamenala nejhorší období v životě Rudolfa Karla. Hned ze začátku si pohoršil tím, že se zapojil jako bývalý legionář do protifašistického odboje. Stává se spojkou ředy ilegálních skupin, včetně politicky důležité Kvapil-Krofta-Lány. Dále pomáhá velice riskantně umísťovat studenty na lesní práce u Nového Jáchymova, aby se nemuseli vrátit do nově vytvořené „říše“. Na svobodě ještě stíhá zkomponovat své poslední dílo Revoluční předehru, v níž vyjádřil tvrdý odpor proti k háchovskému ospravedloňování protektorátu. Spolupracoval s ilegálními skupinami a jeho venkovské obydlí v křivoklátských lesích se stalo útočištěm partyzánů, jimž Karel pomáhal.

Jeho protinacistické aktivity se mu stali nakonec osudnými a 19. března v roce 1943 byl zatčen a dva roky vězněn na Parkráci. I přes trvdé výslechy a fyzické mučení se nedostalo gestapu žádné zásadní informace. Ba naopak, Karel se jim vysmál zkomponováním Písně svobody na slova svého spoluvězně v cele.

Rudolf Karel komponoval i v tomto prostředí. Mezi jeho díla napsaná v německé cele patří kromě skladeb typu Pankrácký valčík nebo Pankrácká polka i operu-pohádku Tři vlasy Děda Vševěda, což byl čin ojedinělí v dějinách opery vůbec. Jelikož ale neměl básníka, napsal si podle námětu Karla Jaromíra Erbena libreto sám. Toto vrcholné dílo vypraví o malém chlapci, jemuž se díky dobrým lidem vyhnula všechna tragická zla tohoto světa. Ohromující je i to, že příběh psal na toaletní papír, jelikož neměl notový papír, a ten pašoval jeden český dozorce ven. Rudolf Karel si poradil i v situaci, kdy neměl čím psát, což se stávalo velmi často - používal živočišné uhlí. Po válce tuto operu zinstrumentoval Zbyněk Vostřák. Podobným ba ne dokonce stejným způsobem tvořil i svoje další významné dílo Nonet.

Poslední dny Karlova života byly pro něj ohromným utrpením. 7. února 1945 byl odtransportován do Malé pevnosti v Terezíně. V této době bylo Karlovi plných 64 let, byl ale už nemocný, zesláblý, ale i přesto zde komponoval. Podmínky v kterých nyní pobýval byly několika násobně horší, než v Pankráci. Cely byly přecpané, hygiena zde byla nulová a k jídlu dostával zapraženou stuhlou bramborovou kaši a k pití obvykle černou vodu nazývanou kávou. Rudolf Karel každým dne chrádl, už pomalu nepomáhala ani nadměrná péče českých lékařů, zvlášť prof. Jiřího Syllaba.

Rudolf Karel zemřel krátce po tzv. odvšivovací akci, kdy byli nemocní vězni vyneseny na mráz. Následujícího dne, 6. března 1945 byl Karel spolu s dalšími devíti vězni nalezen venku promrzlý a mrtev.

V roce 1998 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.