Osnovní pletací stroj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osnovní pletací stroj byl vynalezen kolem roku 1780 [1]
Zpravidla se rozlišují tři druhy: osnovní stávky, rašly a háčkovací galonové stroje.
Obsah |
[editovat] Osnovní stávky
S pomocí nákresu vpravo se dá stručně popsat vznik pleteniny na tomto stroji:
Kladecí jehly položí kličky z osnovních nití na háčkové jehly tak, aby sklouzly na jejich stvoly a mezitím se položí nové kličky na špice jehel. Háčkové jehly se pak pohybují směrem k lisům, s jejichž pomocí se jehly uzavřou, očko se může stáhnout nahoru přes háček a připojit se k hotové pletenině.
Mimo háčkových se často používají složené jehly. Platiny mají za úkol přidržet pleteninu a odhazovat hotová očka.
Pletenina se tvoří naráz z velkého počtu nití (až několika tisíc), ze kterých vzniká při každé otáčce stroje jeden řádek oček vedle sebe. Očka z každé niti se spojují nad sebou do sloupce a sloupce jsou navzájem propojeny podle druhu vazby mezi sebou.
Jehly a všechny pomocné vazební nástroje jsou upevněny v lůžkách nebo na lištách probíhajích po celé pracovní šíři stroje kolmo k předkládané osnově. Pohyb pracovních orgánů je vždy závislý od pohybu celého lůžka nebo lišty (s vyjímkou žakárových ústrojí).
Osnovní stávky se staví jako rychloběžné stroje (až 3500 obrátek/min.) s maximálně 5 kladecími lištami, se 7-12 jehlami na centimetr, s pracovní šířkou cca. 3,5-4,5 m.
Stroje jsou jsou většinou specializované na určitou skupinu výrobků. (Například kombinace: 2 kladecí lišty na konvenční s jednou kladecí lištou na elastickou přízi). Stávky jsou zaměŕeny na pleteniny na spodní prádlo, potahy na nábytek a automobilová sedadla, sportovní oděvy, pleteniny pro obuvnické účely, sítě atd. [2]
[editovat] Rašlové stroje
Název pochází údajně od Rachel, jména franzouské herečky z první poloviny 19. století.
Stroje jsou zpravidla vybaveny složenými nebo jazýčkovými jehlami. K pletacím nástrojům zde patří lišty s vpichovacími a odhazovacími platinami a nárazník (drát) k ovládání jazýčků jehel. Pletací ústrojí je buď jednolůžkové nebo (např. pro smyčkové pleteniny) dvoulůžkové. Hotová pletenina se odvádí (na rozdíl od osnovních stávků) pod úhlem 180° k přiváděné osnově a tím se podstatně snižuje tlak na pletací jehly. Stroje mohou dosáhnout rychlosti 1600 obrátek (upletených řádků) za minutu při pracovní šíři cca. 3,3-6,6 m.
Standardní stroje se staví s maximálně 6 kladecími lištami, se specilálním vzorovacím zařízením mohou obsahovat (obzvlášt k výrobě krajek) až 95 lišt. Rozšířené vzorování zde umožňuje také žakarová technika, tzv. srážecí plech aj.
Moderní stroje jsou úzce specializované. Například rašly na síťovinu z řezané polypropylénové folie (pro zemědělské účely) se 4 jehlami na 10 cm se značně liší od strojů k výrobě pletenin na dámské prádlo nebo záclony z jemných polyesterových nebo polyamidových přízí(až 16 jehel/cm). Mezi oběma extrémy se nachází dlouhá řada typů vhodných např. k výrobě obalového materiálu, podkladového materiálu na povrstvené textilie, všech druhů sítí, vzorovaných tylů, bezešvého prádla (seamles) atd. [3]
[editovat] Háčkovací galonové stroje
se používají zejména k výrobě úzkých textilií, tedy stuh, prýmků, řetízků a pod., známé je však také použití k výrobě technických textilií. [4]
Galonová pletenina sestává z vazby uzavřeného řetízku s provléknutou útkovou nití.
Stroj je vybaven karabinovými nebo jazýčkovými jehlami v jednom lůžku, odhazovacími platinami, podpěrnou lištou a vodiči útku.
Zatímco podpěrná lišta drži hotovou pleteninu, podloží vodiče útek pod jehly. Jehly se pak pohybují směrem dopředu, při zpětném pohybu se kolem nich ovíjí nové osnovní nitě, hotová očka se odhazují přes vrcholky jehel a tvoří nový řádek pleteniny. Vodiče útku se v té době posunuly a tak se připravily k novému kladení útkové niti.
Moderní stroje jsou specializované na různé druhy vzorování, dosahují až 300 obrátek/min. při pracovní říři 40-310 cm s dělením 4-10 jehel/cm. Pro vzorování se dá na strojích instalovat až 16 kladecích lišt.
[editovat] Literatura
- Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str.293 a 361-363
