Polypropylenová vlákna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polypropyleny (mezinárodní zkratka PP) jsou častečně krystalické plasty, které se získávají za pomoci katalyzátorů polymerizací propenu. Ze tří známých variant se k výrobě textilních vláken hodí jen t.zv. izotaktické polymery[1], které mají naprosto stejnoměrnou molekulární strukturu (jak je vpravo znázorněna).
Obsah |
[editovat] Výroba
Asi 20 % polypropylenu se produkuje jako textilní vlákno, s průmyslovou výrobou se začalo koncem 50. let minulého století v Itálii. Spotřeba textilních PP vláken vzrostla v posledních letech razantně a polypropylen se stal co do množství s 5 miliony tun roční celosvětové produkce třetí nejdůležitější textilní surovinou (po bavlně a polyesteru).
Výchozí surovina k výrobě jsou odpady vzniklé při zpracování ropy, polypropylen je proto levnější než ostatní syntetické materiály. Polymerizovaná hmota se taví a protahuje při teplotě do 200 °C.
Během tohoto procesu se často přidávají barviva, protože hotové vlákno se dá jen velmi obtížně barvit.
Vlákno se vyrábí ve formě hedvábí, stříže a stužky v jemnostech od mikrovlákenných filamentů až po hrubé monofily.
[editovat] Vlastnosti
Polypropylen je nejlehčí ze všech textilních vláken (0,91 g/cm³), vlákno je odolné proti chemikáliím, má velmi dobrou pevnost v oděru, minimální navlhavost, nízký sklon k nabíjení statickou elektřinou a ke žmolkování. V omaku se PP vlákna neliší od ovčí vlny.
K nevýhodám patří nízká schopnost zotavení po deformaci, malá odolnost proti účinkům světla a vyšších teplot.[2]
[editovat] Použití
Často ve směsi s jinými umělými i přírodními vlákny:
- nejméně polovina surovin na netkané textilie jsou PP vlákna (geotextilie, umělý trávník, vlákenná rouna jako podklad na nejrůznější laminované produkty)
- podkladové tkaniny a vlasové příze na tkané a prošívané koberce
- žíně na kartáčnické výrobky
- pletené sportovní oděvy, dětské prádlo, jemné ponožky
[editovat] Literatura
- Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 392-398 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
