Nová Říše
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Nová Říše | |
|---|---|
Náměstí obce |
|
|
|
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0612 587591 |
| kraj (NUTS 3): | Vysočina (CZ061) |
| okres (NUTS 4): | Jihlava (CZ0612) |
| obec s rozšířenou působností: | Telč |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Morava |
| katastrální výměra: | 7,85 km² |
| počet obyvatel: | 855 (2005) |
| zeměpisná šířka: | 49° 08′ s. š. |
| zeměpisná délka: | 15° 33′ v. d. |
| nadmořská výška: | 536 m |
| PSČ: | 588 65 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| místní části: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Obecní úřad Nová Říše Náměstí 40 588 65 Nová Říše |
| starosta / starostka: | JUDr. Dana Čírtková |
| Oficiální web: http://www.novarise.cz E-mail: obecniurad@novarise.cz |
|
 |
|
Nová Říše (německy Neu Reusch) je moravská vesnice ležící nedaleko od Telče na Českomoravské vrchovině. Vesnice obklopená lesy a obtékaná říčkou zvanou Vápovka, v níž se kdysi rýžovalo zlato. Minulost zde připomíná jen kostel a klášter. Přesto, že je Nová Říše typickou zemědělskou vesnicí na Vysočině, je zmiňovaná v dějinách hudby, literatury i výtvarného umění.
Obsah |
[editovat] Historie obce
Dějiny vesnice souvisejí velmi úzce s dějinami kláštera premonstrátů, nelze však stanovit s určitostí, je-li obec starší než klášter nebo vznikla-li teprve po jeho založení. Necelé 3 km od Nové Říše je vesnice Červený Hrádek, v 13.–15. století sídlo významného šlechtického rodu, z něhož pocházel Markvart, spolu s chotí Vojslavou zakladatel kláštera v roce 1211. Jim patřila ještě také tvrz s názvem „Hrad“ v Nové Říši, v níž po roce 1220 sídlili nástupci Markvartovi; jeho bratr Olbram a syn Olbramův Vilém. V polovině 13. století se dovídáme o druhém Markvartu a jeho manželce Ludmile z Říše, jejichž syn Markvart se opět píše z Hrádku. Jim patřila původně Nová Říše se vším zbožím, pokud jím neobdařili klášter. Lze mít zato, že teprve po zániku rodu a opuštení obou tvrzí v Červeném Hrádku a Nové Říši byli obyvatelé novoříšští uvedeni v poddanství kláštera, podobně jako obyvatelé blízkých vsí od jeho založení. Podrobné dějiny těchto poddanských dob ve spojitosti pánů z Hrádku s klášterem novoříšským a panstvím telčským podává citovaná Vlastivěda moravská ve zpracování Tirayově.
Přičiněním konventu byla ves již v roce 1363 povýšena na městečko a propůjčeno jí markrabětem Janem právo tržní. Také mýto bylo v Nové Říši již v těchto dobách. Druhý jarmark přidal městečku v roce 1457 král Ladislav. Oba tyto jarmarky potvrdil v roce 1557 král Ferdinand I., jelikož prý „… původní listiny se v minulých vojnách ztratily …“ Za krále Rudolfa II. přibyl v roce 1591 trh třetí a obci bylo propůjčeno právo na vybírání soudních poplatků a pokut. Toto vše potvrdil poznovu v roce 1650 Ferdinand III. Majestátem Marie Terezie z roku 1747 uděleno městečku právo na čtvrtý trh, ježto „… ohněm, vojenskými pochody a velkými poplatky velmi utrpělo …“
Ves zažila v minulých dobách mnoho zlého válkami, požáry i domácími spory. Hned v roce 1278 zpustošily Novou Říši a její okolí pluky vítěze na Moravském Poli, Rudolfa Habsburského, za svého tažení přes Znojmo k Jihlavě, podobně poškodily městečko dva vpády husitské (v roce 1423 a 1424), nejhůře pak třetí tažení Husitů roku 1430, kdy byl i klášter pobořen Prokopem Holým. Veliké škody v celém širokém okolí napáchala nedlouho nato vojska za války Matyáše Korvína s Jiřím Poděbradským v roce 1468; tehdy byla Nová Říše zcela vypleněna. Také v neklidných dobách pobělohorských utrpělo městečko nemálo, zvláště když tam byl ubytován pověstný Marradas se svými dragouny, brzy za válek švédských, později za válečných sporů Marie Terezie i v taženích napoleonských. Kromě svízelů válečných a několika velkých požárů trpěla ves nemálo vleklými, s menšími přestávkami po 180 let trvajícími spory a žalobami s klášterem o desátky, roboty, práva na různé pozemky, vaření piva, šenk pivní a vinný apod.
[editovat] Pamětihodnosti
[editovat] Klášter Panny Marie
Klášterní budovy nesou stropy poslední přestavby z r. 1821, kdy po strašlivém požáru městečka v r. 1813 byl celý klášterní areál obnoven na starém půdoryse. Kolem dvou obdélných dvorů se rozkládají jednopatrové budovy, jejichž místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech pak iluzivní malbou i figurálními freskami.
V současné době je klášter síldem premonstrátského řádu.
[editovat] Kostel sv. Petra a Pavla
Klášter je spojovací chodbou svázán s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z r. 1504. Kostel je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři. Vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766–1767. Bohatá a vkusná malířská výzdoba je vhodně doplňována umělecky hodnotným mobiliářem.
Skutečným klenotem jsou chórové lavice, dílo neznámého truhlářského mistra z r. 1696, a zejména o něco mladší kazatelna, dílo řezbáře Arbeita z r. 1700. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.
Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764–1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.
[editovat] Významní rodáci
- Pavel a Antonín Vraničtí – hudební skladatelé 18. a 19. století
- Jan Novák – hudební skladatel, žák Bohuslava Martinů
- Jan Moštěk – malíř
- Josef Marcel Sedlák – spisovatel, přítel Otokara Březiny
[editovat] Fotogalerie
 Průčelí opatského kostela sv. Petra a Pavla |
 Nádvoří kláštera |
 Klášterní knihovna |
 Základní škola |
 Kulturní dům |
 Náměstí obce |
 Pohled na náměstí obce z věže kostela |
 Budova obecního úřadu |
