Naos (starověký Egypt)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Naos (název odvozen od významu řeckého slova ναός, latinsky cella, označujícího kultovní prostor antického chrámu) je zvláštní posvátná schrána, do níž byly ve starověkém Egyptě umísťovány kultovní obrazy (zpravidla sochy) bohů. Protože v důsledku obřadu otevírání úst v kultovním obrazu bůh podle představ Egypťanů skutečně přebýval, jsou dveře naosu nejpozději v teologii Pozdní doby označovány jako „brána nebes“.
Naos stával ve svatyni v nejzazší části chrámu chápaného jako skutečný „příbytek boha“. V nejstarších dobách býval zhotovován ze dřeva nebo jiných rostlinných materiálů, od Staré říše většinou z tvrdých druhů kamene. Postupně se jeho podoba ustálila do tvaru hranolu až komolého jehlanu. Při jeho výzdobě bývaly používány symbolické (například symbol okřídleného slunce) i architektonické prvky (zejména římsa a oblounek). V Pozdní době měl stříšku připomínající nízkou pyramidu či spíše pyramidion, která symbolizovala mýtický „prvotní pahorek“ - místo stvoření světa.
