Lisabonská smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

16stránkový mandát Evropské rady z června 2007, podle kterého má Mezivládní konference vypracovat Reformní smlouvu

Během německého předsednictví EU v roce 2007 vedla Angela Merkelová snahy o dosažení kompromisu s jednotlivými členy směřující k Reformní smlouvě

Lisabonská smlouva (též Reformní smlouva) je smlouva podepsaná 13. prosince 2007 v Lisabonu, očekává se, že v případě rychlé ratifikace státy EU může vstoupit v platnost 1. ledna 2009. Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování EU do budoucna.

Na rozdíl od Ústavy EU – která dosavadní smlouvy měla nahradit – má Reformní smlouva změnit stávající smlouvy EU, které jinak zůstávají v platnosti.

Zásady Reformní smlouvy EU byly vypracovány v bilaterálních jednáních za německého předsednictví EU v první polovině 2007, definitivně dohodnuty a schváleny na zasedání Evropské rady v Bruselu 21. až 22. června 2007, prodlouženého do ranních hodin soboty 23. června.

Evropská rada dále udělila mandát Mezivládní konferenci k vypracování Reformní smlouvy, která má být ratifikována do poloviny roku 2009.

Smlouvu ještě v referendu musí schválit občané Irska.

[editovat] Lisabonská smlouva a Ústava EU

Lisabonská smlouva má obsahovat dva články pozměňující:

• Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)
• Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římské smlouvy), ta má být nově nazvána Smlouvou o fungování Unie

Dále má Reformní smlouva stanovit, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Text mandátu také uvádí, že „všechna ustanovení Mezivládní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schválila, je jejich obsahem.

Evropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU.

Listina základních práv a svobod sice nemá být – na rozdíl od Ústavy EU – částí Reformní smlouvy, ale ta ji má prohlásit za právně závaznou pro všechny členy, s výjimkou Velké Británie.

Jako kompromis – Velká Británie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí navrženého Ústavou EU – má být tato funkce pojmenována „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“.

Na žádost Velké Británie má Reformní smlouva v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit.

Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“.

Na rozdíl od Ústavy EU nemá Reformní smlouva obsahovat žádnou zmínku o symbolech státu, jako vlajka nebo hymna.

[editovat] Externí odkazy

• EVROPSKÁ RADA V BRUSELU 21. A 22. ČERVNA 2007 – ZÁVĚRY PŘEDSEDNICTVÍ, s přílohou I – NÁVRH MANDÁTU PRO MEZIVLÁDNÍ KONFERENCI, na webu EUROPA – Portál Evropské unie
• Monitoring ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice