Kat
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kat (dříve také popravčí, mistr ostrého meče) je člověk, který vykonává popravy lidí, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Ale také mučil odsouzené nebo vymáhal přiznání při výsleších obžalovaných. Ve středověku měla města své katy, kteří vykonávali tzv.hrdelní právo. Při práci mu pomáhali jeho pacholci. Často si je také půjčovali za úplatu z jiných měst. Vedle povolání kata vykonávali ještě další věci, jako např. pohodného (rasa), úklid stok aj.
I když kat vykonával rozhodnutí městské rady (později soudů), hlavně ve středověku byl různě omezován. V hostincích a v kostele měli stranou vyhrazené místo, museli chodit většinou oblečeni v černé barvě, někdy museli být jen viditelně označeni. Často se stávalo, že museli bydlet za městem na samotě. Tomuto místu se lidově říkalo katovna. Díky svému řemeslu se vyznali v anatomii člověka, uměli léčit různé zlomeniny a jiná zranění.
Postupem času se názor lidí na toto povolání měnil a také různá omezení, která tito lidé museli pro své povolání trpět, zmizela. A začali si k povolání kata přibírat ještě jiná zaměstnání. Tak byl např. Leopold Wohlschlager zlatník, Jan Pippiger čalouník, Karel Huss léčitel, sběratel, kustod uměleckých sbírek na zámku Kynžvart.
Plat katů se různil. Každé město, které mělo svého kata ho platilo různě. Většinou dostával týdenní plat a poté za každý vykonaný úkon (popravu, výslech, mučení atd.) další částku, která byla stanovena podle náročnosti.
např:
- Jindřichův Hradec r. 1506 - stínání 6 kop českých grošů
- Hradec Králové r. 1510 - týdenní plat ve výši 8 českých grošů a min. od každé popravy dostal 30 českých grošů
Druhy trestů a výslechů (výběr):
- oběšení
- stětí
- upálení na hranici
- lámání v kole (obvykle končilo smrtí)
- přibíjení za jazyk (ke kůlu, k šibenici)
- vyříznutí jazyka
- uříznutí uší nebo nosu
- useknutí ruky nebo nohy
- natahování na skřipec
- vypalování cejchu žhavým železem
- lámání končetin nebo prstů
- pálení ohněm nebo žhavým železem
- mrskání (bičování)
Kati u nás (výběr):
- Jan Mydlář (Praha)
- Jan Václav Mydlář (Praha)
- Jiří Gruber (Vysoké Mýto)
- Jan Pippiger (popravčí mistr Království českého - po celém území)
- Leopold Wohlschlager (popravčí mistr Království českého poté Československa - po celém území)
- Karel Huss (Most, Cheb)
- Alois Weiss (Praha-Pankrác)
- Antonín Nimburský (Písek)
Související články:
Externí odkazy:
