Karol Šmidke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karol Šmidke (21. ledna 1897 Ostrava-Vítkovice – 15. prosince 1952, Bratislava) byl slovenský politik, funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1944-1945 spolupředsedal Slovenské národní radě spolu s Vavro Šrobárem.

1948-1950 předseda SNR
1945-1946 předseda Sboru pověřenců
1950 byl obviněn z buržoazního nacionalismu a byl donucen odejít z politického života

[editovat] Život

Po vzniku první československé republiky pracoval v různých funkcích stranického aparátu KSČ v Liptovském Mikuláši, Trenčíně a Banské Bystrici. Zároveň byl i představitelem Svazu kovodělníků v Bratislavě a tajemníkem Rudých odborů na Slovensku. V roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění za KSČ. Od ledna 1939 byl pověřen politickými funkcemi na Moravě, odkud udržoval kontakty s ilegálními pracovníky komunistické strany na Slovensku.

Z pověření strany 10. srpna 1939 emigroval přes Polsko do Sovětského svazu. Zde pobýval v letech 1941 až 1942, navštěvoval zde Vyšší leninskou školu v Kušnarenkově. Po jejím ukončení pracoval v politickém vedení sovětské armády v Moskvě, zde také spolupracoval na vysílání propagandistického vysílače Za slovenskú slobodu. Kromě toho se pokoušel diskutovat s moskevským vedením KSČ o řešení vzájemných vztahů Čechů a Slováků. Navštěvoval také zajatecké tábory, ve kterých byli internováni zajatci pocházející z armády tehdejšího loutkového Slovenského státu.

Spolu s Karlem Bacílkem byl pověřen dalšími politickými úlohami a byl vyslán dne 22. června 1943 přes Polsko zpět na Slovensko. Moskevské vedení KSČ žádalo od slovenských komunistů aby vystupňovali svoji aktivitu v boji proti fašistům. Spolu s Gustávem Husákem založil páté ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska. Po dobu své činnosti, kterou byl nucen vykonávat v hluboké ilegalitě žil a pracoval pod falešnými jmény. Přispěl k tvorbě protifašistického odboje a vytvoření ilegální Slovenské národní rady.

Byl vedoucím delegace Slovenské národní rady, která 4. srpna 1944 odletěla do Sovětského svazu, aby se sovětskou stranou projednala a koordinovala začátek Slovenského národního povstání. Na podkladě jednání se sovětskou stranou mělo být realizováno spojení sovětských vojsk se slovenskými jednotkami bránícími část fronty v Karpatech. Vzhledem k tomu, že jednání probíhala zdlouhavě a Slovenské národní povstání vypuklo dříve než bylo možné jej koordinovat s postupem sovětských vojsk, a stejně tak selhalo i povstalecké velení, které mělo řídit jednotky na východním Slovensku, nepodařilo se dosáhnout předem stanoveného cíle a spojit se s Rudou armádou.

4. září 1944 se Karol Šmidke vrátil na povstalecké území, dále pokračoval v činnosti jako jeden z dvou předsedů Slovenské národní rady, zastával i vysoké funkce v hlavním štábu partyzánských oddílů na Slovensku a v radě pro obranu Slovenska. Po přechodu povstání do hor pokračoval v práci v ilegalitě v Prešově, Bratislavě a v Nitře.

Po válce vykonával několik vysokých státních a stranických funkcí, ale v roce 1950 byl obviněn z buržoazního nacionalismu a byl donucen odejít z politického života.

Zemřel v Bratislavě 15. prosince 1952.