Jean Piaget

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jean Piaget [ʒɑ̃ pjaˈʒɛ] (9. srpna, 1896 – 16. září, 1980) byl švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, dobře známý pro své studium dětí a pro svou teorii kognitivního vývoje. Jak říká Ernst von Glasersfeld, Jean Piaget je také "velkým průkopníkem konstruktivistické teorie znalostí"^[1].

Obsah 1 Životopis 2 Stádia kognitivního vývoje 3 Piagetova představa o dětské mysli 4 Vývojové procesy 5 Genetická epistemologie 6 Vliv 6.1 Vývojová psychologie 6.2 Výchova 6.3 Historické studie myšlení a poznávání 6.4 Evoluce lidské inteligence 6.5 Primatologie 6.6 Filozofie 6.7 Umělá inteligence 7 Hlavní práce a úspěchy 7.1 Hlavní práce 7.2 Ostatní práce 8 Piagetovské a post-piagetovské stupňové teorie 9 Citace 10 Odkazy 11 Poznámky 12 Reference 13 Externí odkazy

[editovat] Životopis

Piaget se narodil v Neuchâtelu ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě. Piaget byl nadprůměrným dítětem se zájmem v biologii a přírodě, obzvláště ho zaujali měkkýši, a dokonce ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně již v jedenácti letech publikací krátké práce o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. Piaget obdržel Ph.D v přírodních vědách na Neuchâtelské universitě, chvíli také studoval na Universitě v Zurichu. Během této doby publikoval dvě filozofické práce, které zobrazují směr jeho soudobého myšlení, které však později zavrhl jako práci adolescenta. Jeho zájem v psychoanalýze, právě se rozvíjejícím psychologickém přístupu, také spadá do tohoto období.

Poté se přestěhoval ze Švýcarska do Grange-aux-Belles, Francie, kde učil na chlapecké škole vedené Alfrédem Binetem, tvůrcem tzv. binetova testu inteligence. Při známkování několika takových inteligenčních testů si povšiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že malé děti stále činily stejný typ chyb, který starší děti a dospělí nedělali. Toto ho vedlo k vyslovení teorie, že dětské myšlení nebo kognitivní procesy jsou podstatně rozdílné od těch dospělých. Nakonec zvěřejnil souhrnou teorii prohlašující, že jednotlivci procházejí několika stupni kvalitativně odlišných stadií kognitivního vývoje. V roce 1921, se Piaget vrátil do Švýcarska jeko ředitel Rousseauova institutu v Ženevě.

V roce 1923 se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay; společně měli tři děti, které Piaget studoval již od narození. V roce 1929, Jean Piaget přijal místo ředitele v International Bureau of Education a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku 1968. Každý rok navrhoval „ředitelovy proslovy“ pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), ve kterých výslovně vyjádřil svou představu vzdělávání.

[editovat] Stádia kognitivního vývoje

Podrobnější informace naleznete v článku Teorie kognitivního vývoje.

Piaget byl v letech 1929-1975 profesorem psychologie na Universitě v Ženevě a je stále nejvíce známý pro reorganizaci teorie kognitivního vývoje do jednotlivých stádií, čímž navázal na dřívější práci Jamese Marka Boldwina: čtyři etapy vývoje zhruba odpovídají (1) narození-2 roky, (2) 2-7 let, (3) 7-12 let, a (4) 12 a více. Každá etapa je charakterizovaná všeobecnými kognitivními strukturami (schématem), které ovlivňují veškeré myšlení dítěte (strukturalistické pojetí ovlivněné filozofem Immanuelem Kantem). Každé stádium představuje dětské porozumění světa během daného období a každé, kromě toho posledního, je nepřesným zobrazením reality. Vývoj z jednoho stádia do dalšího je tedy způsoben nahromaděním chyb v dětském chápání okolního prostředí; toto hromadění nakonec způsobí tak veliký nesoulad (disequilibrum), že musí dojít ke komplexnímu přeorganizování myšlenkových struktur.

Čtyři Piagetovy vývojové etapy jsou:

1. Sensorimotorické stádium: od narození do 2 let života (děti poznávají svět pomocí pohybů a smyslů a získávávají vědomí stálosti objektů)
2. Předoperační stádium: od 2 do 7 let (používání jazyka, egocentrické myšlení)
3. Stadium konkrétních operací: od 7 do 12 let (dokáže logicky přemýšlet o konkrétních událostech, pochopení stálosti počtu, množství a hmotnosti)
4. Stadium formálních operací: 12 let a více (dokáže logicky myslet o abstraktních pojmech).

Tato chronologická období jsou pouze přibližná a ve světle faktu, že studie prokázaly velké rozdíly mezi jednotlivými dětmi, nemohou být chápány jako ostře stanovené normy. Dále se tyto stádia objevují v různých letech podle toho, jaká oblast znalostí je posuzována. Stáří stanovené pro jednotlivá stádia tedy pouze odráží, kdy jsou jednotlivá stádia obvykle dominantní, ačkoliv jedna a tatáž osoba může vykazovat příklady dvou, tří nebo dokonce i všech čtyř stádií myšlení ve stejnou dobu, přičemž záleží na oblasti znalostí a experimentu, kterému je jedinec podroben.

I přesto základní pravidlo tvrdí, že co se jedné oblasti znalostí týče, stádia se objevují ve stejném chronologickém pořadí.

Názor na neměnnost pořadí stádií vychází z toho, že znalosti nejsou jednoduše získány z okolního prostředí, ale jsou postupně vystavěny zevnitř. Tento názor byl velice vlivný v pedagogice, a je většinou nazýván konstruktivismus (viz též "Konstruktivismus (teorie učení"). Jakmile je poznání vnitřně vystavěno, je testováno na prostředí stejným způsobem, jakým vědec zkoumá platnost své teorie. Stejně jako vědec, jednotlivý žák může vyřadit, upravit nebo přestavět poznání podle jeho užitečnosti ve skutečném světě. Velká část této výstavby (a později přestavby) je vykonávána podvědomě.

Vidíme tedy, že Piagetovy stádia vlastně zobrazují čtyři typy myšlenkových struktur. Chronologické pořadí je nevyhnutelné, protože každá fáze je potřebná k vystavění další úrovně, která je jednodušší, všeobecnější a účinnější. Je to to samé, jako říci, že nejdříve musíme kov upravit na součástky, abychom mohli postavit stroje a poté koordinovat stroje abychom mohli postavit továrnu.

[editovat] Piagetova představa o dětské mysli

Piaget viděl děti jako "malé filozofy", které nazýval "malinkými myšlenkovými pytlíky" a vědci stavícími své vlastní teorie poznání. Někteří lidé použili jeho názory, aby se mohli zaměřit na to, co děti nezvládnou. Piaget je ale použil k pochopení kognitvního růstu a vývoje dětí.

[editovat] Vývojové procesy

Piaget nepřinesl žádný přesný (nebo jasný) popis vývojových procesů jako takových. Široce řečeno se sestávaly z cyklu:

• Dítě provádí operaci, která má vliv na předměty nebo je uspořádává. Dítě je schopné posoudit vlastnosti akce a jejích výsledků.
• Pomocí opakovaných akcí, možná s určitými změnami či v rozdílných prostředích nebo s rozdílnými předměty, je dítě schopné rozlišit a začlenit základní prvky svých činů a jejich výsledky. Toto je tzv. proces zrcadlové abstrakce (reflecting abstraction) (podrobně popsáno v Piaget 2001).
• Ve stejné době je dítě schopné identifikovat vlastnosti objektů podle toho jaké účinky na ně mají různé akce. Toto je tzv. proces empirická abstrakce (empirical abstraction).
• Opakováním tohoto procesu na široké škále objektů a akcí dítě vytváří novou úroveň poznání a porozumění. Toto je proces vytváření nového kognitivního stádia (cognitive stage). Tento dvojitý proces umožňuje dítěti vytvářet nové způsoby zacházení s předměty a nové poznání těchto předmětů.
• Nicméně, jakmile dítě vytvořilo tyto nové druhy poznání, on/a je začne používat k vytváření stále složitějších objektů a k provádění stále složitějších úkonů. Tak dítě začíná rozpoznávat stále složitější vzory a vytvářet stále složitější objekty. Tak začíná nové stádium, které bude ukončeno teprve tehdy, kdy všechny aktivity a zkušenosti dítěte byly přeorganizovány podle této vyšší úrovně.

Tento proces však není úplně plynulý. Jakmile se prokáže, že nový stupěň organizace, poznání a chápání je účinný, je rychle uplatněn i v ostatních oblastech. To způsobuje prudký a radikální přechod z jednoho stádia do druhého. Čas strávený v novém stádiu je vyplněn vylepšováním tohoto nového kognitivního stupně. Když se znalosti získané v jednom stádiu studia a zkušeností vedou prudce a rapidně k novému, vyššímu stádiu pochopení, říkáme, že proběhl "gestalt".

Kvůli dialektické formě celého procesu, ve kterém je každé nové stádium vytvořeno pomocí další specifikace, integrace a syntéze nových struktur ze starých, je pořadí kognitivních stádií spíše nutné než pouze vědecky správné. Každá nová fáze se objevuje jen díky tomu, že dítě již plně ovládá výsledky předchozích stádií a že ještě stále existují dokonalejší formy poznání a činností, které mohou být dosaženy.

Piagetův model vývoje vysvětluje mnohé jevy lidského poznání, které dříve nebyly vysvětleny, a to proto, že pokrývá jak teorii o tom, jak získáváme znalosti o předmětech, tak i naše úvahy o vlastních činech. Například, poukazuje na to, jak děti postupně obohacují své porozumění věcí používáním dřívějších znalostí a uvažováním o nich, takže jsou schopné své znalosti organizovat v čím dál tím složitější struktury. Takže, když dítě dokáže důsledně a přesně rozeznat různé druhy zvířat, může získat schopnost je uspořádat do vyšších celků jako třeba "ptáci", "ryby" a pod. Toto je důležité, neboť nyní dítě něco ví i o zvířeti, které dříve neznalo, jen díky tomu, že ví, do jaké skupiny patří - např. je-li to pták, pak klade vejce.

Ve stejnou dobu, uvažováním o svých činech, dítě získává složitější vědomí o "zákonech" které určují různými způsoby, co je správné a co ne. Takto Piaget vysvětluje rostoucí vědomí dítěte o pojmech jako je správný, právoplatný, nutný, řádný a pod. Jinými slovy, dítě buduje pravidla nejen o tom, co je účinné a správné, ale také ospravedlněné.

Jedna z nejznámějších Piagetových studií se zaměřila na rozlišovací schopnosti dvou a půl až čtyř a půl letých dětí. Studii začal s dětmi různého věku. Srovnal dvě řady se stejným počtem M&M's, v jedné řadě byly M&M's rozestavěny dál od sebe a v druhé blíž u sebe. Zjistil, že “Děti děti mezi 2 lety a 6 měsíci a 3 lety a 2 měsíci dokázali správně určit relativní počet předmětů v obou řadách; mezi 3 lety a 2 měsíci a 4 lety a 6 měsíci děti udávaly, že delší řada s většími rozestupy má "více"; po 4 letech a 6 měsících děti opět určovali správně” (Cognitive Capacity of Very Young Children, str. 141). Původně mladší děti nebyly zkoumány, neboť pokud čtyřleté dítě nedokáže konzervovat počet, jak by to mohlo dokázat dítě mladší? Výsledky ale ukazují, že dítě mladší 3 let a 2 měsíců ovládají konzervaci počtu, ale starší děti tuto schopnost ztrácejí, a neobnoví ji dokud nedosáhnou čtyř a půl let. Tato schopnost může být dočasně ztracena kvůli přehnanému spoléhání se na strategie vnímání, které tvrdí, že delší řada sladkostí také obsahuje jejich větší množství, nebo je to způsobeno neschopností čtyřletých dětí situaci obrátit.

Na konci tohoto experimentu bylo zjištěno několik skutečností. Zaprvé, mladší děti mají rozlišovací schopnost, což ukazuje, že logická kapacita pro kognitivní operace se objevuje dříve, než se dříve předpokládalo. Tato studie také ukazuje, že mladé děti mohou být vybaveny určitými vlastnostmi pro kognitivní operace, které závisí na logické konstrukci úkolu. Výzkum také ukazuje, že pětileté děti vyvíjejí jednoznačné pochopení, dítě si M&M's spočítá, aby určilo, v které řadě jich je víc. A konečně, studie odhalila, že celková schopnost konzervace množství není ve vrozené lidské výbavě.

[editovat] Genetická epistemologie

Genetická epistemolige je podle svého tvůrce Jeana Piageta interdisciplinární vědou, nahrazující gnoseologii. Genetickou psychologii pokládá za část realizace geneticko epistemologického záměru. Genetická epistemologie má vlastně nahradit filozofickou teorii poznání. Je nutno ji chápat jako pokusný krok k procesu vydělování věd z filozofie. Tento krok má však dvě stránky. Na jedné straně je vyjádřením objektivní možnosti vytvořit vědeckou teorii poznání s oporou moderní logiky, metodologie a teorii vědy. Na druhé straně vytlačuje na periferii některé základní problémy výrazně filozofického charakteru, které se nutně při zkoumáníí poznání vždy znovu objevují jako jsou vztah poznání a skutečnosti.

[editovat] Vliv

Ačkoliv již dávno není populárním psychologem, velikost Piagetova pokračujícího vlivu může být měřena na globálním měřítku a aktivitě Jean Piaget Society, která pořádá každoroční konference a láká mnoho účastníků. Jeho teorie kognitivního vývoje prokázala svůj vliv v mnoha rozličných oblastech:

• Vývojová psychologie
• Výchova
• Historické studie myšlení a poznávání
• Evoluce lidské inteligence
• Primatologie
• Filosofie
• Umělá inteligence (AI)

Na druhou stranu, Piaget zřejmě výrazně neovlivnil terapeutické metody nebo modely.

[editovat] Vývojová psychologie

Piaget je zřejmě jedním z nejvlivnějších vývojových psychologů, ovlivnil nejen práce Lva Vygotského a Lawrence Kohlberga, ale celé další generace vědců. Ačkoliv důkladné prověřování jeho teorie vedlo k nespočetným vylepšováním a zkvalitňováním jeho původního modelu a vzniku neo-piagetických a post-piagetických teorií, Piagetův původní model se prokázal jako velice silný (Lourenço and Machado 1996).

[editovat] Výchova

Behem 70tých a 80tých let 20. století Piagetova práce inspirovala také reformu evropské a americké výchovy, a to jak v teorii, tak v praxi, což vedlo k přístupu více zaměřenému na dítě.

[editovat] Historické studie myšlení a poznávání

Historické změny myšlení byly modelovány v piagetovských pojmech. Široce řečeno, tyto modely zmapovaly změny v moralitě, intelektuálním životě a kognitivním stádiu na historických proměnách (typicky ve složitosti sociálních systémů).

Některé významné příklady:

• Michael Barnesova studie ko-evoluce náboženského a vědeckého myšlení (Barnes 2000)
• Peter Damerowova teorie prehistorického a starověkého myšlení (Damerow 1995)
• Kieran Eganova stádia porozumění
• James W. Fowlerova stádia vývoje víry
• Suzy Gablikovy stádia historie umění (Gablik 1977)
• Christopher Hallpikeovy studie změn v poznávání a morálním úsudku v prehistorickém období, ve starověku a v antice (Hallpike 1979, 2004)
• Lawrence Kohlbergova stádia morálního vývoje
• Don Lepanova teorie původu moderního myšlení a dramatu (LePan 1989)
• Charles Raddingova teorie o středověkém intelektuálním vývoji (Radding 1985)
• R.J. Robinsonova stádia historie (Robinson 2004)

[editovat] Evoluce lidské inteligence

Původ lidské inteligence byl také studován v piagetovských pojmech. Wynn (1979, 1981) analyzoval Acheulianské a Oldowanské nástroje v pojmech porozumění prostorových vztahů nutných k vytvoření obou typů. Obecněji, Robinsonovo Birth of Reason (Zrození rozumu; aj. odkaz)(2005) navrhuje široce založený model pro vývoj piagetovské inteligence.

[editovat] Primatologie

Piagetovy modely kognice byly použity i mimo okruh studia lidí. Existuje prospívající komunita primatologů, kteří vyhodnocují vývoj a schopnosti primátů v pojmech Piagetova modelu. Mezi významné osobnosti patří Sue Taylor Parker a Francesco Antinucci. Souhrn velice rozsáhlé literatury sepsali Parker a McKinney (1999).

[editovat] Filozofie

Pokud vezmeme v úvahu jeho neo-kantovské předpoklady, jeho zaměření na témata jako logické a matematické uvažování, morální úsudek, odporování, jazyk, oprávněnost a podobně, je překvapující, jak málo pozornosti Piaget vyvolal u filozofů. Někteří ale k jeho práci přihlíželi. Například filosof a sociální teoretik Jürgen Habermas ji zahrnul do své práce, nejvíce do Teorie komunikativní činnosti (The Theory of Communicative Action). Filozof Thomas Kuhn důvěřoval Piagetově práci k pochopení přechodu mezi módy myšlení, které charakterizovaly jeho teorii paradigmatových posunů.

[editovat] Umělá inteligence

Piaget měl také významný dopad na poli počítačové vědy a umělé inteligence. Seymour Papert použil Piagetovu práci při vytváření Logo programming language. Alan Kay použil Piagotovy teorie jako základ pro Dynabook programming system concept, který byl poprvé diskutován uvnitř Xerox Palo Alto Research Center neboli Xerox PARC. Tyto diskuse vedli k vyvinutí Alto prototypu, který jako první objevil základy grafického uživatelského rozhraní (GUI) a ovlivnil vytvoření uživatelských rozhraní v 80tých letech 20. století a později.

[editovat] Hlavní práce a úspěchy

[editovat] Hlavní práce

• Piaget, J. (1950). Introduction à l’Épistémologie Génétique. Paris: Presses Universitaires de France.
• Piaget, J. (1961). La psychologie de l'intelligence. Paris: Armand Colin (1961, 1967, 1991). Online version
• Piaget, J. (1967). Logique et Connaissance scientifique, Encyclopédie de la Pléiade.

• Inhelder, B. and J. Piaget (1958). The Growth of Logical Thinking from Childhood to Adolescence. New York: Basic Books.
• Inhelder, B. and Piaget, J. (1964). The Early Growth of Logic in the Child: Classification and Seriation. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1928). The Child's Conception of the World. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1932). The Moral Judgment of the Child. London: Kegan Paul, Trench, Trubner and Co.
• Piaget, J. (1952). The Child's Conception of Number. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1953). The Origins of Intelligence in Children. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1955). The Child's Construction of Reality. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1971). Biology and Knowledge. Chicago: University of Chicago Press.
• Piaget, J. (1995). Sociological Studies. London: Routledge.
• Piaget, J. (2001). Studies in Reflecting Abstraction. Hove, UK: Psychology Press.

[editovat] Ostatní práce

• Beth, E.W., and Piaget, J. (1966). Mathematical Epistemology and Psychology. Dordrecht: D. Reidel.
• Piaget, J. (1942). Les trois structures fondamentales de la vie psychique: rythme, régulation et groupement. Rev. Suisse de Psychologie Appliquée, 1/2 9–21.
• Piaget, J. (1948). Où va l’éducation? UNESCO.
• Piaget, J. (1951). Psychology of Intelligence. London: Routledge and Kegan Paul

• Piaget, J. (1953). Logic and Psychology. Manchester: Manchester University Press.

• Piaget, J. (1962). Play, Dreams and Imitation in Childhood. New York: Norton.
• Piaget, J. (1966). Nécessité et signification des recherches comparatives en psychologie génétique. Journal International de Psychologie, 1 (1): 3-13.
• Piaget, J. (1970). Structuralism. New York: Harper & Row.
• Piaget, J. (1972). Psychology and Epistemology: Towards a Theory of Knowledge. Harmondsworth: Penguin.
• Piaget, J. (1972). Insights and Illusions of Philosophy. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1974). Experiments in Contradiction. Chicago: University of Chicago Press.
• Piaget, J. (1974). The Place of the Sciences of Man in the System of Sciences. New York: Harper and Row, Publishers.
• Piaget, J. (1975). The Origin of the Idea of Chance in Children. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1977). The Grasp of Consciousness. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1978). Success and Understanding. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1979). Behaviour and Evolution. London: Routledge and Kegan Paul.
• Piaget, J. (1980). Adaptation and Intelligence. London: University of Chicago Press.
• Piaget, J. (1980). Les Formes Élémentaires de la Dialectique. Paris, Editions Gallimard.
• Piaget, J. (1981). Intelligence and Affectivity. Their Relationship during Child Development. Palo Alto: Annual Reviews.
• Piaget, J. (1983). Piagetova teorie. In P. Mussen (ed.). Handbook of Child Psychology. 4th edition. Vol. 1. New York: Wiley.
• Piaget, J. (1985). The Equilibration of Cognitive Structures: The Central Problem of Intellectual Development. Chicago: University of Chicago Press.
• Piaget, J. (1987). Possibility and Necessity. 2 vols. Minneapolis: University of Minnesota Press.
• Piaget, J. (2000). Komentář na Vygotského. New Ideas in Psychology, 18, 241-59.
• Piaget, J., and Garcia, R. (1989). Psychogenesis and the History of Science. New York: Columbia University Press.
• Piaget, J., and Garcia, R. (1991). Towards a Logic of Meanings. Hillsdale, N.J.: Lawrence Erlbaum Associates.
• Piaget, J., and Inhelder, B. (1962). The Psychology of the Child. New York:Basic Books
• Piaget, J., and Inhelder, B. (1967). The Child’s Conception of Space. New York: W.W. Norton.

[editovat] Piagetovské a post-piagetovské stupňové teorie

• Michael Barnesova studie ko-evoluce náboženského a vědeckého myšlení (Barnes 2000)
• Peter Damerowova teorie prehistorického a starověkého myšlení (Damerow 1995)
• Kieran Eganova stádia porozumění
• James W. Fowlerova stádia vývoje víry
• Suzy Gablikovy stádia historie umění (Gablik 1977)
• Christopher Hallpikeovy studie změn v poznávání a morálním úsudku v prehistorickém období, ve starověku a v antice (Hallpike 1979, 2004)
• Lawrence Kohlbergova stádia morálního vývoje
• Don Lepanova teorie původu moderního myšlení a dramatu (LePan 1989)
• Charles Raddingova teorie o středověkém intelektuálním vývoji (Radding 1985)
• R.J. Robinsonova stádia historie (Robinson 2004)
• Robert Keganova konstruktivne-vývojová teorie (Kegan 1982)
• Allen Iveyovo vývojové poradenství a terapie (DCT) (Ivey 1986)

[editovat] Citace

• Inteligence uspořádává svět tím, že uspořádává sama sebe, in „La construction du réel chez l'enfant“ (1937)

[editovat] Odkazy

• Constructivistická epistemologie
• Vývojová psychologie
  • V7vojová stádia
• Erik Erikson, Eriksonova stádia psychosociálního vývoje
• Lawrence Kohlberg, Kohlbergova stádia morálního vývoje

[editovat] Poznámky

1. ↑ (in An Exposition of Constructivism: Why Some Like it Radical, 1990)

[editovat] Reference

• Aqueci, F. (2003). Ordine e Trasformazione. Morale, Mente, Discorso in Jean Piaget. Acireale-Roma: Bonanno
• Amann-Gainotti M. and Ducret J.-J. (1992). Jean Piaget, disciple of Pierre Janet: influence of behavior psychology and relations with psychoanalysis. Information psychiatrique vol. 68, no6, pp. 598-606
• Barnes, M.H. (2000). Stages of Thought. The Co-Evolution of Religious Thought and Science. Oxford University Press: New York.
• Beilin, H. (1992). Piaget's enduring contribution to developmental psychology. Developmental Psychology, 28, 191-204.
• Bringuier, J.-C. (1980). Conversations with Piaget. Chicago: Chicago University Press.
• Chapman, M. (1988). Constructive Evolution: Origins and Development of Piaget's Thought. Cambridge: Cambridge University Press.
• Damerow, P. (1995). Prehistory and cognitive development. Invited Lecture to the Twenty-Fifth Annual Symposium of the Jean Piaget Society, Berkeley, June 1–3, 1995.
• Flavell, J. (1967). The Developmental Psychology of Jean Piaget. New York: D. Van Nostrand Company.
• Fowler, James W. (1981). Stages of Faith, Harper & Row ISBN 0-06-062866-9
• Gablik, S. (1977). Progress in Art. Rizzoli: New York.
• Gattico, E. (2001). Jean Piaget. Milano: Bruno Mondadori
• Hallpike, C.R. (1979). The Foundations of Primitive Thought. Oxford: Oxford University Press.
• Hallpike, C.R. (2004). The Evolution of Moral Understanding. Prometheus Research Group: www.prometheus.org.uk.
• Kesselring, Th. (1999). Jean Piaget. München: Beck
• Kitchener, R. (1986). Piaget's Theory of Knowledge. New Haven: Yale University Press.
• LePan, D. (1989). The Cognitive Revolution in Western Culture. Vol. 1: The Birth of Expectation. Basingstoke: Macmillan.
• Lourenço, O. and Machado, A. (1996). In defense of Piaget’s theory: A reply to ten common criticisms. Psychological Review, 103, 1: 143–164.
• Parker, S.T. and McKinney, M.L. (1999). Origins of Intelligence: The Evolution of Cognitive Development in Monkeys, Apes and Humans. Baltimore: Johns Hopkins University Press.
• Radding, C.M. (1985). A World Made by Men. Cognition and Society, 400–1200. Chapel Hill: University of North Carolina Press.
• Robinson, R.J. (2004). The History of Human Reason. Prometheus Research Group: www.prometheus.org.uk.
• Robinson, R.J. (2005). The Birth of Reason. Prometheus Research Group: www.prometheus.org.uk.
• Smith, L. (1992). Jean Piaget: Critical Assessments. 4 Vols. London: Routledge.
• Smith, L. (1993). Necessary Knowledge: Piagetian Perspectives on Constructivism. Hove, Lawrence Erlbaum.
• Smith, L. (1996). Critical Readings on Piaget. London: Routledge.
• Vonèche, J.J. (1985). Genetic epistemology: Piaget's theory. International Encyclopedia of Education, Vol. 4. Oxford: Pergamon.
• Smith, L. (2001). „Jean Piaget“. In J. A. Palmer (ed.) 50 Modern Thinkers on Education: from Piaget to the Present. London: Routledge
• Vidal, F. (1994). Piaget before Piaget. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Wynn, T. (1979). The intelligence of later Acheulean hominids. Man (ns), 14: 371–391.
• Wynn, T. (1981). The intelligence of Oldowan hominids. Journal of Human Evolution, 10: 529–541.
• Ivey, A. (1986). Developmental therapy. San Francisco: Jossey-Bass.

[editovat] Externí odkazy

• Jean Piaget Society, society for the study of knowledge and development.
• The Jean Piaget Archives, with full bibliography.
• Jean Piaget's Genetic Epistemology: Appreciation and Critique by Robert Campbell (2002), extensive summary of work and biography.
• The Construction of Reality in the Child by Jean Piaget(1955)
• Piaget's role in the International Bureau of Education and the International Conference on Education
• Genetic Epistemology by Jean Piaget(1968)
• Comments on Vygotskyby Jean Piaget(1962)
• Biography resource dedicated to Jean Piaget