Hranice (okres Přerov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hranice
Zámek v Hranicích
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0714 513750
kraj (NUTS 3):	Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4):	Přerov (CZ0714)
obec s rozšířenou působností:	Hranice
pověřená obec:	Hranice
historická země:	Morava
katastrální výměra:	49,79 km²
počet obyvatel:	19 684 (3. 7. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 33' 09"
zeměpisná délka:	17° 46' 06"
nadmořská výška:	250 m
PSČ:	750 02 až 753 61
zákl. sídelní jednotky:	31
místní části:	9
katastrální území:	8
adresa městského úřadu:	Pernštejnské náměstí 1 Město 75337 Hranice (okr. Přerov)
starosta / starostka:	Mgr. Miroslav Wildner
Oficiální web: http://www.mesto-hranice.cz E-mail: podatelna@mesto-hranice.cz

Hranice (německy Mährisch Weißkirchen), kvůli názvu železniční stanice většinou nesprávně označované jako Hranice na Moravě, jsou město ležící v okrese Přerov. Mají 19 684 obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 5251 ha (52,5 km²).

Jejich historické jádro je městskou památkovou zónou.

[editovat] Geografická poloha

Město Hranice leží v prostoru Moravské brány převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce asi 260 m. Ta část Moravské brány, v níž leží Hranice, se nazývá Bečevská brána. Je vklíněna mezi Oderské vrchy a Podbeskydskou pahorkatinu (Maleník). Bečevská brána má ráz ploché pahorkatiny, jejíž výškové členění je od 205 m. n. m. do 366 m. n. m. Hranice patří k městům s velmi zajímavým přírodním prostředím. Město bylo citlivě založeno na terénní vyvýšenině v ohbí řeky Bečvy mezi jejími přítoky Ludinou a Veličkou. Již tento fakt způsobil, že město dominuje okolní krajině. Město se nachází v prostoru, v němž se soustřeďují dopravní a inženýrské koridory na hlavním železničním a silničním tahu Přerov-Ostrava s významnou odbočkou na Valašské Meziříčí, Beskydy, Vsetín a na Slovensko. Pro postavení města Hranic je významné sousedství lázní v Teplicích nad Bečvou.

[editovat] Obyvatelstvo

Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 žilo na území města Hranic 19 508 trvale bydlících obyvatel. Hranice byly podle jejich počtu na 67. místě mezi městy České republiky. Poslední aktuální údaj Okresní statistické správy Přerov z roku 1993 uvádí, že Hranice jako celek, tj. včetně místních částí, překročily počet 20 tisíc obyvatel. Počet obyvatel se v obcích připojených k Hranicím výrazně mění. Drahotuše v roce 1854 měly 1282 obyvatel, po 140 letech v roce 1994 jich je 1475. Někde však, jako třeba ve Středolesí a Uhřínově, je zazamenáván trvalý pokles počtu obyvatel.

[editovat] Historie

Areál dnešního jádra města byl prokazatelně osídlen již ve 12. stol. Středověká osada vznikla jako přirozená hraniční výspa na okraji pomezního hvozdu mezi Moravou a Slezskem - dále od města směrem na sever již byly pouze těžko prostupné lesy. Odtud také pochází název současného města - Hranice. Pozdější německý název Weisskirchen vznikl až později v důsledku postavení původního gotického kostela, stávajícího do třicetileté války v místech současné fary, jenž tvořil svým bílým zdivem dominantu údolí řeky Bečvy - lat. Alba Ecclesia < něm. Weisskirchen, tj. "Bílý kostel". V blízkosti města procházela tzv. jantarová stezka, táhnoucí se po svazích Moravské brány a rozdělující se v Hranicích na dvě linie - severní větev pokračovala ve směru na Bělotín a Ostravu dále na sever, východní se otáčela východním směrem do bečevského údolí ve směru na Kelč a Valašské Meziříčí. Zejména ve 13. stol. hrály Hranice důležitou úlohu jako kolonizační centrum pro oblast dnešního Potštátska (východní hřebeny tzv. Železné brány). Založení města je datováno řadou listin v rozmezí 12. - 13. stol., především falz, které vznikly v průběhu sporů o hranický újezd mezi kláštery Rajhradským (řád benediktinů) a Hradisko u Olomouce (premonstráti), přičemž na autorství největšího počtu falz se podepsal posledně zmiňovaný klášter. První falzifikát, datovaný k roku 1169, náleží Rajhradskému klášteru a patří také k těm historicky a geograficky nejvěrohodnějším. V této listině také figuruje legendární zakladatel města Hranic, poustevník Jurika (menovitě uváděn rajhradským nekrologiem k roku 1209), který v této oblasti skutečně působil a o kolonizaci území se nemalou měrou zasloužil. Další falzum, tentokrát premonstrátské, vzniklo roku 1250 a je reakcí na vyvrcholení sporu mezi zmíněnými kláštery o hranický újezd. Celý spor vznikl v důsledku církevních a politických tlaků, jejichž důsledkem se stala tzv. "clunyjská církevní reforma": původně patřil olomoucký klášter Hradisko, stejně jako klášter v Rajhradě benediktinům. Se vznikem tzv. "clunyjského hnutí" a nových reformích tlaků v církvi (např. 12. stol.) došlo také ke vzniku nových řádků, jako premonstráti a cisterciácký řád, které byly novým "trendům" více nakloněni, než staré řády, tyto "trendy" podporovali a na oplátku byly podporovány papežem. Odtud také pramenila nevraživost a rivalita "nových" a "starých" církevních řádů, která kromě četných sporů ale dala vzniknout také takovým kulturním skvostům, jako je např. Codex Gigas (alis "Ďáblova bible"). Když byli v roce 1143 benediktini z olomouckého kláštera vytlačeni premonstráty, vznikly spory i o původně benediktinské majetky, které sice klášteru Hradisko nepatřily, ale byly v jeho blízkém okolí, zejména, pokud jejich benediktinské vlastnictví netrvalo příliš dlouho, jako tomu bylo i v případě hranického újezdu. Premonstráti nakonec celý spor díky "nezvratným důkazům práva", jako oblíbenost u papeže, vyhráli, a benediktinský hranický újezd tak přešel roku 1222 do jejich vlastnictví. Zmiňované falzum z roku 1250 tak mělo definitivně stvrdit nezvratné majetkové nároky na hranický újezd. Nehledě na historická falza zakládacích listin, město jako takové bylo skutečně vysazeno až v 3. třetině 13. stol., a to hned dvakrát. V roce 1276 byla vydána klášterem Hradisko lokační listina, tektokrát již pravá, k založení města Alba Ecclesia (v tu dobu již existovala osada v jižní části ostrožny a pod ní!). Během rozbrojů po smrti českého krále Přemysla Otakara II. bylo lokované město zpustošeno, a proto bylo po roce 1282 lokováno znovu. K roku 1296 se již v listinách mluví o Hranicích jako o městečku.

V období do husitských válek bylo město s přilehlými majetky častým artiklem preomstrátských zástav, a majitelé újezdu se proto velmi rychle střídali. Kvalitativně novou etapou v dějinách města nastolilo obsazení města husitskými vojsky [Jana Tovačovského z Cimburka http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/229990-cimburkove-a-tovacovsti-z-cimburka] roku 1427. Počínaje tímto okamžikem se Hranice staly součástí tehdy mohutného "impéria" nepsaných vládců husitské a pohusitské Moravy - pánů z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka byly Hranice opevněny kamennými hradbami (1435 - 1460), původně dřevěná městská tvrz, již pravděpodobně vybudovali v místech dnešního zámku někteří ze zástavních držitelů města, byla přestavěna na malý kamenný hrádek.

Roku 1470 získal hranické panství společně s hradem pan Albrecht Kostka z Postupic, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci. Na hradě ovšem mnoho nepobýval a pro značné zadlužení byl brzy nucen hrad s městem zastavit panu Janu Bělíkovi z Kornic. Nehledě na tuto zástavu ale hrad s přináležejícím zbožím roku 1475 prodal za 4000 zlatých a tři životy (termín „tři životy“ znamená možnost držby v zástavě po dobu tří generací rodu, tj. po dobu života pana Viléma a jeho dvou nástupců) pánům Vilému a Janovi z Pernštejna. Tato obchodní transakce ovšem poněkud komplikovala situaci, poněvadž právoplatnými majiteli jednoho a téhož panství se stali zároveň pan Jan Bělík a pan Vilém z Pernštejna. Není známo, jak se celá věc urovnala, ale k roku 1477 byl již pánem na Hranicích Vilém. Pernštejnové vlastnili město Hranice mezi léty 1475 – 1547. S jejich vládou je spojen rozkvět hranického panství, i města samotného. Došlo také k další přestavbě městského hradu, jenž byl významně rozšířen (snad mezi rokem 1480 a 1514). Z této doby také pochází válcový základ dnešní zámecké věže. Již za svého života, roku 1507, Vilém pro lepší správu panství rozdělil své statky mezi své dva syny, Jana a Vojtěcha, přičemž Hranické panství s hradem připadlo prvně jmenovanému, tedy Janovi. Ten celé panství také zdědil. Jeho rozhazovačný, značně nákladný život a potřeba splatit dluhy ve čtyřicátých letech ho roku 1547 přinutili prodat všechno hranické zboží Václavu Haugvicovi z Biskupic. Haugvic podržel město sotva 6 let a již v dubnu 1553 je prodal vladykovi Janu Kropáči z Nevědomí (na Hranicích v letech 1553 – 1572).

Pod vlastnictvím Jana Kropáče z Nevědomí zažilo město jednu z posledních renesancí svého rozkvětu. Poněvadž si Jan Kropáč vybral Hranice jako sídelní město, došlo k novým urbanisticko-architektonickým úpravám historického jádra, přičemž pozornost se soustředila především na sídlo samotné – tedy původně pernštejnský hrad, který byl přebudován na výstavný trojkřídlý renesanční zámek. Vlastní budova zámku se od dnešní stavby se lišila pouze západním křídlem, jež bylo o něco kratší než dnes, a také severním zakončením zámku, neboť severní arkádové křídlo ještě nestálo a zámek tak byl v tuto stranu oddělen od hospodářské části pouze příkopem, a úpravou vstupní (dnes Zámecké) ulice. Stará pernštejnská původně cele válcová věž dostala osmibokou nástavbu a byla zastřešena kuželovou střechou s podsebitím.

Po smrti Jana Kropáče se na Hranicích vystřídalo několik majitelů (Jan ml. ze Žerotína, Frydrych ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic), mezi léty 1600 – 1609 vlastnil město Zdeněk Žampach z Potštejna (z období jeho působení pochází korouhvička na zámecké věži a unikátní arkádové severní křídlo zámku).

Posledním majitelem Hranic, jenž ve městě sídlil, byl Václav Mol z Modřelic. Jeho podpis najdeme především v bohužel vlivem času dosti poničených zámeckých interiérech. Za stavovského povstání proti Habsburkům byl Václav Mol zvolen mezi 12 moravských direktorů za panský stav, kteří převzali prozatimní vládu na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře bylo město se zámkem roku 1620 vzato pod kontrolu císařskými vojsky. 31. května 1621 byl zatčen spolu s dalšími šlechtici Václav Mol a uvržen do vězení v Olomouci. Jeho zkonfiskovaný majetek získal roku 1622 biskup a kardinál František Serafínský z Dietrichsteina trvale sídlící v Olomouci. Ten město i přes ozbrojený odpor hranických měšťanů převzal a po peripetiích třicetileté války téměř na tři sta let začlenil do dietrichsteinského dominia.

[editovat] Seznam majitelů hranického panství

Rajhradský (Břevnovský) klášter (? – 1222)
Klášter Hradisko u Olomouce (1222 – 1428/1430)
Beneš z Branice (? – 1282)
Mikuláš Tunkl (1398 – 1410)
Jan Tovačovský z Cimburka (asi 1428 – 1464)
Ctibor z Cimburka (1464 - 1470)
Albrecht Kostka z Postupic (1470 – 1475)
Vilém z Pernštejna (1475 – 1507)
Jan z Pernštejna (1507 – 1547)
Václav Haugvic z Biskupic (1548 – 1553)
Jan Kropáč z Nevědomí (1553 – 1572)
Anna Kropáčka (1572 – 1585)
Jan Jeřich z Kunovic (1588 – 1600)
Jan Skrbenský z Hříště (1596 – 1600)
Zdeněk Žampach z Potštejna (1600 – 1609)
Karel Pergar z Pergu (1609 – 1612)
Václav Mol z Modřelic (1612 – 1622)
František z Dietrichsteina (1622 – 1633)
Maxmilián z Dietrichsteina (1636 – 1655)
Ferdinand Josef z Dietrichsteina (1655 – 1698)
Leopold z Dietrichsteina (1698 – 1708)
Valtr František z Dietrichsteina (1708 – 1738)
Karel Max z Dietrichsteina (1738 – 1784)
Jan Karel z Dietrichsteina (1784 – 1808)
František z Dietrichsteina (1808 – 1854)
Josef z Dietrichsteina (1854 – 1858)
Gabriela z Dietrichsteina provdaná Hatzfeld-Weissweilerová (1858 – 1909)
Althanové (1909 – 1945)
Městský národní výbor Hranice (1945 – 1990)
Městský úřad Hranice (1990 - ? )

[editovat] Významné památky

židovská synagoga (nyní galerie)
židovský hřbitov
barokní kostel
renesanční zámek (nyní městský úřad)
pozdně gotické městské opevnění
městská radnice s gotickým sálem (nyní informační centrum)
neorenesanční komplex budov vojenský akademie
sídlo bývalé firmy Ant. Kunze (na třídě 1. máje)

[editovat] Literatura o Hranicích

CHUPÍK, Fr.: Čtyři pozdně středověká městská opevnění na střední Moravě – Hranice na Moravě, Lipník nad Bečvou,Prostějov a Přerov - (1. část). In: Střední Morava. Memoria Olomouc, 1999, číslo 8, s. 176
INDRA, B.: Město a panství Hranice za třicetileté války. In: Sborník státního okresního archivu Přerov.4. Státní okresní archiv Přerov, 1996, s. 187
INDRA, B. - HOSÁK, L. - JAŠKOVÁ, M.: Hranice. Dějiny města I. Městský národní výbor v Hranicích, 1969, s. 128
KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Nakladatelství Libri, Praha, 1997.
MILOŠ, St. - MICHNA, P. - SEDLÁČKOVÁ, H.: Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích. MěÚ Hranice a Památkový ústav v Olomouci, 1998.
MUSIL, Fr. - JANKOVÁ, Y. - LANDSPERSKÝ, H. - SVOBODA, L. - VESELÝ, E.: Hrady zámky a tvrze na Moravě. Olympia, Praha 1987.
PLAČEK, M.: Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv 8, Olomouc 2004.
POSPĚCH, T.: Unikátní zámek Moravy. In: Hranický týden. 8.8. a 15.8. 2000
POSPĚCH, T.: Hranice na starých fotografiích (33). In: Hranický týden. 25.2. 2000