Eugenika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eugenika je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Pojem eugenika byl poprvé použit v 19. století britským matematikem a vědcem, Sirem Francisem Galtonem.
Ačkoli již Platón vyslovil základní myšlenku pozitivní eugeniky, kdy ideální potomstvo vzejde z „nejlepších“ mužů a žen, vešla eugenika do lidské historie spíše díky své negativní formě, dovedené ad absurdum v ideologii nacistického Německa (v jejímž důsledku bylo zlikvidováno několik miliónů lidí domněle nežádoucích rasových či zdravotních charakteristik), ale i v nedobrovolných sterilizacích mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů „defektních“ a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety 1902 až 1964 (přibližně 63 000 sterilizací).
Nehledě k těmto do očí bijícím zneužitím, budí dnes představa cílevědomého šlechtění lidského genofondu značné pochybnosti. Předně proto, že souvislost mezi genotypem a fenotypem není — až na určité výjimky — tak přímočará a jednoznačná, jak se dříve soudilo. Za druhé víme, že variace genomu uvnitř jednotlivých lidských skupin a ras je větší než rozdíly mezi nimi. A konečně není jasné, kdo by měl určovat, jaké lidské vlastnosti jsou ty nejlepší.
Etické otázky v souvislosti s eugenikou se v současnosti objevují především ve vztahu k in vitro fertilizaci a preimplantačnímu genetickému testování embryí.
Obsah |
[editovat] O původu eugeniky
Společenské vlivy, které se podílely na zrodu eugeniky a na jejichž popud eugenika vznikla jsou zřejmé – rasismus, antisemitismus a pseudovědecké sociální teorie. Vzniku eugeniky předcházela dlouhodobá polemika o rozdílnosti lidských ras. Už roku 1855 tvrdil francouzský hrabě Arthur de Gobineau ve své Eseji o nerovnosti lidských plemen, že hlavní hybnou silou dějin byly vždy zděděné rasové vlastnosti. Bílá rasa byla podle něj jasně nadřazena všem ostatním a byla fyzicky i duševně nejhodnotnější. Po roce 1859, kdy vyšla Darwinova kniha O původu druhů, se některých myšlenek z Darwinovy knihy ujala skupina evropských myslitelů a dále je rozvíjela po svém – dnes je tato skupina učenců známa pod označením sociální darwinisté. Jejich úprava Darwinových myšlenek se často používala k obhajobě rasového inženýrství. Sám Darwin ale v roce 1871 tyto své obdivovatele utvrdil v jejich přesvědčení, když ve své knize Původ člověka prohlásil, že pokud nebudou velké pokroky v medicíně vyváženy promyšlenou kontrolou populace, naruší to přírodní výběr a neschopní budou mít stejné šance na přežití jako ti silní. Darwinova kniha způsobila také rozkvět rasové antropologie — vědci začali vážit lebky a měřit nosy a jiné části těla, zaznamenávat barvu vlasů a očí u populace. V roce 1885 zjišťovala Německá společnost pro antropologii rasové složení obyvatelstva jednotlivých německých států.
Jedním z prvních a nejhorlivějších propagátorů sociálního Darwinismu byl Darwinův bratranec Francis Galton, který v roce 1883 poprvé použil termín eugenika, jako název pro vědu o tom, jak pomocí genetiky zlepšit kvalitu rasy. V roce 1904 založil Galton Národní eugenickou laboratoř a vzápětí i Společnost pro eugenickou osvětu, jež si mimo jiné kladla za cíl sterilizaci duševně nemocných a neduživých. Podobné instituce se následně objevily také v USA, kde vznikla Dokumentační kancelář pro eugeniku financovaná z vysoce vážených nadací — Rockefellerovy a Carnegieho. Pomocí eugenických principů se následně v USA prováděla rasová selekce přistěhovalců. Přelomovým rokem se stal pro eugeniky rok 1912, kdy Londýnská univerzita uspořádala první Mezinárodní eugenický kongres, kterého se zúčastnilo tři sta nadšených přívrženců z celé Evropy i Spojených států amerických. Mezi účastníky patřil i vynálezce telefonu Alexander Graham Bell, rektoři Harvardovy i Stanfordovy univerzity a také Winston Churchill. Debatovalo se o tom, jak zabránit méněcenné populaci v rozmnožování a jak podpořit porodnost u rasově kvalitních obyvatel. Spojené státy americké sklidily na kongresu velký obdiv účastníků jako vedoucí světová mocnost v oblasti sterilizace mentálně postižených. Základní myšlenka eugeniky o různých kvalitách různých ras byla velmi dobře přijímána nejen v USA, ale také ve Velké Británii a v Německu. V Německu se nakonec pravidla eugeniky začala v době nacismu uvádět i do praxe a děsivým následkem tohoto vývoje se stal nejen projekt Lebensborn, ale především koncentrační tábory s miliony zavražděných osob, projekt euthanasie tělesně a duševně nemocných a násilné sterilizace.
[editovat] Německo – Haeckel, Ploetz, Lenz
Jedním z prvních přívrženců sociálního Darwinismu v Německu se stal profesor zoologie Ernst Haeckel, pozdější profesor antropologie na univerzitě v Jeně. Roku 1869 prohlásil, že germánské národy jsou nadřazeny všem ostatním a stejně jako Galton obhajoval systematickou likvidaci slabých a nemocných. Haeckelovo „dílo“ dále rozvinul jeho nástupce na katedře sociální antropologie Alfred Ploetz, který vymyslel výraz „rasová hygiena“. V pozdějších pracích rozvinul teorii o nutnosti vypracovat program populační kontroly, jenž by zajistil přežití jen těch nejlepších rasových vlastností. Roku 1905 byl Ploetz mezi zakladateli Spolku pro rasovou hygienu, jehož členové se hlásili k eugenice. Ještě radikálnější názory než Ploetz měl Fritz Lenz z univerzity v Mnichově, jenž byl od roku 1923 prvním německým profesorem rasové hygieny. Lenz podporoval nejen sterilizace „méněcenných“ osob, ale zastával názor, že „kvalitnější“ vrstvy společnosti musí plodit mnohem více dětí než dosud. Porovnával také rasy a dospěl k „vědeckému“ závěru, že černoši i židé jsou nekvalitní rasou, zatímco nordická rasa je tou nejlepší. Spolu s genetikem Erwinem Bauerem a antropologem Eugenem Fischerem sepsal učebnici o rasových otázkách Nástin genetiky člověka a rasové hygieny (vyšla v roce 1921). Tato kniha byla velmi kladně přijata nejen na univerzitách v Německu, ale také ve Velké Británii. Velkým obdivovatelem Fritze Lenze byl tehdy ještě nepříliš známý Adolf Hitler.
[editovat] Velká Británie
Lenzova kniha Nástin genetiky člověka a rasové hygieny byla nadšeně přijata řadou vědců také ve Velké Británii a velmi pochvalně se o ní vyjádřil třeba spisovatel L. A. G. Strong v roce 1931 v periodiku New Statesman and Nation. K myšlenkám eugeniky se ve Velké Británii hlásilo rovněž mnoho dalších osob z řad inteligence a umělců. Asi nejhorlivějším zastáncem eugeniky byl spisovatel H. G. Wells, který dal průchod svým sympatiím k eugenice především v knize Tušení (Anticipations, vydáno 1901), která se dá z dnešního pohledu bez váhání označit za rasistickou a antisemitskou. Názory, jaké jsou obsaženy v této knize tehdy nebyly zcela cizí ani dalším známým osobnostem – jmenujme alespoň některé: Virginia Woolfová, T. S. Eliot, G. B. Shaw a především Rudyard Kipling (viz protižidovská báseň Gehazi). Je třeba si uvědomit, že na počátku 20. století panovalo zcela jiné myšlenkové klima než dnes. Jak někteří umělci, tak také někteří filosofové a vědci zastávali názor, že společnost v Evropě je třeba zásadním způsobem nově uspořádat, jelikož civilizace se vlivem překotného rozvoje průmyslu, nadměrné koncentrace chudých lidí ve městech a nerovnoměrného rozdělování světového bohatství řítí do katastrofy. Jedním z řešení na celou řadu tehdejších problému se zdála eugenika. Obyvatelé Velké Británie neměli s jejím přijetím větší problémy i proto, že zcela promyšleně provozovali již řadu let dost tvrdou a rasisticky zaměřenou politiku v celé řadě svých kolonií a na okupovaných územích (např. Indie, Jižní Afrika), kde naprosto neschvalovali mísení své rasy s domorodci. Autorem, který měl velký vliv na další vývoj eugeniky byl rovněž Angličan — Houston Stewart Chamberlain, zeť Richarda Wagnera. Chamberlain se usadil na kontinentě a v roce 1899 vydal v mnichově knihu Základy dvacátého století, kterou obdivoval jak H. G. Wells tak i Adolf Hitler. Chamberlain zastával názor, že příslušníci vyšších ras se nesmí mísit s příslušníky jiného plemene, nemá li rasa ztratit své kvality. Tvrdil, že antické Řecko i Římská říše zanikly jen proto, že u jejich obyvatel došlo mísením ras k rasové degeneraci. Obvinil také Židy z toho, že se snaží cíleně mísit s vyšší rasou a tím ji zničit. Adolfa Hitlera tyto prapodivné a nesmyslné teorie samozřejmě fascinovaly a některé z Chamberlainových myšlenek nalezneme i v Hitlerově knize Mein Kampf.
[editovat] Eugenika po II. světové válce
Ve dvacátém století byly myšlenky eugeniky zneužity a nepatřičným způsobem upraveny především pohlaváry nacistického Německa, čímž eugenika ztratila na důvěryhodnosti a její název byl zkompromitován. Po druhé světové válce se proto většina vědců zabývajících se nadále eugenikou označuje za odborníky populační vědy a genetiky člověka. Přejmenovány byly i odborné časopisy: např. Annals of Eugenics se změnilo na Annals of Human Genetics. Americká Dokumentační kancelář pro eugeniku byla přejmenována na laboratoř Cold Spring Harbor a Londýnská Dokumentační kancelář pro eugeniku (založena 1904) se přejmenovala na Galtonovu laboratoř. Eugenická společnost (založena 1907) je dnes Galtonovým institutem. Eugenika se však své neblahé minulosti nezbavila nikdy, k čemuž přispělo i to, že většina vědců a některé instituce, které se v nacistickém Německu podílely na rasově motivovaných pokusech na lidech, mohly ve svých výzkumech pokračovat i po válce (ovšem už opravdu vědeckými metodami). Mezi nacistické eugeniky patřil také dr. Robert Ritter, od roku 1936 ředitel Centra pro rasovou hygienu a výzkum dědičnosti, který po válce pokračoval bez problémů ve své kariéře jako dětský psycholog. Řada dalších nacistických eugeniků — třeba Fritz Lenz nebo Heinrich Schade — získali po válce znovu profesury na německých univerzitách, tentokrát již v oblasti genetiky člověka nebo psychiatrie (nikoli již rasové hygieny a eugeniky). Rasových teorií a přístupů vypracovaných nacistickými příznivci eugeniky využívalo dokonce ještě v roce 1972 Švýcarsko. Děti Romů byly odebírány rodičům a dávány na převýchovu do „slušných“ rodin, pokud byly označeny za špatně vychovatelná prováděla se u nich „léčba“ elektrickým šokem. Docházelo rovněž k nelegálním sterilizacím u Romské populace. Metody odtržení od rodiny a převýchovy se u Romské populace používaly i v řadě zemí socialistického bloku — můžeme zmínit třeba bývalé Československo bývalou Jugoslávii nebo Čečensko. I v těchto zemích docházelo k pokusům o sterilizaci romských žen. V současné době příznivci eugeniky z řad vědců již nevyvolávají příliš kontroverzní témata, ale i tak se drží základů eugeniky a snaží se například vědecky dokázat, že inteligence jedince je dána z větší části dědičností, s čímž většina vědecké veřejnosti nesouhlasí a přiklání se k názoru, že inteligence je dána kombinací dědičnosti a výchovy. Myšlenky eugeniky se dnes částečně přesunuly do jiných oblastí vědy – především genetiky, kde dochází občas k vědeckým sporům, které mají často nebezpečný společenský podtext: v současné době se tak hledá gen zločinnosti, gen agresivity nebo gen homosexuality. Tato dnes ještě vědecká a eticky kontrolovatelná snaha může být v budoucnu čistě teoreticky zneužita ve snaze zbavit lidstvo těch nesprávných genů a již dnes je zřejmé, že podobné vědecké bádání má k původním myšlenkám eugeniky velmi blízko.
[editovat] Eugenika dnes
Dnes se eugenika v civilizovaných zemích omezuje zpravidla pouze na těhotenství. První skupina metod používá diagnostiku, která odhaluje dědičné choroby a vady u plodu. Vadné plody jsou pak doporučovány k interrupci.[1] Druhou metodou, která je však zatím spíše věcí budoucnosti, je cílené „inženýrství“ spojené s umělým oplodněním, které zatím má podobu výběru vhodného dárce vajíček či spermatu[2], výhledově se však s postupem rozvoje genetiky předpokládají i zásahy do genomu vajíček, embryí č zygot, minimálně pokud jde o odstranění genetických vad a poruch. Třetí oblastí, kde se dnes projevuje jednání s eugenickým charakterem, je sterilizace mentálně postižených či zločinců, byť se provádí jen omezeně.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- J. Beneš, Člověk. Praha 1994
- Budil – Blažek – Sládek (vyd.), Dějiny, rasa, kultura. Plzeň 2005
- S. J. Gould, Jak neměřit člověka. Praha 1997
- C.Clayová – M.Leapman, Panská rasa, Nacistické Německo a experiment Lebensborn. Praha 1996
[editovat] Reference
- ↑ http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4590 Jan Šmarda: Vyhledávání nežádoucích alel a eugenika in Vesmír 2001/5
- ↑ http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/napsalose/?article=549
