Eliška Rejčka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Eliška Rejčka | ||
|---|---|---|
| Česká (1300-1305 a 1306-7) a polská (1303-1305) královna | ||
 |
||
| Eliška Rejčka na iluminaci ve Zbraslavské kronice (14. století). | ||
| Korunovace | 1303 | |
| Narození | 1. září 1286 | |
| Poznaň | ||
| Úmrtí | 18. října 1335 (49 let) | |
| Staré Brno | ||
| Pochována | Brno | |
| Přechůdce | I. Guta Habsburská II. Viola Těšínská |
|
| Následník | I. Anna Přemyslovna II. Anna Přemyslovna |
|
| Manželé | I. Václav II. | |
| II. Rudolf Habsburský | ||
| Potomci | Anežka Přemyslovna | |
| Dynastie | Piastovci | |
| Otec | Přemysl II. Velkopolský | |
| Matka | Richenza Švédská | |
Eliška/Alžběta Rejčka, původním jménem Richenza Piastovna, (1. září 1286 Poznaň – 18. října 1335 Staré Brno) byla českou a polskou královnou, druhou manželkou Václava II. i Rudolfa Habsburského. Stala se jedinou ženou v české historii, která se stala královnou nejen dvakrát, ale po boku dvou mužů.
Jejími rodiči byli polský král Přemysl II. Velkopolský a Richenza Švédská.
Obsah |
[editovat] Richenza
Richenza prožila neradostné dětství – byla svědkem tragické hádky svých rodičů, která pro její matku skončila smrtí, a posléze zavraždění otce (1296).
Původně byla zaslíbena synu braniborského markraběte Otovi Braniborskému, který byl příbuzný s její nevlastní matkou Markétou Braniborskou. Ten roku 1299 zemřel.
[editovat] Manželství s Václavem II.
V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně - vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni.
Roku 1303 přijela Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.
Václav II. zemřel už v červnu 1305, několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou. Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka (15. 6. 1305 - před 4. 1. 1337), která byla později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením.
[editovat] Manželství s Rudolfem Habsburským
Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Syn Václava II., Václav III., byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Vdovou ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn - podporovaný částí českého panstva. Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s manželkou. Manželství Rudolfa a Rejčky bylo dílem českého panstva, Rudolf si totiž díky manželce mohl nárokovat i polskou korunu. Vybrána mu byla vdova po Václavovi II. také proto, že jedinou neprovdanou Přemyslovnou byla Eliška - tak byla ovšem jeho sestřenicí a ke sňatku by byla nutná papežská dispens.
I ve druhém manželství Eliška brzy ovdověla (1307) a podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra a svého ctitele Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéct z Pražského hradu a uchýlit se pod ochranu Habsburků.
[editovat] Královna vdova
Oba manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto).
Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic. Posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Mýta a nedlouho poté byl v zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a vzdát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.
Eliška Rejčka s dcerou se usadily v Hradci Králové, ovšem při příjezdu Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 ho ve vyjednáváních podpořila i „hradecká královna“. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé. Pán z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem (měl již manželku Scholastiku, i proto se ani nemohl s Richenzou oženit). V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.
[editovat] Válka královen
Jindřich z Lipé byl z popudu Elišky Přemyslovny uvězněn na hradě Týřově. Z bitvy dvou královen ovšem vyšla vítězně Rejčka. Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho propustit a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.
Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Někdy tou dobou začaly i dobré vztahy mezi králem Janem a Rejčkou i jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně a baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Rejčka hospodařila tak dobře, že půjčila peníze i králi Janovi.
Roku 1329 zemřel Jindřich z Lipé a po jeho smrti se Eliška usilovně věnovala charitativní činnosti. Zemřela roku 1335 a je pochována v klášteře, který založila, po boku Jindřicha z Lipé.
[editovat] Bibliografie
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
- Šarochová G. V. - Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha, 2004. ISBN 80-86569-24-1
- CHARVÁTOVÁ, K., Václav II. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. 296 s.
- ŽEMLIČKA, J. Století posledních Přemyslovců. Praha, 1986.
- ŽEMLIČKA, J. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha, 2005.
- KOPIČKOVÁ, B. Eliška Přemyslovna. Praha, 2003.
- FIALA, Z. Předhusitské Čechy. Praha, 1978.
[editovat] Externí odkazy
- Dvůr hradecké královny Rejčky
- Rejčka na stránkach města Brna
- Eliška Rejčka
- Jaké měli ženy poslední Přemyslovci? (v příloze záznam rozhlasového pořadu)
- Příběh posledních Přemysloven…
| Polská královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdkyně: Markéta Braniborská |
1303 - 1305 | Nástupkyně: Viola Těšínská |
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdkyně: Guta Habsburská |
1300 - 1305 | Nástupkyně: Viola Těšínská |
| Předchůdkyně: Anna Přemyslovna |
1306 - 1307 | Nástupkyně: Anna Přemyslovna |
