Díogenés ze Sinópé
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Díogenés ze Sinópé (asi 413 př. n. l. (dle jiných zdrojů 399 př. n. l., 400 př.n.l.), Sinópé (dnešní Sinop, Turecko) – asi 322 př. n. l. nebo 323.př.n.l. Korint) byl starořecký filosof, radikální zastánce kynismu. Údajně syn směnárníka ze Sinopy. Odešel z Sinopé do vyhnanství, protože prý falšoval peníze, opustil bohatou rodinu a stal se žebrákem a lidovým učitelem.
Kynos- pes; být jako pes statečný, soběstačný, spokojený se životem, zároveň žít na okraji společnosti Kynos saros- chrám Zářivý pes. Chodili se do něj modlit ti, co nebyli právoplatnými občany Athén (ti co neměli oba rodiče Athéňany).
V Athénách se seznámil s učením Antisthéna, domyslel zásady do krajních důsledků a řídil se jimi v skutečném životě. Antisténes jej jako správný učitel začal odhánět holí, ale Diogénes mu nastavil hlavu a řekl: "Nenalezneš dost tvrdého dřeva, abys mě s ním odehnal." Hůl jako symbol: - odhánění adeptů filozofie - pomoc při chůzi - odhánění zvěře, na obranu - ironie- hůl byla totiž znamením vojevůdce
Výrok: "Do života je zapotřebí mít hůl nebo provaz." Když nejsi schopen filozofie (odhalovat pravou podstatu života), tak se raději oběs.
Diogénes byl velkým kritikem Platóna, ale ne pouze na úrovni Aristotela, který vedl kritickou diskusi a vlastně tak Platona podpořil, ale v přímé opozici k němu. Na rozdíl od P. zpochybňoval možnosti jazyka. P. tvrdil, že je jím možno postihnout realitu, používal na vše poučky a definice, kdežto D toto rázně napadal.
Sice žil na okraji společnosti a jeho krédem byla skromnost, ale nikoli krajně asketický. Kritizuje pokrytectvví tamní společnosti, kritizuje nerozumné náboženství a ta jež zneužívají druhé. Byl jako pes. Kousal ničemy; dělal to, co vypadá hulvátsky, ale nebyl hulvát. Filozofie je podle něj připraveností na cokoli.
O Díogenovi se traduje mnoho historek a anekdot. Nejznámější je mylná domněnka o tom, že žil v sudu. Ve staré řečtině existoval stejný výraz jak pro sud, tak i pro konec vesnice. Proslavil se také údajným výrokem při rozhovoru s Alexandrem Makedonským. Vojevůdce, postupující na válečném tažení Řeckem, prý filosofa vyzval, ať si zvolí přání, které mu bude splněno. Kynik dostál své filosofii a jeho "cynickým" přáním bylo "Ustup mi ze slunce". Když byl na návštěvě u bohatého občana, ten mu přísně zakázal, aby si v jeho domě kdekoliv na zem odplivl. Diogenés si tedy odplivl na jeho obličej s tím, že nenašel vhodnější místo. Byl jediným skutečně svobodným občanem své doby, vědom si toho, že všichni ostatní jsou otroky různých věcí: žádost, pýcha, strach, zármutek a hlavně slast. Pýcha je předsudek, bránící vidět pravdu tzn. hrát si na skromnost i na přepych Strach- je třeba překonat strach, být připraven kdykoliv zemřít, nebýt připoután...
Kynnická filozofie je zkratkou ke ctnosti. Na vrchol Athén vedou dvě cesty. Jedna dlouhá a pohodlná a druhá po skále, krátká, přímá a rychlá.
V souladu s kynickým učením také neměl žádný dům ani trvalé bydliště. Přespával v sudu nebo v pithu, který se stal symbolem toho, do jaké míry lze omezit lidské potřeby. Tvrzení o sudu může být však smyšlené, neb ve staré řečtině existoval stejný výraz jak pro sud, tak i pro konec vesnice.[zdroj?]. Říká se, že nevlastnil nic kromě pláště, do kterého se obléká a kterým se přikrývá a misku na pití. Časem si ale všiml, že pes chlemtá vodu z louže a pochopil (spíše, že dítě pije holýma rukama>> dítě mu dalo lekci, že umí žít ještě svobodněji), že ta miska je zbytečná a zahodil ji.
Jestli jsou tyto historky pravdivé nebo ne, jsou to jediná svědectví, která o kynicích víme. Kynikové totiž považovali psaní za zbytečné.
