Bristol Beaufighter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bristol Beaufighter
Beaufighter
Typ:	stíhací, torpédový a bitevní letoun
Výrobce:	Bristol
Konstruktér:	Leslie Frise Roy Fedden
První let:	17. července 1939[1]
Zaveden:	27. července 1940[1]
Vyřazen:	1960 (RAAF)
Hlavní uživatel:	Royal Air Force Royal Australian Air Force
Výroba:	květen 1940–říjen 1945
Vyrobeno:	5943 ks

Bristol Beaufighter byla britská dvoumotorová stíhačka stavěná a používaná v době druhé světové války původně jako noční stíhací letoun, ale také jako bitevní a torpédový letoun.

Obsah 1 Vývoj 2 Bojové nasazení 3 Specifikace (Beaufighter X) 3.1 Technické údaje 3.2 Výkony 3.3 Výzbroj 3.3.1 Ve službě u Fighter Command 3.3.2 Ve službě u Costal Command 4 Odkazy 4.1 Reference 4.2 Literatura 4.3 Externí odkazy

[editovat] Vývoj

Již před druhou světovou válkou se vytvořila v Německu kategorie těžké stíhačky vyzbrojené kanóny a RAF podobný letoun citelně postrádala. Vývoj těchto letadel probíhal, ale k zásadní změně došlo, když továrna Bristol navrhla improvizaci, která vycházela z již stavěného letounu Bristol Beaufort. Prototyp letadla by hotový na podzim roku 1939 a první peruť obdržela sériově vyráběné letouny na podzim roku 1940. V květnu 1941 již mělo noční stíhací letectvo RAF k dispozici šest perutí, vyzbrojených těmito stroji. Letouny Beaufighter byly opravdu velice těžce vyzbrojenými stíhačkami. Mimo čtyř kanónů ráže 20 mm bylo instalovány v křídlech 6 kulometů ráže 7,7 mm. Letoun poháněla dvojice motorů Herkules, přičemž docházelo k jeho postupnému zdokonalování. Některé letouny byly vybaveny řadovými motory Rolls-Royce Merlin XX. Takto vybavené letouny byly označovány jako Beaufighter Mk.IIF, zatímco stroje s motory Hercules III nesly označení Beaufighter Mk.IF. V letadlech byly instalovány palubní radiolokátory s dosahem asi 6,5 km, díky nimž byl v listopadu 1940 sestřelen první nepřátelský letoun. Technický vývoj Beaufighteru pokračoval v dalších obměnách - byly zkoušeny typy bez kulometů, na kterých byla instalována čtyřkulometná střelecká věž za pilotní kabinu, pro potřeby velitelství pobřežního letectva vznikl typ bez kulometů, ale se zvětšenou zásobou paliva v křídelních nádržích. Stroje se tak kromě stíhacího určení dostal další úkoly - používal se též jako bitevní či jako torpédový letoun. V říjnu 1941 byly do letounů označených jako Beaufighter Mk.VI montovány motory Hercules VI, díky nimž dosáhla stíhačka rychlost až 536 km/h. Od roku 1943 byly pod křídla Beaufighterů montovány závěsy pro osm neřízených raket, navigátor - střelec mohl letoun bránit kulometem Vickers ráže 7,7 mm.

Celkem bylo ve Velké Británii vyrobeno 5934 Beaufighterů všech verzí, z toho 1369 kusů ve stíhací verzi.

[editovat] Bojové nasazení

Kromě Velké Británie bojovaly Beaufightery také v Barmě, Indii, Borneu a na dalších místech jihozápadní Asie. Stroje se jako noční stíhače účastnily bojů proti německým nočním bombardérům při bombardování Londýna a dalších britských měst. Beaufighter se také zapsal do historie českého letectví jako stroj, na němž bojovala řada československých nočních stíhačů při obraně Velké Británie.

[editovat] Specifikace (Beaufighter X)

[editovat] Technické údaje

• Posádka: 2 (pilot, navigátor)
• Délka: 12,6 m
• Rozpětí: 17,65 m
• Výška: 4,84 m
• Plocha křídel: 46,73 m²
• Prázdná hmotnost: 7 072 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 11 521 kg
• Pohonná jednotka: 2x hvězdicový motor Bristol Hercules
• Výkon pohonné jednotky:1 200 kW (1 600 k)

[editovat] Výkony

• Maximální rychlost: 515 km/h ve výšce 3 050 m
• Dolet: 2 816 km
• Dostup: 5 795 m bez torpéda
• Stoupavost: 8,2 m/s bez torpéda

[editovat] Výzbroj

• 4× 20mm kanón British Hispano Mk.II se zásobou 240 nábojů na zbraň (zprvu ve čtyřech bubnových zásobnících po 60 nábojích, které měnil druhý člen osádky, později bylo střelivo v pásech), uložené pod přídí letounu

[editovat] Ve službě u Fighter Command

• Kulomety:
  • 4× kulomet ráže 7,7 mm (na pravém křídle)
  • 2× kulomet ráže 7,7 mm (na levém křídle)
• Rakety: 8× rakety RP-3 nebo
• Pumy: 2× 1000librová (454kilogramová) puma

[editovat] Ve službě u Costal Command

• Kulomety:
  • 1× ručně ovládaný kulomet Vickers GO nebo
  • 1× ručně ovládaný kulomet Browning ráže 7,7 mm pro navigátora
• Bomby: 1× 457mm torpédo

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b} HURT, Zdeněk, aj. Letov Š-328, Bristol Beaufighter, Mikojan-Gurjevič MiG-19. Autor části Bristol Beaufighter Zdeněk Hurt. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1991. (Triáda; sv. 7.) ISBN 80-206-0203-8. S. 47.

[editovat] Literatura

• Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45
• HURT, Zdeněk, aj. Letov Š-328, Bristol Beaufighter, Mikojan-Gurjevič MiG-19. Autor části Bristol Beaufighter Zdeněk Hurt. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1991. (Triáda; sv. 7.) ISBN 80-206-0203-8.

[editovat] Externí odkazy

• (cs) AirWar - Bristol Beaufighter

Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války
Stíhací letouny
Firebrand | Roc | Defiant | Beaufighter | Blenheim | Mosquito | Firefly | Fulmar | Meteor | Gladiator | Hurricane | Tempest | Typhoon | Spitfire | Seafire | Whirlwind | Boomerang
Bombardovací a torpédové letouny
Battle | Blenheim | Beaufort | Buckingham | Hampden | Whitley | Wellington | Henley | Stirling | Halifax | Manchester | Lancaster | Skua | Barracuda | Albacore | Swordfish
Transportní letouny a kluzáky	Průzkumné a spojovací letouny
Bombay | Albemarle | York | Hotspur | Hamilcar | Horsa	Sunderland | Lerwick | Walrus | Anson | Botha | Warwick Lysander | Auster | Vincent | Proctor
Cvičné letouny	Experimentální letouny a prototypy
Tutor | Magister | Tiger Moth | Oxford	E.28/39 | MB 5 | Spearfish | Vampire | Hawker Fury