Boulton Paul Defiant
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Boulton Paul Defiant | |
|---|---|
 |
|
|
|
|
| Typ: | stíhací letoun |
| Výrobce: | Boulton Paul Aircraft |
| První let: | 11. srpna 1937 |
| Zaveden: | prosinec 1939 |
| Hlavní uživatel: | Royal Air Force Royal Australian Air Force Indian Air Force |
| Vyrobeno: | 1064 ks |
Boulton Paul Defiant byl britský stíhací letoun nasazený na počátku druhé světové války (květen 1940 - 1942) do bojů proti Luftwaffe. Šlo o poslední bojově nasazený věžový stíhací letoun v britském letectvu.
Jedinou výzbroj první verze Defiant Mk.I představovala čtveřice spřažených kulometů umístěná v otočné věži za kabinou pilota. Zpočátku měl letoun určité úspěchy, neboť nezkušení němečtí stíhači si jej pletli s letounem Hawker Hurricane. Přibližovali se tedy k němu zezadu shora a nezřídka svůj fatální omyl zjistili teprve poté, kdy střelec britského letounu zahájil palbu.
Němečtí piloti se ovšem brzy naučili Defiant rozpoznávat, a pak se situace radikálně obrátila: slabě vyzbrojený, pomalý a neohrabaný Defiant, který nemohl střílet dopředu a trpěl komplikovanou komunikací mezi pilotem a střelcem, byl pro německého stíhače snadným a prakticky bezbranným terčem. Pouze sestava většího počtu Defiantů dokázala klást účinnější odpor, který ovšem vyžadoval čistě obrannou formaci neumožňující efektivní útok.
Z tohoto důvodu byl letoun přemístěn k nočnímu stíhání (červenec 1940), kde následně dosáhl určitých úspěchů. Pro účely nočního stíhání bylo lépe uzpůsobeno 207 kusů nově vyrobené verze Defiant Mk.II. Tato verze byla vybavena leteckým radarem AI Mk IV a motorem Merlin XX.
Defiant byl definitivně vyřazen z výzbroje bojových jednotek v roce 1942. Poté byl ještě používán jako záchranný a tréninkový letoun a jako letoun pro vlečení cvičných cílů. Bylo vyrobeno ještě 140 kusů verze Defiant Mk.III bez otočné věže, které se používaly výhradně k vlekání cvičných terčů.
Obsah |
[editovat] Specifikace (Defiant Mk.I)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 2 (pilot a střelec)
- Délka: 10,77 m
- Rozpětí: 11,99 m
- Výška: 3,71 m
- Plocha křídel: 23,23 m²
- Plošné zatížení: kg/m²
- Prázdná hmotnost: 2755 kg
- Vzletová hmotnost : 3773 kg
- Pohonná jednotka: 1x kapalinou chlazený 12válec do V Rolls-Royce Merlin III
- Výkon pohonné jednotky: 768 kW (1 030 hp)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 489 km/h
- Dolet: 748 km
- Dostup: 9250 m
- Stoupavost: 9,65 m/s
- Poměr výkon/hmotnost: 204 W/kg
[editovat] Výzbroj
- 4 kulomety Browning ráže 7,7 mm v hydraulicky ovládané hřbetní věži (600 nábojů na hlaveň, celkem 2400 nábojů)
 Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války |
||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Firebrand | Roc | Defiant | Beaufighter | Blenheim | Mosquito | Firefly | Fulmar | Meteor | Gladiator | Hurricane | Tempest | Typhoon | Spitfire | Seafire | Whirlwind | Boomerang | ||
| Bombardovací a torpédové letouny | ||
| Battle | Blenheim | Beaufort | Buckingham | Hampden | Whitley | Wellington | Henley | Stirling | Halifax | Manchester | Lancaster | Skua | Barracuda | Albacore | Swordfish | ||
| Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | |
| Bombay | Albemarle | York | Hotspur | Hamilcar | Horsa | Sunderland | Lerwick | Walrus | Anson | Botha | Warwick Lysander | Auster | Vincent | Proctor |
|
| Cvičné letouny | Experimentální letouny a prototypy | |
| Tutor | Magister | Tiger Moth | Oxford | E.28/39 | MB 5 | Spearfish | Vampire | Hawker Fury | |
