Amen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Semitské výrazy v křesťanství |
| Aleluja |
| Amen |
| Hosana |
| Maranata |
| Sabaoth |
Při modlitbách často používané slovo amen je hebrejského původu. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين ámín).
Hebrejské adverbium אמן ámén znamená především „jistě“, „opravdu“. Je etymologicky spojeno se slovesem אמן ámán, které znamená v základním tvaru (tj. v qalu) „vychovávat“. Podstatné jsou však odvozené formy: v nifalu znamená „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hifilu věřit či uvěřit. Odvozené substantivum אמת emet znamená „to, co je stálé a pevné“, tj. „pravda“. V tomto významu se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“.
V židovských, křesťanských a islámských modlitbách či požehnáních se používá jako závěrečné, stvrzující slovo. Nalezneme ho například i na konci mnoha biblických požehnání či na konci několika žalmů (41, 72, 89, 106). V Koránu se nachází na konci první súry. Někdy (zřídka) je možné se setkat s jeho překladem: „Tak buď“. V italštině se především ve starších textech (pol. 20. století) s překladem „così sia“, česky „tak se staň“.
V židovství bývá někdy interpretováno jako akronym אל מלך נאמן Él Melech Neémán, „Bůh král (je) věrný“.
Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství.
[editovat] Slovo amen v běžné mluvě
V běžné řeči se slovo amen používá pro vyjádření jistoty nebo ještě častěji k vyjádření definitivního konce či závěru: „Je s ním ámen“, tj. „Je s ním konec“. Tento přenesený význam patrně pochází z používání slova amen na konci modliteb, kde bylo vnímáno nikoli jako stvrzení modlitby, nýbrž jako označení jejího závěru, jako poslední, zakončující slova.
