Vtip
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vtip, anekdota, popřípadě fór je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu.
Obsah |
[editovat] Historie
Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. stol n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).
V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela.
Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).
S rozvojem tisku se stávají samozřejmou a oblíbenou součástí periodik i kalendářů.
[editovat] Dnes
Dnes v literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.
Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin (např. lékařské, politické, skotské, policejní, o blondýnkách, o zvířátkách, o žárovkách, židovské, erotické a další). Podle použitých prostředků můžeme ve vtipech nacházet např. černý nebo absurdní humor.
S vtipy se lze setkat v periodickém tisku, často ve zvláštních rubrikách; existují i specializované časopisy, např. Dikobraz, Trnky brnky, Vyškeřák, které vydávají vtipy slovní i kreslené. Vycházejí i knížečky, které bývají zaměřené tematicky.
[editovat] Kulturní význam
V životě mnoha známých osobností hrála právě anekdota (vtip) velikou roli. Například Sigmund Freud o vtipu napsal celou knihu a považoval jej za jednu z možností vyjádření názorů a pocitů, které bychom za normálních okolností veřejně neprojevili. Jaroslav Hašek v anekdotickém stylu lidového vyprávění objevil osobitý literárně tvůrčí smysl.
Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici, kteří často mají svou oblíbenou sortu vtipů. Například Jan Werich miloval anekdoty židovské.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- Databáze vtipů na serveru Pitevna.cz
- Digitalizovaný archiv časopisů (mj. Humoristické listy, Rarach, Šibeničky, Šotek)
