Vchynicko-tetovský plavební kanál
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Vchynicko-tetovský plavební kanál | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||
Vchynicko-tetovský plavební kanál je vodní tok, který sloužil v minulosti pro plavení hojného šumavského dřeva. Obchází nesplavný úsek Vydry pod Antýglem. Vodní cesta o celkové délce 13,6 km spojovala řečiště Vydry s říčkou Křemelná.
[editovat] Průběh toku
Začíná u obnoveného Hradlového mostu ve výšce 940 m nad mořem zhruba na polovině cesty mezi Modravou a Antýglem, odkud je odváděna voda z řeky Vydry do vybudovaného kanálu. Pokud není zvětšený průtok, zůstává balvanité řečiště Vydry v tomto úseku skoro prázdné. Teprve drobné přítoky a hlavně Hamerský potok zčásti naplní její koryto. Nahnědlá, ale křišťálově čistá voda z rozsáhlých šumavských rašelinišť protéká volně kanálem, který je široký 3–5 m a v necelé metrové hloubce prosvítá převážně písčité dno. Jen v místech zúžení u skluzu, vytvořeného z obrovitých vyhlazených žulových bloků, zvyšuje voda svoji rychlost. Právě tento úsek dokumentuje umění tehdejších kameníků nejlépe. Před osmým kilometrem má kanál nadmořskou výšku 897 m. Na zhruba 9. km prochází kanálem Luční potok (Wiesenbach), na kterém je Kubelbeckova pila. Kanál se vine téměř po vrstevnici ve srázných svazích Kostelního (1012 m) a Spáleného vrchu (1013 m). Ve výšce 890 m na Mechově (Mosau) dnes vtéká voda do potrubí, zatímco další koryto kanálu směrem do Křemelné slouží jen jako přepad, odkud prudce spadá podzemními rourami do Křemelné. Vyústění je v dnešní době ve špatném technickém stavu.
[editovat] Využití
Vchynicko-Tetovský plavební kanál již dlouho neslouží pro plavení dřeva a zůstává, byť v pozměněné podobě, kterou mu daly úpravy ze třicátých let 20. století, do dnešní doby svědectvím rozsáhlých technických znalostí a organizačních schopností nejenom svého tvůrce inženýra Josefa Rosenauera, ale i prostých tesařů a jiných dělníků, kteří na jeho stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek. Atmosféru této části Šumavy 19. století ve svých románech zvěčnil spisovatel Karel Klostermann.
Zřízení plavebního kanálu a rozšíření těžby dřeva dalo podnět k další vlně osidlování této části Šumavy. Již Rosenauer počítal s 312 stálými dřevorubci, pro něž bylo nutno postavit domky buď ve stávajících vesnicích, nebo v nově založených osadách. V té době vznikla v Dlouhé Vsi charakteristická řada 22 dvojdomků pro 44 rodin, nově byla postavena obydlí ve vsi Nová Studnice (13 domků), Zelenohorský Dvůr (18 domků), Zelenohorská Huť (38 domků), Filipova Huť (17 domků), Schatzův Les i dalších. Tyto osady byly komunistickou vládou po roce 1948 prakticky vymazány z mapy.
V dnešní době slouží část kanálu jako přívod vody pro vodní elektrárnu na Čeňkově Pile. Po celé jeho délce až do Mechova-Srní je velmi pěkná naučná stezka a rozhodně stojí za pěší výlet, případně nenáročný cyklistický.
