Ukrajinská hymna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Verze ukrajinské hymny před rokem 2003, později se mírně změnily první dva verše

Píseň Šče ne vmerla Ukrajina (Ще не вмерла Українa), Ještě Ukrajina nezemřela, je státní hymna Ukrajiny. Autorem textu, napsaného v roce 1862 roku je Pavlo Čubynskyj (Павло Чубинський), etnograf a básník z Kyjeva, vyhnanec. Hudbu složil v roce 1863 kněz Mychajlo Verbyckyj (Михайло Вербицький), skladatel a sbormistr. Píseň brzy dosáhla značné popularity na celé Ukrajině. Během ukrajinské revoluce v roce 1917 byla oficálně přijata jako hymna.

V období přičlenění Ukrajiny do SSSR byla zakázána a vrátila se spolu s perestrojkou.

V roce 1992 přijal ukrajinský parlament pouze hudbu hymny a text měl byt stanoven zvláštním zákonem. Soutěžní komise však soudila, že žádná z navrhovaných verzí není pro hymnu vhodná. Nakonec na návrh prezidenta Leonida Kučmy byla přijata jako hymna první sloka s refrénem poněkud upravené básně Čubynského.

Definitivní schválení se uskutečnilo po sedmi letech, v roce 2003. Spory se týkaly mj. podobnosti počátečních slov hymny Ještě Ukrajina nezemřela polské hymně Jeszcze Polska nie zginęła (což znamená Ještě Polsko neumřelo), v čemž někteří viděli vliv polského prostředí na ukrajinské záležitosti. Zmíněná změna obsahu první sloky spočívala v nahrazení příliš pesimistických slov Ще не вмерла Українa і слава, і воля, slovy Ще не вмерла України ні слава, ні воля (tzn. místo Ještě neumřela Ukrajina, i sláva i svoboda se objevilo Ještě neumřela Ukrajiny ani sláva ani svoboda). Druhá změna se týkala druhého verše, kde byla slova „bratři mladí“ nahrazena slovy „bratři Ukrajinci“.

Další problém se týkal druhé sloky, které podle názoru proruských kruhů mohly zase naznačovat nároky vůči ukrajinským sousedům. Kvůli výše uvedeným námitkám se v oficiálních provedeních hymny nehraje druhá a třetí sloka, pouze první sloka s dvakrát hraným refrénem.

[editovat] Text hymny a překlad

Jako hymna se zpívá první sloka a dvakrát refrén.

Originální text	Transkripce	Český překlad
Ще не вмерла України ні слава, ні воля, Ще нам, браття українці, усміхнеться доля. Згинуть наші воріженьки, як роса на сонці. Запануєм і ми, браття, у своїй сторонці. Душу й тіло ми положим за нашу свободу, І покажем, що ми, браття, козацького роду. Станем, браття, в бій кривавий від Сяну до Дону, В ріднім краю панувати не дамо нікому; Чорне море ще всміхнеться, дід Дніпро зрадіє, Ще у нашій Україні доленька наспіє. Душу й тіло... А завзяття, праця щира свого ще докаже, Ще ся волі в Україні піснь гучна розляже, За Карпати відоб'ється, згомонить степами, України слава стане помiж народами. Душу й тіло…	Šče ne vmerla Ukrajiny ni slava, ni volja, Šče nam, brattja ukrainci, usmichneťsja dolja. Zhynuť naši vorižeňky, jak rosa na sonci, Zapanujem i my, brattja, u svojij storonci. Dušu j tilo my položym za našu svobodu I pokažem, ščo my, brattja, kozackoho rodu. Stanem, brattja, v bij kryvavyj vid Sjanu do Donu, V ridnim kraju panuvaty ne damo nikomu; Čorne more šče vsmichneťsja, did Dnipro zpadije, Šče u našij Ukrajini doleňka naspije. Dušu j tilo... A zavzjattja, pracja ščyra svoho šče dokaže, Šče sja voli v Ukrajini pisň hučna rozljaže, Za Karpaty vidob'jeťsja, zhomonyť stepamy, Ukrajiny slava stane pomiž narodamy. Dušu j tilo…	Ještě neumřela Ukrajiny ani sláva, ani svoboda, Ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje. Zhynou nepřátelé naši jako rosa na slunci, Začneme konečně vládnout v naší zemi. Duši, tělo, obětujeme za naši svobodu, Ukážeme, že jsme, bratři, z kozáckého rodu. Všichni za svobodu se postavíme od Sanu k Donu, V domovině otců nenecháme nikoho vládnout. Černé moře se usměje, děd Dněpr zaraduje, V naší Ukrajině se osud změní. Duši, tělo... Práce rukou a upřímné nadšení doplní svoje A svobody píseň bouřliva se po kraji rozlehne, Za Karpaty se odrazí a po stepích zahřmí, Sláva Ukrajiny stane mezi národy. Duši, tělo...