Tereza Boučková
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tereza Boučková (* 24. května 1957, Praha) je česká spisovatelka, scénáristka a publicistka. Je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku.
Obsah |
[editovat] Život
Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické škole, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit.
Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha (Play Macbeth).
Od roku 2001 je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země. V Evropských volbách 2004 kandidovala pro Stranu zelených [1].
Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská (Vráž u Berouna, v katastru obce Svatý Jan pod Skalou), kde žijí dodnes. Mají tři syny, dva adoptované, Dominika a Mariána, a jednoho vlastního, Vincka (*1991).
[editovat] Dílo
Na konci 80. let 20. století samizdatově (Edice Expedice, časopisy Revolver Revue, Host) publikovala několik povídek, povídka Indiánský běh vyvolal rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Podle této povídky je také pojmenována celá kniha (sbírka tří próz Indiánský běh, Žena z okolí Týru a Krok, sun, krok…), za kterou obdržela Cenu Jiřího Ortena (1990). Až poté vyšla kniha oficiálně, v roce 1991 v nakladatelství Fragment a o rok později v nakladatelství Grafoprint v rozšířeném vydání ilustrovaném autorčiným bratrem Ondřejem Kohoutem pod názvem Indiánský běh a Končiny štěstí, končiny ticha. Kniha byla přeložena do několika jazyků.
V první polovině 90. let napsala divadelní hry Romeo na kolečkách a Hana a Marie.
Prózy Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, Krákorám jsou jednotlivě zastoupeny v antologiích české literatury v USA, Velké Británii, Dánsku, Polsku, Srbsku, Koreji atd., časopisecky byly publikovány v mnoha dalších zemích.
Napsala také scénář k celovečernímu filmu Smradi, který měl premiéru v roce 2002 a byl nominován na Českého lva v sedmi kategoriích, jedna z nominací byla také za scénář. Děj je inspirován životním příběhem manželů Boučkových, adopcí dvou romských dětí.
Vystupuje také s písničkářem Bedřichem Ludvíkem. Setkali se v České televizi, kde Bedřich Ludvík byl jedním z dramaturgů filmu Smradi.
[editovat] Citáty
- "Děti jsem si brala prostě proto, že jsem děti mít chtěla. Adoptovali jsme je za totality, kdy jsem měla šílený kádrový profil, takže jsem se bála, že mi vůbec žádné dítě nedají. Nedali mi pas, nesměla jsem asi jedenáct let vůbec vycestovat a vyhazovali mě i z místa uklízečky v nemocnici, takže jsem se fakt strašně bála, že se budou mstít i takhle. Říkala jsem si, že to asi dělá režimu takovou radost nedovolit mi ale opravdu vůbec nic. Takže my jsme si do dotazníku napsali, že chceme jakékoli dítě. Ale je fakt, že i kdybych ten kádrový profil neměla, že bych to tam napsala stejně."
–v rozhovoru s Martinem Anderem a Romanou Lysákovou, Sedmá generace, 6/06 [2]
[editovat] O Tereze Boučkové
- "Smysl možno najít na vlastní pěst, bez doktrín. Příklad? Moje dcera Tereza Boučková. Adoptovala dvě romské děti. Řekli jí totiž, že na bílé by musela dlouho čekat, kdežto barevné může mít hned. Hlubší smysl to původně nemělo. A dnes je neokázalý boj za práva menšin tématem jejího života."
–Pavel Kohout v rozhovoru s Ladislavem Vereckým „Pavel Kohout: Disident, který spoluzakládal StB“, Reflex [3]
[editovat] Z děl
- "Je vědecky prokázané, že chování a jednání člověka je z devadesáti procent dané genetickými vlastnostmi a jen deset procent se dá ovlivnit výchovou. Uvědom si, že teď už matky neodkládají své dítě, protože jsou chudé anebo těžce nemocné, ale protože jsou omezené, sobecké, cynické. Pijí, kouří, fetují, prostituují se a je jim všechno jedno. Jejich děti jsou mentálně nedostačující už z důvodu podmínek v těhotenství. A k tomu si přičti ten genetický dárek. Ty děti jsou agresivní, tupé, až dementní. Myslíš si, že nějaké dítě zachráníš, když mu dáš lásku a rodinu, že z něho vychováš dobrého člověka, ale jenom si zničíš život. Já mám spoustu bezdětných přátel a jsou šťastní. Měla by ses naučit žít bez dětí."
–Indiánský běh
- "Nikdy si nechtěla začít s ženatým mužem. Ona nezačala. Zná jeho ženu a nechce, aby ji kvůli ní opustil. Chce, aby o ní řekl své ženě. Chce o jejich lásce říct své ženě, zatím jen něco naznačil. Chce žít v pravdě, a ne dvojím životem. Chce, aby byl opatrný, bojí se o něho. Neber si na sebe starosti, které ti nepatří. Sviť láskou, jak to umíš. Mysli si třeba, že čekáš děťátko. Buď vyrovnaná, a když budeš propadat depresím, vzpomeň si na lidi, co jsou na tom hůř. Chce mít děťátko. Chce dát své lásce podobu syna, chce mu dát syna, lásku za lásku. Krásné je žít!"
–Končiny štěstí, končiny ticha
[editovat] Bibliografie
- Indiánský běh, Fragment, 1991
- Indiánský běh a Končiny štěstí, končiny ticha, Grafoprint, 1992 (il. Ondřej Kohout)
- Křepelice, Fragment, 1993 – novela
- Když milujete muže, Středoevropské nakladatelství, 1995 – obsahuje i novelu Křepelice
- Krákorám, Hynek, 1998
- Indiánský běh; Křepelice; Když milujete muže; Krákorám, Knižní klub, 1999, 2. vydání 2002
- Sodoma komora, Větrné mlýny, Brno 2003
- Jen si tak trochu schnít – fejetony o mužích a lidech, Petrov, 2004
- Rok kohouta, Odeon, 2008
[editovat] Divadelní hry
- Romeo na kolečkách
- Hana a Marie
- Silnice, 2007, divadelní adaptace filmu Federica Felliniho
[editovat] Filmografie
[editovat] Externí odkazy
- heslo na Portálu české literatury
- Sedmnáct let s dětmi odjinud, rozhovor Ireny Jirků s Terezou Boučkovou, Marianne, 14.4.2006
- Prokletí nechtěných dětí, Jáchym Topol, Respekt 15/06 – na tento článek podala Tereza Boučková stížnost u Syndikátu novinářů ČR: „…Kolegyně Boučková si stěžuje, že J. Topol hrubě zkreslil a zneužil její rozhovor pro časopis Marianne, týkající se její osobní zkušenosti. V Respektu byly použity jen kusy citací, z nichž Jáchym Topol vyvodil vlastní závěry. Redakce Respektu následně odmítla uveřejnit celý text, kde Tereza Boučková věc chtěla uvést na pravou míru…“ [7]
