Sturm und Drang
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sturm und Drang (česky Bouře a vzdor) bylo německé preromantické literární hnutí, působící v letech 1767 – 1785.
Sturm und Drang získalo své jméno podle stejnojmenné hry Friedricha Maxmiliana Klingera, někdy bývá označováno podle svého programu jako „éra géniů“ (německy Geniezeit).
Toto hnutí působilo pouze v německé literatuře, vzniklo jako určitá reakce na éru racionalismu a osvícenství. Na rozdíl od tehdejších trendů, které vyzdvihovaly rozum, přišlo Sturm und Drang s návratem k emocím. Tato snaha o emotivnost vyústila ve snahu o rozvoj geniální osobnosti, která by nejednala racionálně, ale právě naopak rozvíjela svoji emocionalitu. Ve svých dílech tak tito literáti kladli velký důraz na cit a fantazii, což nutně vedlo ke zdůrazňování tvůrčí i osobní svobody a nadřazenosti osobnosti nad pravidly a autoritami. Z těchto myšlenek vznikl požadavek na originalitu, inspirací k jednotlivý dílům byla především příroda a lidová slovesnost.
Tyto myšlenky vyústily ve vzpouru mladé generace proti konvencím, a to nejen literárním, ale postupně i společenským. Nejpříhodnějším literárním útvarem pro jejich díla bylo drama, které nejvíce umožnilo naplnit tyto ideály.
V omezené míře se toto hnutí odrazilo i v hudbě, kde však nedosáhlo významu jako v literatuře.
Myšlenky hnutí silně ovlivnily německý romantismus. Patrný byl zejména vliv Schillera a důraz na iracionalismus.
[editovat] Představitelé
- Johann Wolfgang Goethe
- Friedrich Schiller (v mladším věku)
- Friedrich Maxmilian Klinger
- Jakob Michael Reinhold Lenz
- Gottfried August Bürger
- Heinrich Wilhelm von Gerstenberg
- Johann Georg Hamann
- Johann Jakob Wilhelm Heinse
- Johann Gottfried Herder