Racionalismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Racionalismus (z lat. ratio, rozum) znamená:
- v běžné řeči postoj, který k problémům přistupuje především rozumem, racionálně;
- ve filosofii je to směr, který zdůrazňuje rozumovou stránu poznání. Pravé poznání je možné jen díky rozumovým soudům.
Obsah |
[editovat] Poznání
Racionalisté - v protikladu k empirismu - jsou přesvědčeni, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti. Platón rozlišil pouhé mínění (doxa) od pravého a jistého poznání (epistémé), které je možné jen jako poznání idejí. Tyto ideje však mohou být zkušeností ospravedlněny. Jsou odvozeny určitým způsobem ze struktury lidského myšlení, anebo existují nezávisle na něm. Pokud existují nezávisle na myšlení, může je lidský rozum pochopit v okamžiku, kdy dosáhne určité úrovně vyspělosti.
Základem racionalismu je Descartesův výrok „Myslím, tedy jsem.“ Skeptik je tímto výrokem vybídnut k zamyšlení, zda už pouhý fakt jeho pochybování neimplikuje, že existuje ten, kdo pochybuje. Podobný systém vytvořil též Baruch Spinoza, podle něhož ovšem existuje jediná podstata, totiž bůh. Naopak Gottfried Leibniz vyvinul systém, v němž existuje nekonečný počet podstat, tzv. monád.
[editovat] Představitelé racionalismu
- Anaxagoras
- René Descartes
- Benjamin Franklin
- Robert G. Ingersoll
- Immanuel Kant
- Gottfried Wilhelm Leibniz
- Nicolas Malebranche
- Thomas Paine
- Parmenidés
- Karl Popper
- Bertrand Russell
- Baruch Spinoza
- Voltaire
[editovat] Viz též
[editovat] Na internetu
[editovat] Literatura
- ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha: SPN, 1990: ISBN 80-04-25414-4.