Baruch Spinoza
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baruch (lat. Benedictus) Spinoza (24. listopadu 1632, Amsterdam – 21. února 1677, Haag) byl nizozemský židovský filozof, který mj. kriticky rozvinul Descartovu nauku o dvou substancích. Mezi současníky byl jeden z nejdůslednějších racionalistů a jeden ze zakladatelů kritického studia Bible.
[editovat] Nauka o dvou substancích
Podle Spinozy jsou obě substance (res cogitans, neboli duch, a res extensa, neboli matérie) v tom smyslu, že z rozlehlosti a myšlení učinil pouhé atributy jediné substance, jež disponuje a projevuje se nekonečným počtem atributů, z nichž jsou nám lidem nejsnáze přístupny právě rozlehlost (identická s matérií) a myšlení (jež představuje jakoukoliv aktivitu mysli od smyslového čití, přes imaginaci, afekty až po ideje).
Substance je nepodmíněným předpokladem, tj. je tím, co nemůže nebýt, tím co leží v základu a s čím se setkáváme jako s tzv. „jsoucnem“, aniž by však substance byla nějakou konkrétní jednotlivou neboli konečnou věcí (omnis determinatio negatio est), jelikož jsoucna neboli věci jsou jen modifikacemi jediné substance, která je neměnná, nedělitelná, nekonečná. Je-li substance jediná, nemá zdůvodnění mimo sebe a pokud musí být zdůvodněna, poskytuje sama faktem své jednosti a nutnosti (je tím, co nemůže nebýt) své zdůvodnění neboli je causa sui (příčinou sebe sama). Pro to Spinoza volí označení Deus - Bůh. Bůh je tedy předpokladem a základem všeho, co jest, aniž by sám byl v čemkoliv obsažen - Spinoza není z tohoto důvodu panteistou, jak obecně míní učebnice filosofie. Mezi bohem a věcmi panuje ontologická diference: bůh je základem věcí, ale není ve věcech; věci neskládají dohromady boha, ale nemohou bez něho existovat.
[editovat] Dílo
Spinoza předložil svou metafyzickou koncepci v díle Etika (přel. K. Hubka). Dále napsal komentář k Principům filosofie Reného Descarta doplněné o dodatek Metafyzické myšlenky. Předstupněm Etiky je nedokončené dílko Pojednání o nápravě rozumu: a o cestě, kterou je veden přímo k pravému poznání věcí.
