Sidon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sidon, nebo také Saïda (fénicky 
, řecky Σιδώνα, arabsky صيدا) je třetí největší město v Libanonu a dnes je hlavním městem Jižního gubernátu. Město leží na středomořském pobřeží, asi čtyřicet kilometrů severně od Tyru a čtyřicet kilometrů jižně od libanonského hlavního města Bejrútu. Jméno města znamená rybolov a má kolem 200 000 obyvatel, převážně muslimských sunnitů šíitů, z křesťanů jsou zde zastoupeni řečtí ortodoxní a maronitští katolíci.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Antika a nejstarší dějiny
Sidon byl osídlen již v dobách raného neolitu (6000 - 4000 př. n. l.). Byl jedním z nejstarších a nejdůležitějších fénických měst. Odtud a dalších levantských přístavů Féničané vybudovali své obchodní impérium. Homér se zmiňuje o umění zdejších výrobců skla a purpuru. Ze Sidonu také pocházeli kolonisté, kteří založili a osídlili Tyros, který se záhy stal mocným a bohatým přístavem, který se Sidonem neustále soupeřil s status metropole - fénického mateřského města.
Roku 1855 byl nalezen sarkofág krále Ešmunzara II., který je dnes umístěn v Louvru. Z fénických znaků na jeho víku byl rozluštěn nápis „Král Sidoňanů“, pocházející nejspíš z 5. století před Kristem, ale i další informace, že králova matka byla kněžkou Aštarte, „bohyně sidonské“. Nápisy také hovoří o bozích Ešmun a Ba'al, pán Sidonu (kteří mohou, ale nemusí být jedna a táž osoba), kteří jsou vykreslování jako hlavní sidonská božstva. Aštarte bývá nazývána Aštarte-Šem-Baal - což znamená Aštarte jméno Pána a tento titul byl nalezen i v ugaritských textech.
V průběhu dějin byl Sidon mnohokrát dobyt různými národy: Asyřany, Baylóňany, Egypťany, Peršany, Řeky a nakonec Římany. Podobně jako další fénická města, i Sidon dobýváním velmi utrpěl. Ke konci perské nadvlády, roku 351 př. n. l. do Sidonu vtrhl perský velkokrál Artaxerxés III. a nedlouho na to, roku 333 př. n. l. jej dobyl Alexandr Veliký, čímž v Sidonu započala éra helénismu. Za vlády Alexandrových nástupců (tzv. diadochů) Sidon požíval relativní svobody.
Když Sidon padl do rukou Římanů, začali zde razit své stříbrné mince. Za vlády Římanů bylo ve městě vybudováno divadlo a několik dalších monumentálních památek z této doby. Za vlády římského císaře Heliogabala zde byla založena římská kolonie, nesoucí jméno Colonia Aurelia Pia Sidon
[editovat] Byzanc, Arabové a křižáci
- Podrobnější informace naleznete v článku Sidonské panství.
Během nadvlády Východořímské, potažmo Byzantské říše zažil Sidon roku 551 obrovské zemětřesení, které zničilo většinu starých fénických měst a budov a to včetně Bejrútské právnické školy, která se poté uchýlila do Sidonu. Roku 636 bylo město dobyto Araby.
4. prosince roku 1110 byl Sidon dobyt křižáckými vojsky jeruzalémského krále Balduina I. a jejich norskými spojenci pod velením krále Sigurda. Sidon se následně stal centrem Sidonského panství, důležitého vazala Jeruzalémského království. Křižáci ve městě zbudovali Mořský hrad a ve 13. století také Hrad svatého Ludvíka. Během křížových výprav byl Sidon několikrát dobyt a vydrancován. Roku 1249 byl zničen Saracény a o jedenáct let později znovu Mongoly.
[editovat] Novověk
Poté, co se Sidon v 17. století stal součástí Osmanské říše, začal znovu nabývat svou dávnou slávu coby důležité obchodní centrum. Po první světové válce se město stalo součásti Francouzského mandátu Libanon. Během druhé světové války byl Sidon, jakož i zbytek Libanonu dobyt britskými sbory, které bojovaly na Blízkém východě proti Vichystické Francii. V dalších letech se stal významným městem nezávislého Libanonu.
Poté, co roku 1948, po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael následoval velký příliv palestinských Arabů do Libanonu, kteří přišli i do Sidonu, kde založili dva velké uprchlické tábory Ajn al-Hilweh a Mia Mia. Tábory vyrostly de facto v těsném sousedství města, ale mají svou vlastní samosprávu i politický status, který z nich dělá druh enklávy. v téže době město opustili zbývající Židé.
V roce 2000 byl otevřen i Sidonský mezinárodní stadion, který téhož roku hostil Mistrovství Asie ve fotbale.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- Michael Sommer, Die Phönizier – Handelsherren zwischen Orient und Okzident Kröner Verlag 2005 ISBN 3520454017
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- Lebanon, the Cedars' Land: Sidon
- Destination Lebanon: Sidon
- Fondation Audi (includes a virtual tour of The Soap Museum and other heritage sites in the Old City)
- Sam Houston State University: Nicholas C. J. Pappas: The Inscription on the Sarcophagus of the Phoenician King Eshmunazar
- Notes on Sidon
- Architecture in the City
- Sidon excavations
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Sidon na anglické Wikipedii.
