Royal Aircraft Factory S.E.5
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Royal Aircraft Factory S.E.5 | |
|---|---|
 |
|
| Britská stíhací peruť s letouny S.E.5a | |
| Typ: | stíhací |
| Výrobce: | Royal Aircraft Factory |
| Konstruktér: | H. P. Folland, J. Kenworthy |
| První let: | 22. listopadu 1916 |
| Zaveden: | 1917 |
| Vyřazen: | 1918 |
| Hlavní uživatel: | Velká Británie |
| Vyrobeno: | 5205 ks |
Royal Aircraft Factory S.E.5 byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun používaný v první světové válce, vyráběný firmou Royal Aircraft Factory. Vyráběl se v základní verzi S.E.5 (S.E.5s) a později jako vylepšená verze s výkonnějším motorem S.E.5a.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Požadavek na vývoj nového stíhacího letounu vznikl pod dojmem momentální letecké převahy Německa během léta 1916. Nová stíhačka dostala řadový osmiválcový motor Hispano-Suiza 8a s výkonem 150 hp (112 kW) a první lety třech, zatím ještě neozbrojených S.E.5 (Scout Experimental 5) proběhly již v listopadu téhož roku. Dva stroje byly zničeny při havárii a na třetím se před zahájením sériové výroby provedly a testovaly ještě další úpravy.
Sotva bylo vyrobeno 77 kusů první varianty S.E.5 (S.E.5s), poháněné buď motory Hispano-Suiza 8A nebo licenčními motory W.4A Python, začal se vyrábět zdokonalený model S.E.5a. Všemi výrobci, mezi které patřily firmy Austin Motors a Vickers bylo vyrobeno celkem 5205 strojů S.E.5. Některé byly přestavěny na dvoumístné cvičné letouny. Po objednávce na 1000 strojů S.E.5 zahájila výrobu také americká firma Curtiss - před koncem války však vyrobila pouze jeden kus.
Použitím motorů řady Hispano-Suiza 8b nebo jejich licenčními deriváty, v Británii u firmy Wolseley Motors Ltd. vyráběnými motory W.4A* Viper, popř. reduktorovými motory Wolseley W.4B Adder s výkonem 200 hp (149 kW) se odstranily problémy s nízkým výkonem prvních motorů a maximální rychlost se zvýšila o 45 km/h.
Podobně jako jiné letouny firmy Royal Aircraft Factory (B.E.2, F.E.2) byl S.E.5 velmi stabilní a dobře vyzbrojený letoun, krom toho také jedním z nejrychlejších stíhačů Velké války srovnatelný například s francouzským SPADem S.XIII. Nebyl sice tak obratný jako Sopwith Camel, ale zase bezpečný pro méně zkušené piloty, kteří se Camelu obávali.
Výzbroj tvořil v trupu napůl zapuštěný synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a další kulomet Lewis stejné ráže nad horním křídlem upevněný na kolejnicovém závěsu, ze kterého byla možná střelba vzhůru nad letadlo. Poloha kokpitu blíže ke středu trupu sice znesnadňovala výhled směrem dolů vpřed, ale celkový výhled pilota byl uspokojivý.
[editovat] Na frontě
S.E.5 začala používat 56. peruť RFC v březnu 1917 i když na západní frontě zahájila bojové operace teprve následující měsíc průzkumným letem 22. dubna. Verze S.E.5a byla nasazena na frontu v červnu 1917. V roce 1918 bylo letouny S.E.5 vybaveno 21 perutí britského letectva a dvě perutě Spojených států. Létaly na nich mnohá letecká esa jako Billy Bishop, Edward Mannock nebo James McCudden. Legendární britský pilot Albert Ball, který zalétával jeden z prvních třech prototypů letoun zpočátku zavrhoval, nakonec však s tímto strojem nárokoval 17 ze svých 44 sestřelů. McCudden komentoval S.E.5 takto:
- Bylo skvělé sedět v letadle rychlejším než mají Hunové a vědět, že by měli raději zmizet dřív než zažijí opravdové peklo. (volný překlad)
Sholto Douglas, který vedl 84. peruť RFC a létal nejprve na S.E.5, chrakterizoval kvality letounu takto:
- Pohodlný s dobrým výhledem.
- Udržuje výkon i manévrovatelnost ve vysokých výškách.
- Stabilní s dobrým zrychlením při střemhlavém letu.
- Schopný prudkého stoupání.
- Použitelný v obranných i útočných manévrech.
- Celkově pevná konstrukce.
- Vybaven spolehlivým motorem.
[editovat] Varianty
[editovat] S.E.5
- První varianta s motorem Hispano-Suiza 8a, 150 k (112 kW).
- Vyrobeno 77 kusů.
[editovat] S.E.5a
- Nejvíce vyráběná vylepšená varianta s motorem Hispano-Suiza 8b, 200 k (149 kW).
[editovat] Technická data
[editovat] S.E.5
- Posádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 8,509 m (pozdější stroje 8,103 m)
- Délka: 6,375 m
- Výška: 2,895 m
- Plocha křídel: 23,21 m²
- Prázdná hmotnost: 634 kg
- Vzletová hmotnost: 878 kg
- Maximální rychlost:
- 196 km/h ve výšce 914 m
- 158 km/h ve výšce 4572 m
- Dostup: 5181 m
- Čas výstupu do výšky:
- 1981 m ÷ 8 min
- 4572 m ÷ 29 min 30 sec
- Vytrvalost 2,5 h
[editovat] Pohonná jednotka
- 1x vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8a
- Výkon motoru: 150 hp (112 kW)
[editovat] Výzbroj
- 1x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm polozapuštěný v trupu
- 1x kulomet Lewis ráže 7,7 mm nad horním křídlem
[editovat] S.E.5a
- Posádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 8,103 m
- Délka: 6,375 m
- Výška: 2,895 m
- Plocha křídel: 22,83 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 639 kg
- Vzletová hmotnost: 930 kg
- Maximální rychlost: 210 km/h
- Dostup: 6700 m
- Čas výstupu do výšky 1981 m: 6 min
- Vytrvalost 2,5 h
[editovat] Pohonná jednotka
- vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8b
- Výkon motoru: 200 hp (149 kW)
[editovat] Výzbroj
- 1x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm polozapuštěný v trupu
- 1x kulomet Lewis ráže 7,7 mm nad horním křídlem
[editovat] Uživatelé
- Austrálie
- Australian Flying Corps
- Royal Australian Air Force
- Jihoafrická unie (pozdější Jihoafrická republika)
- Kanada
- Polsko
- Spojené státy
- Velká Británie
[editovat] Prameny
- L+K 12, ročník LXIX (rubrika Letadla 1914-1918)
[editovat] Související články
| Britské vojenské letouny první světové války | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Airco D.H.2 | Airco D.H.5 | Armstrong Whitworth F.K.12 | Beardmore W.B.III | Bristol F.2 Fighter | Bristol Scout | Martinsyde F.4 Buzzard | Nieuport Nighthawk | R.A.F. B.E.12 | R.A.F. F.E.2 | R.A.F. F.E.8 | R.A.F. S.E.5 | Sopwith Baby | Sopwith Camel | Sopwith Dolphin | Sopwith Pup | Sopwith Snipe | Sopwith Triplane | Supermarine N.1B Baby | Vickers F.B.5 Gunbus | ||
| Bombardovací letouny | ||
| Airco D.H.4 | Airco D.H.9 | Airco D.H.9A | Airco D.H.10 Amiens | Handley Page O/100 | Handley Page O/400 | Handley Page V/1500 | Martinsyde G.100 | Short Bomber | Vickers Vimy | ||
| Námořní bombardovací letouny | Bitevní letouny | |
| Short Folder | Short S.166 | Short S.184 | Sopwith Cuckoo | Short S.81 | Sopwith Salamander | |
| Průzkumné letouny | Námořní průzkumné letouny | |
| Armstrong Whitworth F.K.8 | Avro 504 | R.A.F. B.E.2 | R.A.F. R.E.8 | Sopwith 1½ Strutter | Sopwith Tabloid | Vickers F.B.5 Gunbus | Vickers F.B.9 | Felixstowe-Porte F.2A | Felixstove-Porte F.3 | Fairey 127 (N.9) | |
| Prototypy a experimentální letouny | ||
| A.D. Type 1000 | Armstrong Whitworth F.K.10 | Avro 523 Pike | Avro 527 | Avro 529 | Avro 530 | Beardmore W.B.IV | Blackburn Blackburd | Bristol M.R.1 | Bristol T.T.A. | Bristol Braemar | Port Victoria P.V.7 | Port Victoria P.V.8 | R.A.F. N.E.1 | Short Shirl | Sopwith L.R.T.Tr. | Supermarine P.B.31E Nighthawk | Vickers F.B.7 | Westland Wagtail | Wight 187 | Wight Quadruplane | ||
