Renata Tebaldi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Renata Ersilia Clotilde Tebaldi (Pesaro, 1. únor 1922 - San Marino, 19. prosinec 2004) byla slavná italská sopranistka.

Maestro Arturo Toscanini ji pojmenoval jako „andělský hlas“. Kromě krásy a čistoty jejího hlasu, byla obdivována také pro eleganci scénického provedení rolí. Ve věku tří let byla zasažena dětskou obrnou, ze které se plně zotavila. Studovala na konzervatoři v Parmě pod vedením profesorů Brancucciho a Campogallianiho a později, v lyceu Gioacchina Rossiniho v Pesaru u slavné sopranistky Carmen Melisové. Roku 1944 debutovala v Rovigu v roli Eleny v opeře Mefistofele od Arriga Boita.

V roce 1946 se účastnila koncertu při znovuotevření divadla Scala v Miláně pod taktovkou dirigenta A. Toscaniniho, kde zpívala Modlitbu z Rossiniho Mojžíšovi v Egyptě (Mosè in Egitto) sopránový part v Te Deum Giuseppe Verdiho. Z tohoto představení se dochovala nahrávka.

V roce 1953 svým hlasem zastupovala Sophii Lorenovou v pěveckých scénách filmu "Aida" z roku 1953, režie Clemente Fracassi. Na americkém kontinentě debutovala v sanfranciské Opeře, a krátce nato, 31. ledna 1955, také poprvé zazpívala publiku v Metropolitní Opeře v New Yorku, kde R. Tebaldi ztvárnila roli Desdemony ve Verdiho 'Otellovi, kde byla partnerkou Mario Del Monacovi. Její výstupy v Metropolitan Opera se opakovaly po dlouhá léta s železnou pravidelností. Z mnoha jejích účinkování zmiňme například Mimì v Bohémě, Cio-Cio-San v Madama Butterfly, Toscu, Manon Lescaut, a Violettu v Traviatě. I když byla obdařena lyrickým sopránem, byla schopna skvěle se zhostit rolí, které vyžadují dramatické nadání (a hlas): jako například, kromě již zmíněných, role Leonory ze Síly osudu (Forza del destino) (podle zvukového záznamu firmy Decca z roku 1955 byla oslnivá), nebo Elisabetta z opery Don Carlos (o něco méně významná, pokud se týče věrnosti zvuku, než ta z oficiální diskografie: opět Decca pod vedením dirigenta G. Soltiho, s protagonistou Bergonzim).

Mezi velké množství světových vystoupení patří i jedna sezóna (1975-76) v SSSR. Mezi dirigenty, se kterými spolupracovala figurují jména jako Arturo Toscanini, Georg Solti či Herbert von Karajan. Ze scény odešla v roce 1976, po benefičním koncertu v divadle la Scala na podporu obětí zemětřesení v italském Friuli.

Říká se, že existovala rivalita mezi Tebaldiovou a Marií Callasovou, ale spíše než mezi oběma divami, zdá se že rivalita byla mezi nejvášnivějšími fanoušky obou pěvkyň. Ať už je tomu jakkoli, faktem je, že 16. září roku 1968 přišla Callasová do zákulisí osobně blahopřát Tebaldiové po jejím vystoupení v Adrianě Lecouvreur, čímž definitivně rozehnala veškeré pomluvy.

Renata Tebaldi zesnula dne 19. prosince 2004 v San Marinu, kde již několik let žila a je pohřbena v rodinné kapličce na hřbitově v Mattaleto di Langhirano v italské provincii Parma