Rechabeám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rechabeám (hebrejsky:רחבעם Rehav'am), též Roboám byl prvním králem Judského království. Vládl asi v letech 931–913 př. Kr.

Pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Šalomouna a amónské princezny Naamy. Na trůn usedl v 41 letech. Jeho tvrdost vůči požadavku severních kmenů o zmírnění daní a nucených prací způsobila hned na začátku jeho vlády rozdělení Izrele na Severní království a jižní Judsko. Věrné králi zůstaly kmeny Juda, Benjamín a Šimeón a časem se přidávají i Lévijci (kmen kněží, kmen bez území), kteří v důsledku zavádění pohanských obřadů v Severním Izraeli utíkali k Jeruzalému a jeho chrámu. Izraelský král Jarobeám I. tehdy zřídil vzdorosvatyně v Bét-elu a Danu na území severních kmenů. Časem se ale i v Judsku zavádí pohanská modloslužba a to zřejmě pod vlivem cizinek - královny matky Naamy a královy manželky Maaky.

Kolem roku 926 zaútočil na Judsko faraón Šíšak, zcela je vyplenil a vydrancoval i Jeruzalém a Hospodinův chrám. Poté král Rechabeám opevňuje města na hranicích s Pelišteou (dnešní Gaza) a Egyptem. Vládl 17 let, měl 18 žen, 60 ženin, 28 synu a 60 dcer. Bible hodnotí jeho vládu slovy: „Dopouštěl se toho, co je zlé, neboť se nedotazoval hospodina upřímným srdcem.“ (2 Paralipomenon 12,14)

Za vlády Rechabeáma působil v Judsku prorok Šemajáš.

Králové Judského království
Předchůdce: Šalomoun	931–913 př. n. l. Rechabeám	Nástupce: Abijáš