Patriciát
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako patriciát bývá nejčastěji označována ekonomicky a sociálně nejsilnější vrstva měšťanů ve středověkých a raně novověkých městech. Tato skupina obvykle držela silný podíl na lokální moci v rámci městské autonomie a v některých případech i aspirovala na podíl na zemské moci.
[editovat] Geneze pojmu
Termín patriciát je umělý, poprvé sice doložený pro skutečnost středověkých měst v Bruselu roku 1306, ale více rozšířený až v 16. století v závislosti na větší znalosti antické vzdělanosti a s odkazem na antický patriciát. Z těchto důvodů je někdy historiky odmítán jako nedostatečný pro vystižení situace ve starších obdobích, resp. jako ahistorický.
[editovat] Patriciát v českých středověkých městech
Patriciát v českých městech se začal tvořit ve 13. století, kdy se vlivem podnikatelských a obchodních činností spojených se vznikem nových měst, objevením stříbra (především Jihlava, Kutná Hora) a vzestupem obchodu vytvořil na Starém Městě pražském a v Brně tzv. starý patriciát. Podobně vznikl a je historicky doložena existence patriciátu i v Kutné Hoře, Jihlavě, Chebu. Nověji se uvažuje o existenci patriciální vrstvy i v Mostě a Stříbře. U ostatních menších měst naopak k potvrzení existence této vrstvy nedošlo.
V některých českých městech jsou pro 13. a 14. století kromě ekonomické, politické a sociální výlučnosti doloženy i právní výhody spojované s patriciátem (např. Brno nebo Cheb). O sebevědomí a moci patriciátu svědčí i jejich brzká účast na celozemském rozhodování. První vlna takových rozsáhlých politických aktivit spadá do období po smrti Přemysla Otakara II., kdy je doloženo, že se zástupci měst účastnili zemského sněmu v roce 1282. Za vlády Václava II. zasedali někteří jeho členové v královské radě. O další mocenský vzestup se patriciát pokusil opět v době praktického bezvládí po roce 1306, kdy se znovu účastnil zemských sněmů. V roce 1319 se pokusil nakonec neúspěšným povstáním proti Janu Lucemburskému o právní kodifikaci své moci (tak jako se to povedlo o rok dříve šlechtě tzv. domažlickými úmluvami).
Vlivem vzniku prvních cechovních organizací v 1. polovině 14. století, rozšíření se českého národního uvědomění a v neposlední řadě i odchodu některých významných rodů z měst na venkov a jejich postupnému splynutí s místní šlechtou došlo k oslabení moci patriciátu, resp. se na jejich místo protlačily nové klany, tentokrát již českého původu a podle některých náznaků se zdá, že i oproti situaci na přelomu 13. a 14. století podstatně chudší. Snad jen v Kutné Hoře a Jihlavě si původní rody uchovaly svou moc až do počátku 15. století. Kutnohorský patriciát byl z města vyhnán husity, jeho část se uchýlila do Jihlavy.
[editovat] Literatura
- Čechura, J. Patriciát ve struktuře českých a moravských měst 14.-16. století, Časopis Národního muzea -řada hist. 157, 1988, ?
- Čechura, J. Městská šlechta- součást pražského patriciátu? Documenta Pragensia VII, 1987.
- Kejř, J. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998, s. 289-293.
- Mendl, B. Sociální krise a zápasy ve městech čtrnáctého věku. Praha 1926.
- Mezník J. Venkovské statky pražských měšťanů v době předhusitské a husitské. Praha 1965 (Rozpravy ČSAV roč. 75, č. 2)
- Mezník J. Karel IV., patriciát a Čechy. Československý časopis historický 13, 1965, s. 202-217.
- Mezník J. K otázce struktury českých měst v době předhusitské. SPFFBU C12, 1973.
- Mezník J. Praha v době předhusitské. Praha 1990.
- Šusta J. Dvě knihy českých dějin I., II. Praha 1926.
