Ota II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ota II. (955 - 7. prosince 983, Řím) byl král (od r. 961) a císař (od roku 967) Svaté říše římské. V roce 961 se stal spoluvládcem Svaté říše římské, jediným panovníkem pak po smrti svého otce Oty I. v roce 973.

Za otcova života byl zvolen a korunován roku 961 za římskoněmeckého krále a roku 967 za císaře. Později se oženil z byzantskou princeznou Theofano. Po jeho nástupu vlády došlo v roce 973 k odbojnému hnutí v Lotrinsku, které podporovali západofranští Karlovci, došlo také ke vpádu Dánů.

Velkým nebezpečím pro císařovu vládu byl jeho spor s vévodou bavorským Jindřichem Svárlivým (951-995), vnukem Jindřicha I. Ptáčníka z rodu Liudolfovců. Vévoda požadoval ponechat ve Švábsku svou sestru jako vévodkyni-vdovu, záhy však vystoupil proti Otovi II.i se svými nároky na trůn. Podpořil ho český kníže Boleslav II. a polský Měšek I. Nakonec byl Jindřich Svárlivý zajat, Ota potlačil neklid v Lotrinsku a prorazil dánské opevnění Danevirke, kde zřídil šlesvickou marku. Dánského krále Haralda Modrozuba přinutil k placení tributu.

Ota II. v letech 975 a 976 válčil s Čechy, kteří zničili jeden z jeho dvou sborů u Plzně (Němci byli přepadeni při koupání) a sami vpadli dvakrát do říše. Roku 976 uprchl Jindřich Svárlivý za zajetí a spojil se poté s opozičními silami v říši, ale o rok později byl poražen a uvězněn. Český kníže se s císařem nakonec smířil.

Ota II. rozdělil ohromné území spravované bavorskými vévody (roku 976 uděleny Korutany, Istrie, veronská a friaulská marka, udělil rakouskou marku Babenberkům. Roku 980 obnovil centální moc v Itálii. Za bojů s Araby na jihu Itálie byl v červenci roku 982 poražen Araby u Crotone, kteří od roku 976 pronikali ze Sicílie na pevninu. Zprávy o porážce vyvolaly povstání Luticů a Odobritů, kteří zlomili saské panství mezi Labem a Odrou.

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.